Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 64/2011 - 152

- 152

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. K., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru č. 991/2007 ze dne 20. 9. 2007, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2011 č. j. - 142,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal včas kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2011 č. j. - 142, jímž bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z kasační stížnosti.

Ze soudního spisu vyplývá, že žalobce se žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra vnitra, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně o zvýšení výsluhového příspěvku. Městský soud tuto žalobu rozsudkem ze dne 26. 1. 2010 č. j. - 102 zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, aniž by zaplatil soudní poplatek. Městský soud ho proto usnesením ze dne 8. 3. 2010 vyzval k zaplacení soudního poplatku podle , o soudních poplatcích (položka 15 sazebníku soudních poplatků) ve výši 3000 Kč. Městský soud následně usnesením ze dne 4. 5. 2010, č. j. - 122 zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce a žalobce znovu vyzval usnesením ze dne 2. 9. 2010 k zaplacení soudního poplatku; současně ho poučil o následcích jeho nezaplacení. Žalobce však soudní poplatek nezaplatil. Městský soud proto usnesením napadeným kasační stížností řízení o kasační stížnosti zastavil podle , (dále jen „ “), a , o soudních poplatcích.

V kasační stížnosti stěžovatel uvedl (zkráceně) toto:

Rozhodnutí městského soudu je účelové, zmatečné, nezákonné a protiústavní. Nebylo mu doručeno na jeho doručovací adresu, i když správné doručování písemností má pro soudní řízení zásadní důležitost. Městský soud porušil zásadu zákazu vzniku neodůvodněných rozdílů v rozhodování soudů a opakovaně porušil ústavní princip res iudicata – překážka věci již pravomocně rozhodnuté. Celé soudní a správní řízení bylo postiženo zákazem zneužití práva – zneužitím pravomoci veřejného úředníka, nesprávným úředním postupem, vydáváním nezákonných rozhodnutí. Vznesl námitku podjatosti proti soudcům s komunistickou minulostí s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. . Poukazuje na knihu Vojtěcha Šimíčka: Právo jako bezpráví-tíživé dědictví v soudní síni a cituje z ní. Cituje rovněž z rozhovoru s místopředsedkyní Ústavního soudu JUDr. Wagnerovou s tím, že právní pozitivizmus v nacistickém Německu zavinil holocaust. Stěžovatel se dále věnuje problému korupce v České republice s tím, že je zde absence aplikace a demokratickým výkladem dotváření přirozeného práva soudci České republiky. Podle stěžovatele oprávněnost kasační stížnosti dokládá i nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. : „Pokud jde o posouzení platnosti právního úkonu podle § 39 o. z., tedy přichází-li v úvahu možnost absolutní neplatnosti právního úkonu, je povinen se soud zabývat touto otázkou z úřední povinnosti.“ Podle stěžovatele žalobou napadená nicotná rozhodnutí byla vydána na základě jiného nicotného rozhodnutí. Dopis ředitele odboru archivu bezpečnostních složek žalovaného je důkazem, že celoživotní kariéru a profesní růst stěžovatele v rámci státní správy a samotný základ celoživotního úsilí stěžovatele úmyslně zlikvidovali zákonem o zločinném komunistickém režimu č. Další část kasační stížnosti stěžovatel věnuje zločincům StB. Stěžovatel podotýká, že je nesporné, že jeho účelové převedení z funkce právník do podatelny na základě padělané a následně skartované zdravotní dokumentace bylo od samého počátku úmyslným, dosud nepotrestaným, politickým zločinem proti lidskosti, dle Římského statutu. Stěžovatel poukazuje na posudkové zhodnocení posudkové komise, podle něhož nebyl občanem se změněnou pracovní schopností, nejednalo se o osobu zdravotně znevýhodněnou a jeho zdravotní stav byl a je odpovídající normě. Stěžovatel v tom spatřuje důkaz zločinu proti lidskosti, spáchaný úředníky Ministerstva vnitra a nomenklaturními soudci justiční mafie. Stěžovatel na závěr cituje z nálezu Ústavního soudu sp. zn. : Proto je úkolem soudce v podmínkách materiálního právního státu nalézt řešení, které by zajišťovalo maximální realizaci základních práv účastníků sporu, a není-li to možné, rozhodnout v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, resp. dle obecného přirozenoprávního principu.

Stěžovatel požádal o zrušení kasační stížností napadených nicotných rozhodnutí, ustanovení advokáta Mgr. Němce, veřejné projednání věci a přiznání náhrady nákladů správního řízení.

Nejvyšší správní soud netrval na tom, aby byl uhrazen soudní poplatek za tuto kasační stížnost a aby byl stěžovatel zastoupen advokátem, protože ve svém důsledku by to znamenalo jen další řetězení problému (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. - 77 ze dne 13. 9. 2007, dostupný na www.nssoud.cz). O kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil takto:

Podle soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Zvláštním zákonem je , o soudních poplatcích, který v stanoví, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou k tomu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Městský soud tedy zastavil řízení o kasační stížnosti podle shora uvedených ustanovení. Je-li podána kasační stížnost proti tomuto usnesení, musí stěžovatel tvrdit nezákonnost tohoto rozhodnutí o zastavení řízení [ ]. Stěžovatel musí uvést konkrétní skutečnosti (stížní body), z nichž dovozuje, že napadené usnesení o zastavení řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku je nezákonné (typicky by se jednalo např. o stížní bod, v němž stěžovatel tvrdí nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku proto, že ve skutečnosti soudní poplatek včas zaplatil). Z obsahu kasační stížnosti, jak byl zkráceně reprodukován, však nevyplývá, že by stěžovatel uvedl byť jen jediný stížní bod, kterým by napadal usnesení městského soudu o zastavení řízení. K tomu nutno poznamenat, že Nejvyšší správní soud není oprávněn za stěžovatele domýšlet důvody (stížní body) kasační stížnosti.

Podle kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v . Právě taková situace nastala v projednávané věci (srov. též např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2009, č. j. - 43).

Podle ve spojení s Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost, je-li kasační stížnost podle tohoto zákona nepřípustná. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že se kasační stížnost jako nepřípustná odmítá.

Poznamenává se, že Nejvyšší správní soud se nezabýval námitkou „podjatosti soudců s komunistickou minulostí“ již proto, že stěžovatel ani neuvedl, ve vztahu ke kterým soudcům tuto námitku vznáší.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. května 2011

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu