Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 17/2011 - 74

- 76

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: R. L., zast. JUDr. Jitkou Kučerovou, advokátkou, se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2010, č. j. – 39,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Zástupkyni žalobce JUDr. Jitce Kučerové, advokátce, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2400 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný sdělením ze dne 11. 12. 2009, č. j.: MV-95866-2/OAM-2009, reagoval na přípis ze dne 12. 11. 2009, ve kterém žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Žalovaný uvedeným sdělením žalobci oznámil, že podle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ”), je cizinec oprávněn učinit prohlášení o mezinárodní ochraně v zařízení pro zajištění cizinců, s výjimkou cizince zajištěného za účelem jeho předání nebo průvozu podle mezinárodní smlouvy nebo právního předpisu Evropských společenství ( , o pobytu cizinců na území České republiky). Vzhledem k tomu, že žalobce je v zařízení pro zajištění cizinců zajištěn právě podle výše uvedeného ustanovení , nepovažoval žalovaný uvedený přípis žalobce za prohlášení o úmyslu požádat o mezinárodní ochranu a konstatoval, že pobyt žalobce se i nadále řídí

V podané žalobě označil žalobce shora uvedené sdělení žalovaného ze dne 11. 12. 2009 za rozhodnutí správního orgánu a namítal, že mu tímto rozhodnutím bylo upřeno právo na řízení o udělení mezinárodní ochrany. Konstatoval, že napadené rozhodnutí je v rozporu s a y ČR ve spojení s Úmluvou o právním postavení uprchlíků, d, , a , o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Bez ohledu na to, že nemohlo být zahájeno řízení podle , mělo být podle žalobce zahájeno řízení ve věci přiznání statutu uprchlíka a udělení vnitrostátního azylu podle d, jak to žalovanému ukládá a Tato povinnost žalovanému dále plyne z a y ČR ve spojení s Úmluvou o právním postavení uprchlíků a z d. V zemi původu se žalobce obává vážné újmy. Žalobce požádal Městský soud v Praze, aby ve smyslu , (dále jen „ ”), ve spojení s y, přerušil řízení a předložil věc Ústavnímu soudu, neboť lze důvodně pochybovat o souladu , na základě kterého bylo žalobci napadeným rozhodnutím žalovaného upřeno právo žádat o udělení jedné z forem mezinárodní ochrany, s ústavním pořádkem. Žalobce dále požádal o osvobození od soudních poplatků, přiznání odkladného účinku žaloby a navrhl, aby Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2009, č. j.: MV-95866-2/OAM-2009, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 1. 2010, č. j. – 19, žalobce osvobodil od soudních poplatků.

Městský soud v Praze dále usnesením ze dne 4. 8. 2010, č. j. – 33, řízení přerušil s odůvodněním, že u téhož soudu napadla před podáním této žaloby jiná žaloba, směřující proti vyřízení obdobné žádosti cizince Ministerstvem vnitra. Tato žaloba byla zapsána pod sp. zn. a usnesením ze dne 28. 1. 2010, č. j. – 19, byla věc postoupena Krajskému soudu v Praze. Proti tomuto usnesení byla podána kasační stížnost, na jejímž základě se měl Nejvyšší správní soud zabývat otázkou místní příslušnosti, tedy i otázkou, zda se jedná o věc, která má být posouzena podle nebo o věc jinou, u které je dána místní příslušnost soudu podle sídla žalovaného správního orgánu. Městský soud se proto rozhodl řízení přerušit a vyčkat posouzení sporné otázky Nejvyšším správním soudem.

Usnesením ze dne 20. 9. 2010, č. j. – 39, Městský soud v Praze rozhodl, že 1) v řízení se pokračuje, 2) návrh žalobce na přerušení řízení se zamítá, 3) žaloba se odmítá a 4) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Konstatoval, že v řízení pokračuje, neboť dne 11. 8. 2010 nabyl právní moci rozsudek ze dne 30. 6. 2010, č. j. – 65, kterým Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2010, č. j. – 19.

Městský soud neshledal naplnění předpokladů ustanovení , (dále jen „ “) pro přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu. Vycházel z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2010, č. j. – 74, s jehož závěry se zcela ztotožnil.

Uvedený soud dále zvažoval, zda žalobou napadený úkon žalovaného ze dne 11. 12. 2009 by nebylo možno posoudit jako rozhodnutí v materiálním smyslu, byť nemá náležitosti, které vyžaduje , a po posouzení jeho obsahu dospěl k závěru, že za rozhodnutí předmětný úkon považovat nelze, neboť nesplňuje předpoklady rozhodnutí ve smyslu Chybí tudíž jedna z podmínek řízení, za nichž může soud ve správním soudnictví podrobit přezkumu úkon správního orgánu a jedná se tak o úkon ze soudního přezkumu vyloučený podle Městský soud proto podle žalobu odmítl. Vzhledem k tomu, že napadený úkon není rozhodnutím podléhajícím přezkumu ve správním soudnictví, nerozhodoval samostatným usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě.

Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu uvedeného v , v níž, stejně jako již v žalobě, namítal, že napadené rozhodnutí žalovaného mu upřelo právo na řízení o udělení jedné z forem mezinárodní ochrany poskytované Českou republikou. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud podle ve spojení s a y, řízení přerušil a předložil věc Ústavnímu soudu, neboť lze důvodně pochybovat o souladu , na základě kterého mu bylo upřeno právo žádat o udělení jedné z forem mezinárodní ochrany. Stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti z řad advokátů.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 11. 2010, č. j. – 50, žalobci ustanovil k zastupování pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Jitku Kučerovou, advokátku. Poté spis předložil Nejvyššímu správnímu soudu s předkládací zprávou, ve které uvedl, že kasační stížnost není podána včas. Nejvyšší správní soud se s tímto vyhodnocením nedodržení lhůty k podání kasační stížnosti ztotožňuje.

Ze spisu Městského soudu v Praze vyplývá, že napadené usnesení tohoto soudu, v němž byl stěžovatel řádně poučen o možnosti podání kasační stížnosti do dvou týdnů ode dne jeho doručení, a to k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze, bylo uloženo na poště dne 23. 9. 2010 z důvodu, že adresát nebyl zastižen. Protože si adresát Mgr. D. K., obecný zmocněnec s adresou pro doručování: Organizace pro pomoc uprchlíkům se sídlem Kovářská 4, Praha 9, písemnost v úložní lhůtě nevyzvedl, byla tato dne 5. 10. 2010 vložena do jeho domovní schránky.

Podle , (dále jen „ “), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí. Podle téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout. Ustanovení pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Podle v návaznosti na a 3 a a , , ve znění pozdějších předpisů, platí, že nebyl-li adresát písemnosti, která se doručuje do vlastních rukou, zastižen v místě, které označil, uloží se písemnost na poště a adresát se o tom vyrozumí s tím, že si má písemnost vyzvednout. Nevyzvedne-li si písemnost do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; vychází se tedy z tzv. fikce doručení. Posledním dnem uvedené desetidenní lhůty počítané od uložení zásilky, která byla určena do vlastních rukou adresáta, bylo v dané věci pondělí dne 4. 10. 2010 (den 3. 10. 2010, na který připadl konec lhůty, byla neděle) a tento den, tedy pondělí 4. 10. 2010, se považuje za den doručení písemnosti adresátovi. Protože dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti (dnem doručení), bylo v projednávané věci pondělí 4. 10. 2010 a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti bylo potom pondělí 18. 10. 2010. Tento den se totiž svým označením – pondělí – shoduje s označením dne, jenž určil počátek lhůty. Nejpozději v tento den mohlo být podání (kasační stížnost) odesláno s účinky zachování lhůty.

Podle otisku razítka pošty na obálce, v níž byla kasační stížnost doručena Městskému soudu v Praze, však byla kasační stížnost podána k poštovní přepravě v úterý dne 19. 10. 2010. Stalo se tak až po marném uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti, která skončila v pondělí 18. 10. 2010. Nezbývá tudíž než konstatovat, že lhůta pro podání kasační stížnosti byla zmeškána a Nejvyšší správní soud proto musel kasační stížnost podle , za použití , jako opožděně podanou odmítnout.

K tomu Nejvyšší správní soud poznamenává, že fikce doručení neboli tzv. náhradní doručení je institutem, který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky: v případě stěžovatele tak v den následující po uplynutí posledního dne desetidenní úložní lhůty začala běžet dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti, a to bez ohledu na to, zda se stěžovatel o obsahu doručované písemnosti dozvěděl. Náhradní doručení je neúčinné pouze tehdy, pokud účastník soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržoval v den, kdy nebyl zastižen, a v 10 dnech následujících; žádný takový důkaz však stěžovatel soudu nepředložil a nic takového ani netvrdí.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2010, č. j. – 50, byla stěžovateli ustanovena zástupkyní JUDr. Jitka Kučerová, advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Nejvyšší správní soud proto určil odměnu advokátky částkou 1 x 2100 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení [ , , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)], a dále 1 x 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů ( advokátního tarifu). V podání ze dne 25. 4. 2011 ustanovená zástupkyně neuvedla, že by byla plátkyní DPH, přiznává se jí tedy odměna za zastupování v celkové výši 2400 Kč. Uvedená částka bude zástupkyni stěžovatele vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. května 2011

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu