Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 53/2011 - 94

č. j. - 96

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci žalobce: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze Břevnově, se sídlem Markétská 1, Praha 6, zastoupený JUDr. Alenou Štumpfovou, advokátkou se sídlem Markétská 1, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2010, č. j. - 47, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 15. 10. 2007, č. j. 500/1348/503 21/07, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 20. 7. 2007, č. j. 10/OOP/0708611.29/07/RJJ. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně žalobci podle , o ochraně přírody a krajiny, v relevantním znění (dále jen „“) zakázal pokácet 15 kusů lip na nádvoří před bazilikou sv. Markéty v areálu Břevnovského kláštera s tím, že případné pokácení uvedených dřevin je možné provést pouze na základě pravomocného povolení orgánu ochrany přírody vydaného podle zákona o ochraně přírody a krajiny.

Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce u Městského soudu v Praze žalobu podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Městský soud rozsudkem ze dne 26. 11. 2010, č. j. - 47, tuto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Kasační stížností doručenou Městskému soudu v Praze dne 10. 1. 2011 se žalobce (stěžovatel) domáhá přezkoumání a zrušení rozsudku městského soudu.

Podáním doručeným městskému soudu dne 17. 3. 2011 pak stěžovatel navrhl, aby byl kasační stížnosti podle přiznán odkladný účinek, neboť výkonem předmětných správních rozhodnutí by stěžovateli vznikla nenahraditelná újma.

Stěžovatel uvádí, že v současné době je realizován projekt „Břevnovský klášter - rehabilitace a zpřístupnění klášterní zahrady“, č. reg. CZ.2.16/2.1.00/22221, v jehož rámci probíhá rozsáhlá rekonstrukce klášterní zahrady a příslušných stavebních objektů. Realizace zmíněného projektu má být hrazena z veřejných prostředků, a to na základě smlouvy ze dne 4. 11. 2009 o financování projektu v rámci Operačního programu Praha - Konkurenceschopnost, již stěžovatel uzavřel s řídícím orgánem Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost, kterým je Hlavní město Praha. Jelikož ovšem k úhradě realizačních nákladů z veřejných prostředků dochází zpětně, tj. v posuzované věci až po té, co budou nejprve zaplaceny z prostředků stěžovatele, byl stěžovatel nucen vzít si překlenovací úvěr ve výši 30 000 000 Kč a zastavit ve prospěch věřitele nemovitosti ve svém vlastnictví.

Stěžovatel dále uvádí, že předmětná rozhodnutí žalovaného a správního orgánu prvního stupně byla podkladem pro vydání rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 19. 2. 2008, č. j. ČIŽP/10/OOP/SR01/0708611.006/RTM, kterým byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 1 500 000 Kč. Odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí o udělení pokuty pak žalovaný zamítl svým rozhodnutím ze dne 1. 7. 2008, č. j. 500/654/503 21/08, a rozhodnutí České inspekce životního prostředí o udělení pokuty potvrdil. Rozhodnutí žalovaného ve věci pokuty stěžovatel rovněž napadl žalobou u Městského soudu v Praze, přičemž městský soud k návrhu stěžovatele přiznal žalobě odkladný účinek a následně řízení o žalobě usnesením přerušil. Po té, co byl vydán rozsudek č. j. - 47, napadený kasační stížností v nyní posuzované věci, rozhodl městský soud, že v řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2008, č. j. 500/654/503 21/08, ve věci pokuty se pokračuje.

V této souvislosti stěžovatel podotýká, že pokud by mu byla v důsledku výkonu uvedených rozhodnutí z účtu sražena pokuta ve výši 1 500 000 Kč, nebude moci např. čerpat účelové vázané dotace a dále bude sankcionován nejen povinností celou poskytnutou dotaci vrátit, ale též uhradit majetkovou sankci. Takto vzniklé škody by měly pro stěžovatele zcela nevratné důsledky, a to i v případě, že by stěžovatel posléze byl v řízení o kasační stížnosti úspěšný.

Součástí soudního spisu není vyjádření žalovaného k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 4. 2011, č. j. - 228, zamítl žalobu stěžovatele proti uvedenému rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2008, č. j. 500/654/503 21/08 ve věci pokuty uložené stěžovateli za správní delikt podle § 88 odst. 2 písm. j) zákona o ochraně přírody a krajiny ve výši 1 500 000 Kč, když nerespektoval zákaz vykácet 15 kusů lip na nádvoří před bazilikou sv. Markéty v areálu Břevnovského kláštera stanovený v rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 20. 7. 2007, č. j. 10/OOP/0708611.29/07/RJJ. Městský soud v odůvodnění zmíněného rozsudku uvedl, že při posouzení zákonnosti rozhodnutí o uložení pokuty byl vázán závěry vyslovenými v pravomocném rozsudku ze dne 26. 11. 2010, č. j. - 47, v němž posuzoval zákonnost rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2007, č. j. 500/1348/503 21/07, resp. příslušného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jímž bylo stěžovateli zakázáno uvedené dřeviny bez vydání povolení podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny vykácet.

Podle nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však na návrh stěžovatele přizná, jsou-li k tomu splněny zákonné předpoklady. Ty definuje pro odkladný účinek žaloby i kasační stížnosti , podle něhož je k přiznání odkladného účinku třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nenahraditelnou újmu a zároveň se přiznání odkladného účinku nesmí dotknout nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a nesmí být v rozporu s veřejným zájmem.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že právní následky rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 20. 7. 2007, č. j. 10/OOP/0708611.29/07/RJJ, nastaly pro stěžovatele již okamžikem, kdy mu bylo toto rozhodnutí doručeno, neboť odvolání, které stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal, nemělo podle § 90 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny odkladný účinek. Na této skutečnosti pak nic nezměnilo ani to, že stěžovatel napadl rozhodnutí, jímž žalovaný zmíněné odvolání zamítl, žalobou u Městského soudu v Praze, neboť podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu obecně nemá odkladný účinek ( ); stěžovatel sám přitom v řízení před městským soudem o přiznání odkladného účinku žaloby nepožádal.

V kasační stížnosti se stěžovatel přesto domáhal přiznání odkladného účinku ve vztahu k rozhodnutí žalovaného i k příslušnému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve věci zákazu vykácení dřevin. V této souvislosti lze odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž lze za výjimečných okolností vztáhnout odkladný účinek kasační stížnosti nejen na kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu, ale i na žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. - 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS). V daném případě by pak bylo nutno vztáhnout odkladný účinek i na příslušné správní rozhodnutí prvního stupně, tj. na rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 20. 7. 2007, č. j. 10/OOP/0708611.29/07/RJJ, neboť, jak již bylo uvedeno výše, odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí o omezení a zastavení činnosti podle § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny je ze zákona vyloučen. Nejvyšší správní soud však pro takový krok neshledal jakýkoliv důvod.

Stěžovatel totiž neuvádí žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že výkonem či jinými právními následky předmětného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně týkajícího se zákazu vykácení dřevin mu bude způsobena nenahraditelná újma. Veškerá tvrzení stěžovatele směřují pouze k následkům, které by mu plynuly z výkonu rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 19. 2. 2008, č. j. ČIŽP/10/OOP/SR01/0708611.006/RTM, jímž byla stěžovateli uložena pokuta za správní delikt podle § 88 odst. 2 písm. j) zákona o ochraně přírody a krajiny. Posledně zmíněné rozhodnutí však není předmětem řízení v nyní posuzované věci, případné přiznání odkladného účinku vůči rozhodnutí o zákazu vykácení dřevin by nemělo žádný vliv na vykonatelnost či jiné právní následky rozhodnutí o uložení pokuty. Stěžovatelem tvrzenou nenahraditelnou újmu spočívající ve výkonu rozhodnutí o uložení pokuty bude tedy Nejvyšší správní soud posuzovat v případě, pokud bude k návrhu stěžovatele rozhodovat o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2011, č. j. – 228, a to po té, až mu bude taková případná kasační stížnost společně s návrhem na přiznání odkladného účinku městským soudem předložena.

Nejvyššímu správnímu soudu za této situace nezbývá než konstatovat, že v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku dovodit; proto Nejvyšší správní soud dle ve spojení s návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. června 2011

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu