Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 60/2011 - 80

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., zastoupena advokátem JUDr. Petrem Kyselákem, se sídlem Krapkova 452/38, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2009, č.j. , o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2010 č. j. - 55,

t a k t o :

I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2010 č. j. - 55, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Odměna ustanoveného zástupce žalobkyně, advokáta JUDr. Petra Kyseláka, s e u r č u j e částkou 960 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2010 č. j. - 55, jímž byla zamítnuta její žaloba a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

V odůvodnění napadeného rozsudku je uvedeno, že z obsahu správního spisu tento soud zjistil, že žalobkyně vedla řízení o dávky pomoci v hmotné nouzi, a to u Městského úřadu v Litovli (dále jen „správní orgán I. stupně“). Dne 19. 1. 2009 se osobně dostavila k tomuto správnímu orgánu a nahlédla zde do správního spisu. Dne 20. 1. 2009 zaslala správnímu orgánu I. stupně elektronickou poštou vyúčtování cestovních výdajů za cestu osobním automobilem z V. H. (správně H. – poznámka NSS) do Litovle ve výši 832 Kč. Správní orgán I. stupně tyto cestovní výdaje ve výši 832 Kč žalobkyni nepřiznal s tím, že veškerá korespondence byla podle pokynu žalobkyně vedena elektronickou cestou. K odvolání žalobkyně žalovaný sice rozhodnutí správního orgánu formálně změnil, odvolání však zamítl.

Krajský soud uvedl, že v případě žalobkyně se nejedná o obligatorní nárok na náhradu nákladů správního řízení, protože v daném případě žalobkyně návrhem, aby s ní bylo komunikováno elektronickou poštou, zapříčinila, že její práva byla takto realizována. To, že žalobkyně ke správnímu orgánu I. stupně přijela dne 19. 1. 2009 svým osobním automobilem z místa jejího bydliště ve V. H. do Litovle, nezakládá nárok na to, aby jí byla náhrada těchto vyúčtovaných cestovních výdajů přiznána. Bylo zjištěno, že v souvislosti s řízením u správního orgánu I. stupně nebyla nutná návštěva žalobkyně u tohoto orgánu, když žalobkyně tehdy „nahlédla do spisu“.

Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobkyně podala dne 21. 1. 2009 u správního orgánu I. stupně vyúčtování nákladů řízení. V něm uvedla, že jako účastník řízení u orgánu pomoci v hmotné nouzi má podle nárok na náhradu nákladů řízení. Dne 19. 1. 2009 se dostavila ke správnímu orgánu, aby využila svého práva daného a , neboť dne 20. 1. 2009 končí prodloužená lhůta k vydání rozhodnutí. Jako náklady řízení účtuje cestu osobním automobilem z místa svého pobytu ve V. H., kde se t.č. zdržuje. Uvedla, že jde o cestu V. H. – Olomouc a vyúčtovala ji celkovou částkou 832 Kč.

Z výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyplývá, že rozhodl žalobkyni nepřiznat náhradu cestovních výdajů ve výši 832 Kč, a to za cestu z V. H. do sídla Městského úřadu Litovel v Litovli.

Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného vyplývá, že žalobkyně se dne 19. 1. 2009 dostavila k Městskému úřadu Litovel, aby využila svého práva a vyjádřila se k podkladům rozhodnutí.

V kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že není jasná souvislost mezi tím, že žádala o doručování prostřednictvím elektronické pošty a mezi nárokem na náhradu nákladů řízení. Nelze dovodit, že by stěžovatelkou určený způsob doručování ve svém důsledku znamenal, že stěžovatelka pozbyla ostatních práv v řízení, tedy i právo na náhradu nákladů řízení za předmětnou cestu. Pokud žalovaný tvrdí, že úkon stěžovatelky „nahlédnutí do spisu“ nebyl nutný, není toto tvrzení v souladu se zákonem. Nahlédnutí do spisu za účelem seznámení se s podklady rozhodnutí je základním právem účastníka řízení a současně je povinností správního orgánu umožnit účastníku realizaci tohoto práva. Stěžovatelka spatřuje důvody kasační stížnosti:

- v nezákonnosti rozhodnutí, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení

- ve vadách řízení spočívajících zejména v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, je v rozporu se spisem a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit, jakž i ve vadách řízení spočívajících v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost

- v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí s tím, že taková vada měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost takto:

Stěžejní je otázka, zda má účastník řízení o dávce pomoci v hmotné nouzi nárok na náhradu nákladů řízení, příp. za jakých podmínek. Proto je třeba posoudit vztah a zákona o pomoci v hmotné nouzi. Ust. stanoví, že se tento zákon použije, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Za zvláštní zákon je třeba považovat zákon o pomoci v hmotné nouzi. Pokud tento zákon obsahuje ustanovení upravující tutéž otázku odlišně, je třeba vycházet právě ze zákona o pomoci v hmotné nouzi.

Podle platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán ( ) a účastník své náklady.

Ustanovení § 79 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi stanoví, že náklady řízení o příspěvku na živobytí, mimořádné okamžité pomoci a doplatku na bydlení nese stát. Z důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi vyplývá, že vzhledem k charakteru dávek hmotné nouze budou účastníky řízení podle tohoto zákona v drtivé většině občané v tíživé ekonomické situaci, proto se břemeno nákladů přenáší výhradně na orgány, které o těchto dávkách rozhodují.

Byť § 79 zákona o pomoci v hmotné nouzi nestanoví výslovně, že stát nese všechny náklady tohoto řízení, tedy i ty, které vznikly účastníkovi v průběhu správního řízení, lze tyto skutečnosti dovodit ze samotné právní úpravy, neboť výslovně jen § 79 odst. 2 upravuje náhradu nákladů řízení orgánům pomoci v hmotné nouzi. Ust. § 79 odst. 1 se pak týká všech nákladů řízení podle příslušného zákona. Zákon o pomoci v hmotné nouzi tedy nejen že stanoví, že stát nemůže po účastníku požadovat náhradu nákladů řízení, ale také, že stát nese veškeré náklady spojené s řízením podle tohoto zákona, tedy i náklady účastníka. Jedná se o evidentní odchylku od obecné úpravy .

V dalším řízení správní orgán především zváží to, že stěžovatelka účtovala náklady cesty osobním automobilem nikoli do Litovle, ale do Olomouce. I bez ohledu na tuto skutečnost by měl správní orgán posoudit, zda postup účastníka v řízení a na něj navazující požadavky, pokud jde o náhradu nákladů řízení, nehraničí se zneužitím nastavených pravidel pro rozložení břemene nákladů řízení. Okolností, k jejímuž zvážení může správní orgán přistoupit, je např. frekvence nahlížení do spisu, přičemž ovšem nelze jednoznačně vymezit, jaká frekvence je přiměřená a jaká již excesivní. Na to lze usoudit až v závislosti na okolnostech dané věci. Správní orgán ovšem především uváží, zda bylo skutečně nezbytné a účelné, aby se stěžovatelka ke správnímu orgánu dopravila osobním automobilem, nikoli hromadnou dopravou. Nutno v této souvislosti zdůraznit, že stát nese náklady účastníka řízení, pokud byly vynaloženy nutně a účelně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2011 č. j. -60).

Kasační stížnost je tedy důvodná. Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Krajský soud je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. V novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě řízení o kasační stížnosti.

Stěžovatelce byl již v řízení o žalobě soudem ustanoven zástupce – advokát JUDr. Petr Kyselák, který v řízení o kasační stížnosti učinil jeden úkon právní služby – sepis kasační stížnosti. Přísluší mu proto odměna ve výši 500 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Advokát prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty a proto se k částce 800 Kč připočítává 20 %, tedy 160 Kč. Celkem se tedy přiznává částka 960 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. května 2011

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu