Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 50/2010 - 37

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance, v právní věci žalobce: R. T., zastoupeného Mgr. Monikou Tesařovou, advokátkou se sídlem Bohunická 517/55, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2009, čj. JMK 3345/2009, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2010, čj. - 25,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I.

[1] Magistrát města Brna uznal rozhodnutím ze dne 4. 11. 2008, čj. ODSČ-71536-PŘ/08CI, žalobce vinným ze spáchání přestupku podle bodu 2 , o přestupcích (dále jen „ “). Uložil mu pokutu ve výši 8 000 Kč, zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost uhradit náklady správního řízení. Přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 7. 5. 2008 ve 22:02 hodin při řízení motorového vozidla v Brně, na ulici Vídeňská, překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci stanovenou na 80 km/hod, když při zvážení možné odchylky mu byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 126 km/hod. Správní orgán neuvěřil tvrzení žalobce, že vozidlo řídila osoba mu blízká a on řízení převzal až později. Žalovaný odvolání žalobce zamítl rozhodnutím ze dne 2. 3. 2009, čj. JMK 3345/2009.

II.

[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně. Namítl, že správní orgány nepostupovaly v souladu s , (dále jen „ “), protože si k posouzení skutečnosti, zda vozidlo řídila osoba blízká žalobci, neopatřily znalecký posudek. Pouze tento důkazní prostředek mohl potvrdit nebo vyvrátit tvrzení žalobce. Žalovaný však provedení tohoto důkazu odmítl s poukazem na , podle kterého nemůže správní orgán přihlížet k později navrženým důkazům.

[3] Krajský soud v Brně žalobu zamítl. Neztotožnil se s tvrzením žalobce, že po změření rychlosti došlo k výměně řidičů a teprve poté na místo řidiče usedl žalobce. Výpověď žalobce označil za účelovou s cílem vyhnout se sankci za přestupek. Znalecký posudek, který žalobce předložil spolu s odvoláním, sice tuto hypotetickou možnost připustil, ovšem znalec při výpočtu vyšel z krajních hodnot, které jsou výhodnější pro žalobce. Z výpovědí strážníků vzal za prokázané, že strážníci začali vozidlo žalobce pronásledovat ihned po změření rychlosti a po celou dobu pronásledování jej neztratili z dohledu. Strážníci potvrdili, že k zastavení vozidla a k výměně řidičů nedošlo. Skutková zjištění jsou v rozhodnutí uvedena přehledně a srozumitelně a vyplývají z provedených důkazů. V napadeném rozhodnutí žalovaný podrobně popsal, co vzal za prokázané, proč některé důkazy či tvrzení odmítl a proč neprovedl některé žalobcem navržené důkazy. Námitky žalobce o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu žalovaný posoudil v odvolacím řízení, ve kterém se zabýval též předloženým znaleckým posudkem.

III.

[4] Rozhodnutí krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností z důvodu podle , (dále jen „ “). Namítl, že skutkové závěry krajského soudu nemají oporu ve spisu. Skutkový stav nebyl zjištěn v souladu s tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Krajský soud přihlédl pouze k důkazům, které svědčí v jeho neprospěch. Naopak důkazy svědčící v jeho prospěch soud pouze konstatoval a nezohlednil je při rozhodování. Nesouhlasil s hodnocením výpovědí svědků M. T. a P. H., které byly vyhodnoceny jako tendenční. Tyto osoby byly poučeny o povinnosti vypovídat pravdivě a je třeba jejich výpovědi považovat za pravdivé do doby, než je správními orgány prokázán opak. Ve výpovědích strážníků soud přehlédl rozpory pokud jde o údaj, kdy se vozidlo strážníků rozjelo za vozidlem stěžovatele. Časové rozdíly nebyly v průběhu dokazování vyjasněny, i když mají zásadní význam pro posouzení věrohodnosti výpovědi strážníků i ostatních svědků. Výpovědi strážníků nejsou podepřeny žádným důkazem. Fotodokumentace z radarového rychloměru pouze prokazuje, že vozidlo jelo rychleji než je povolená rychlost. Nevyplývá z ní však, kdo byl řidičem vozidla. V době měření byla navíc tma a strážníci nemohli identifikovat řidiče. Nelze tedy bez důvodných pochybností přisvědčit výpovědi strážníků a opomenout výpovědi ostatních svědků, kteří shodně uvádí, že vozidlo neřídil stěžovatel. Výpověď svědků navíc potvrzuje znalecký posudek, který uvádí, že možnost výměny řidičů nelze vyloučit. I když znalec vyšel z krajních hodnot, nelze k němu nepřihlédnout s tvrzením, že k takové situace nemohlo dojít.

IV.

[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

V.

[6] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 3 ). Kasační stížnost není důvodná.

[7] Předně je třeba konstatovat, že kasační stížnost je podstatně obsažnější než žaloba podaná ke krajskému soudu. V žalobě stěžovatel pouze namítal, že správní orgán nepostupoval v souladu s , pokud nenechal vypracovat znalecký posudek. Ten měl potvrdit nebo vyvrátit tvrzení, že se řidiči vozidla následně vyměnili. Naproti tomu v kasační stížnosti uplatnil námitky, které se týkaly hodnocení svědeckých výpovědí M. T. a P. H. v konfrontaci s výpověďmi zasahujících policistů. Hodnocení důkazních prostředků však obsahovala již správní rozhodnutí, zejména rozhodnutí o uložení sankcí. Stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí, proč případně nemohl obsahově obdobné námitky uplatnit již v řízení před krajským soudem. Podle je kasační stížnost nepřípustná mimo jiné tehdy, pokud se opírá o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Řízení o kasační stížnosti není pouhým pokračováním řízení o správní žalobě před krajským soudem, ale jde o mimořádný opravný prostředek, který lze podat pouze ze zákonem stanovených důvodů. Námitky, které mohl uplatnit již v řízení o žalobě, nemůže stěžovatel v řízení poprvé předložit až před Nejvyšším správním soudem. Kasační námitky, které se týkají hodnocení výpovědí svědků a rovněž námitka zpochybňující výsledky měření rychlosti vozidla jsou proto nepřípustné.

[8] Zbývalo tak posoudit kasační námitku, která se týká předloženého znaleckého posudku. Stěžovatel v kasační stížnosti zmiňuje předložený znalecký posudek v poněkud jiné souvislosti, než v řízení před krajským soudem. V kasační stížnosti o něm hovoří v souvislosti s hodnocením svědeckých výpovědí, zatímco v žalobě spatřoval procesní chybu správních orgánů v tom, že nenechaly vedle jím předloženého posudku vypracovat další znalecký posudek, který by potvrdil nebo vyvrátil tvrzení, že vozidlo při měření rychlosti neřídil.

[9] Žalovaný argumentoval ve svém rozhodnutí ustanovením , podle kterého se k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti či důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Taková argumentace však není správná. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2009, čj. -115, uzavřel, že obviněný z přestupku může uplatňovat nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy i v odvolání a omezení stanovené v z roku 2004 na řízení o přestupku nedopadá. Tento právní názor vychází z přesvědčení, že řízení o přestupku má oproti obecně pojímanému správnímu řízení svá specifika. Přestupek spadá do pojmu „trestních obvinění“ ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Osobě obviněné z přestupku tedy náležejí procesní práva obdobná těm, jakých požívá obviněný z trestného činu. Podle má obviněný z přestupku právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky. Tato práva náležejí obviněnému po celou dobu řízení o přestupku. výslovně neomezuje jejich uplatňování na určité stádium řízení.

[10] Nejvyšší správní soud však v této věci nepřehlédl, že ačkoli žalovaný stěžovateli vytkl předložení znaleckého posudku až v odvolacím řízení, přesto v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedl argumenty, proč ani znalecký posudek nic nemění na zjištěném skutkovém stavu. Žalovaný sice připustil teoretickou možnost, že mohlo dojít k výměně řidičů po změření rychlosti vozidla před jeho zastavením hlídkou policie, avšak tato možnost je podle názoru žalovaného vyloučena výpovědí strážníků policie, kteří vozidlo sledovali a výměnu řidičů v tomto vozidle vyloučili. Žalovaný tedy předložený znalecký posudek následně hodnotil, a to ve vztahu k ostatním důkazním prostředkům, které v řízení opatřil. Proto ani shora uvedený právní názor o přípustnosti předkládání důkazních prostředků v různých fázích řízení o přestupku nevedl v této věci ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí krajským soudem.

[11] Krajský soud správně upozornil, že ačkoli se žalovaný odvolával na , přesto se předloženým znaleckým posudkem zabýval. Rovněž přesvědčivě zdůvodnil, že předložený znalecký posudek vychází pouze z hypotetické možnosti, že došlo k výměně řidičů, zatímco výpovědi zasahujících policistů byly bezprostřední, neboť ujíždějící vozidlo viděli po celou dobu zásahu. Znalec se vyjadřoval pouze k tomu, zda je alespoň teoreticky možné, aby se řidiči vozidla po změření jeho rychlosti do jeho zastavení hlídkou policie vyměnili a přestupku se dopustil někdo jiný. Tento předpoklad však žalovaný ani krajský soud nezpochybňovali. Důkazní řízení nebylo vedeno ke zjištění, zda to bylo teoreticky možné či nikoli. V přestupkovém řízení bylo třeba zjistit, zda se tak skutečně stalo v této věci. V důsledku nepřípustnosti kasačních námitek, které se týkají výpovědí svědků, lze pouze obecně konstatovat, že se krajský soud hodnocením rozporů mezi výpověďmi policistů a spolucestujících stěžovatele podrobně zabýval zejména na čtvrté a páté straně rozsudku. Jeho zdůvodnění je přesvědčivé i pokud jde o úvahy o věrohodnosti resp. účelovosti jejich výpovědí. Znalecký posudek proto nemohl v této věci „velmi věrohodně potvrzovat“ skutkovou verzi stěžovatele.

[12] S odkazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl ( ). Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( za použití ). Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo ( ve spojení s ), Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu podle obsahu soudního spisu nevznikly náklady řízení nad rámec běžné činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 31. května 2011

JUDr. Jan Passer

předseda senátu