Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 47/2011 - 92

- 94

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra, v právní věci žalobce: D. A. H., zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Příkop 6, Brno, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 3. 2010, čj. CPR-10791-2/ČJ-2009-9CPR-V227, o kasačních stížnostech žalobce a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011, čj. - 45,

t a k t o :

Návrh žalované na přiznání odkladného účinku její kasační stížnosti s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Městský soud v Praze výrokem I. shora označeného rozsudku zrušil k žalobě žalobce a ve vztahu k výroku „Tato doba je shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí.“ rozhodnutí žalované ze dne 10. 3. 2010, čj. CPR-10791-2/ČJ-2009-9CPR-V227, v rozsahu, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie České Budějovice, Inspektorátu cizinecké policie Jindřichův Hradec ze dne 27. 5. 2009, čj. CPCB-8597-54/ČJ-2008-63KP. V tomto rozsahu městský soud také vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Výrokem II. městský soud zamítl žalobu ve zbývající části.

II.

[2] Žalobce i žalovaná brojili proti rozsudku městského soudu kasačními stížnostmi.

[3] Žalovaná požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tvrdila, že tak učinila ve veřejném zájmu a kvůli případnému vzniku nenahraditelné újmy.

[4] Veřejný zájem žalovaná spatřovala v tom, aby správní orgány rozhodovaly „v souladu se zákonem a v obdobných případech postupovaly shodně“.

[5] Podle žalované rozhodnutí o správním vyhoštění vydaná po 23. 11. 2005 neobsahují pojem platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění, ale používají pojem „doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území“. Od účinnosti správní orgán určuje dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, od tzv. vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění. Kdyby kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek, vydal by podle žalované správní orgán nové rozhodnutí s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, která je určena např. nabytím právní moci rozhodnutí. Kdyby poté bylo vyhověno kasační stížnosti a doba, po kterou cizinci nelze umožnit vstup na území by byla „stavěna“, nebylo by možné v nových rozhodnutích určit dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území v souladu se zákonem a se závěry Nejvyššího správního soudu.

[6] Žalovaná tvrdila, že „snížená míra právní jistoty v meritorních rozhodnutí, a to i pro správní orgány 1. stupně, by v důsledku výkonu nebo jiných právních následků tak způsobily nenahraditelnou újmu“.

III.

[7] Nejvyšší správní soud především připomíná, že odkladný účinek kasační stížnosti lze přiznat pouze v případě nenahraditelné újmy hrozící stěžovateli v důsledku výkonu rozhodnutí nebo jeho jiných následků, pokud se přiznání odkladného účinku nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem ( za použití ).

[8] Tento soud jistě souhlasí s žalovanou, že je ve veřejném zájmu, aby správní orgány rozhodovaly zákonně a v souladu s judikaturou správních soudů. Žalovaná však nebyla schopna srozumitelně vysvětlit, proč by nepřiznání odkladného účinku její kasační stížnosti muselo vést k nezákonnému rozhodnutí nebo nerespektování judikatury. Navíc je třeba dodat, že ochrana veřejného zájmu není důvodem pro přiznání odkladného účinku – tím je pouze nenahraditelná újma hrozící stěžovateli (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2005, čj. - 49, č. 982/2006 Sb. NSS, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná také na www.nssoud.cz). Odkladný účinek nesmí být v rozporu s veřejným zájmem – jedná se však o situaci, kdy jeho existence může být překážkou pro přiznání odkladného účinku (pokud by byly v rozporu), nikoliv důvodem pro jeho přiznání (pokud by byly v souladu, ale nebyla by prokázána hrozba nenahraditelné újmy).

[9] I v případě, kdy se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti domáhá žalovaný správní orgán tak musí být splněna podmínka hrozící nenahraditelné újmy, jakkoliv bude v podobných případech z povahy věci přiznání odkladného účinku jen zcela ojedinělé a výjimečné (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2006, čj. - 33, nebo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, čj. - 49, č. 1255/2007 Sb. NSS). Nenahraditelná újma, která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout a jež je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, totiž musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2004, čj. - 59). Nenahraditelnou újmou a důvodem pro přiznání odkladného účinku není bez dalšího ani zájem na jednotném postupu v obdobných případech do rozhodnutí o kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2004, čj. - 70, č. NSS).

[10] V nyní posuzované věci pak Nejvyšší správní soud i vzhledem ke shora předestřené argumentaci shrnul, že žalovaná poměrně obecně tvrdila ohrožení právní jistoty, ale její tvrzení se míjela s kritérii pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyplývajícími ze i z bohaté judikatury správních soudů. Z návrhu na přiznání odkladného účinku tak nebylo možno dovodit, že by žalované hrozila nenahraditelná újma, a tím méně byla hrozba takové újmy prokázána.

[11] Nejvyšší správní soud neshledal návrh na přiznání odkladného účinku důvodným, proto jej zamítl ( za použití ). Tím tento soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně 29. června 2011

JUDr. Jan Passer

předseda senátu