Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 14/2011 - 94

- 96

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: nezl. D. B., zastoupený N. B., zastoupeného JUDr. Alenou Lněničkovou, advokátkou se sídlem Jandova 8, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2010, č. j. OAM-79/LE-LE05-LE05-2010, ev.č. L008570, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2011, č. j. – 72,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené advokátce stěžovatele JUDr. Aleně Lněničkové s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2400 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 20. 4. 2010, č. j. OAM-79/LE-LE05-LE05-2010. Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Krajský soud se s tímto posouzením žádosti ztotožnil. Důvodem pro udělení mezinárodní ochrany podle něj nemůže být snaha o legalizaci pobytu na území České republiky, ekonomické problémy v zemi původu ani obava o zdraví stěžovatele a jeho budoucnost. Zmíněné důvody nemají svůj původ v žádné formě pronásledování nebo obavy z pronásledování ve smyslu . Žalovaný ve svém rozhodnutí správně Žalovaný ve svém rozhodnutí správně posoudil i obavy stěžovatele z vyloučení ze společnosti kvůli tomu, že se jeho rodina hlásí ke křesťanské víře, a rovněž obavy z následků černobylské jaderné havárie. Žalovaný se s žádostí stěžovatele řádně vypořádal i z hlediska splnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany podle .

Stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Praze včas podanou kasační stížností z důvodů podle a b) , (dále jen „ “). Má za to, že splňuje především podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle . Podle stěžovatele bylo prokázáno, že existují důvodné obavy, že mu v případě návratu do vlasti hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy spočívající zejména ve vážném ohrožení života nebo lidské důstojnosti. Krajský soud podle něj tuto otázku nesprávně posoudil. Stěžovatel v průběhu správního řízení uvedl dostatečné množství skutečností, na základě kterých mu měla být poskytnuta mezinárodní ochrana. Správní orgán nesprávně zhodnotil provedené důkazy a nevypořádal se dostatečně se všemi okolnostmi případu, nezhodnotil je ve vzájemných souvislostech. Rovněž nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tvrzení stěžovatele nijak neověřil. Ohledně splnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany podle správní orgán pouze konstatoval, že žadatel neuvedl žádnou skutečnost, kterou by bylo možné vážné újmě ve smyslu podřadit. Stěžovatel toto odůvodnění nepovažuje za přesvědčivé a dostatečné. Stěžovatel má dále za to, že v případě návratu do země původu mu hrozí vážné problémy především v souvislosti s náboženskou orientací jeho rodiny, která se hlásí ke křesťanské víře, což je na Ukrajině fakticky nemožné. Respektovány jsou zde pouze dvě církve – pravoslavná a ukrajinská, ostatní jsou považováni za odpadlíky a fanatiky. Stěžovateli tak hrozí vyloučení ze společnosti. Další obavy stěžovatele jsou spojeny s úrovní poskytované zdravotní péče a s riziky spojenými s následky černobylské havárie. Vzhledem k věku stěžovatele je na místě spíše případným problémům předcházet, než je řešit, až nastanou. Kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, není proto dán důvod pro její odmítnutí podle To je dáno především věkem stěžovatele a tím, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s podmínkami pro udělení doplňkové ochrany podle . Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Nejvyšší správní soud proto zkoumal otázku, zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu , tedy zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že důvody přijatelnosti uplatněné stěžovatelem v podané kasační stížnosti nesplňují výše uvedená kritéria. Posouzením žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v níž žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v nebo 14a , se Nejvyšší správní soud již dostatečně zabýval ve své judikatuře, např. v rozsudku ze dne 12. 4. 2007, č. j. - 59, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 31. 10. 2008, č. j. - 62, www.nssoud.cz. K námitce stěžovatele týkající se zjišťování skutkového stavu věci pak lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu dne 20. 11. 2003, č. j. - 59, publ. pod č. NSS, v němž soud uvedl, že „správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle ustanovení § 12 cit. zákona jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené…“. V rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. - 70, publ. pod č. 1749/2009 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že břemeno tvrzení v řízení o azylu stíhá žadatele o azyl: „Pokud je nesporné, že stěžovatel ani nenamítal skutečnosti svědčící o tom, že došlo nebo že by potenciálně mohlo dojít k zásahu do jeho lidských práv ve smyslu ustanovení či 14a , žalovaný se nemusí dále hodnocením jednotlivých tvrzení a skutečností zabývat.“

Pro úplnost lze doplnit, že samotnými podmínkami ustanovení se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 16. 9. 2008, č. j. - 57, www.nssoud.cz; k výkladu a aplikaci ve vztahu ke zdravotnímu stavu žadatele o mezinárodní ochranu a přístupu k potřebné a cenově dostupné lékařské péči se Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 9. 10. 2009, č. j. - 89, www.nssoud.cz.

Přijatelnost kasační stížnosti pak vzhledem k výše uvedenému nelze dovozovat ani s ohledem na věk žadatele, neboť tato skutečnost sama o sobě není pro posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany relevantní. Nejvyšší správní soud zde pouze poznamenává, že žádostí podanou nezletilým žadatelem narozeným na území České republiky se již dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. -71, www.nssoud.cz., či v rozsudku ze dne 8. 2. 2006, č. j. - 56, www.nssoud.cz.

Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce podle pro nepřijatelnost odmítl.

Podle ve spojení s nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží v souladu s , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu, ve výši 2100 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky. Jak již Nejvyšší správní soud vyslovil v usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 7. 2007, č. j. - 117, publ. pod č. 1460/2008 Sb. NSS, je advokát ustanovený v řízení o žalobě oprávněn zastupovat účastníka také v řízení o kasační stížnosti. Z uvedeného vyplývá, že takovému advokátovi nelze opětovně přiznat odměnu za převzetí a přípravu zastoupení v téže věci podle § 11 písm. b) advokátního tarifu. Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 2400 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle stát.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 8. července 2011

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu