Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 24/2011 - 43

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: Ing. B. F., zastoupený Mgr. Zdeňkem Jedličkou, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 65, Konice, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2009, č.j. , sp. zn. KÚOK/7371/2009/ OSV-SP/7178, o obnově řízení, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2010, č. j. – 24,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna zástupce stěžovatele, Mgr. Zdeňka Jedličky, advokáta, s e u r č u j e částkou 800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále též stěžovatel) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2010, č. j. – 24, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2009, č.j. , sp. zn. KÚOK/7371/ 2009/OSV-SP/7178, kterým nebyla k žádosti stěžovatele povolena obnova řízení ve věci odejmutí dávky sociální péče – doplatku do životního minima.

Krajský soud v Ostravě po provedeném řízení dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného vycházelo z podkladů obsažených ve správním spisu a žalovaný při jeho vydání správně aplikoval právní předpisy. Proto žalobu zamítl.

V kasační stížnosti, podané prostřednictvím krajským soudem ustanoveného zástupce (který žalobce zastupoval již v řízení před krajským soudem) stěžovatel namítá nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Tuto nezákonnost spatřuje v tom, že soud – jak plyne z odůvodnění napadeného rozsudku - považuje za možný postup, kdy jak správní orgán I. stupně (rozhodnutí ze dne 21. 11. 2008, č.j. ), tak následně i žalovaný (rozhodnutí ze dne 6. 2. 2009, č.j. , sp. zn. KÚOK/7371/2009/OSV-SP/7178) rozhodl o návrhu žalobce ze dne 1. 7. 2008, a to přesto, že řízení, které bylo v důsledku tohoto návrhu žalobce zahájeno, žalovaný svým předcházejícím rozhodnutím ze dne 21. 10. 2008, č.j. KUOK 96613/2008, zastavil. Tj., bylo rozhodováno v řízení již jednou zastaveném. Žalobce se neztotožňuje se závěry soudu, dle nichž se toto zastavení týká pouze řízení o přerušení řízení, nikoliv řízení ve věci návrhu žalobce ze dne 1. 7. 2008. S ohledem na výše uvedené tedy žalobce navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření odmítl stěžovatelův názor, odkázal na rozhodnutí ze dne 21. 10. 2008, č.j. a jeho znění, a uvedl, že jím bylo pouze zastaveno řízení ve věci přerušení řízení o obnově (usnesení orgánu I. stupně ze dne 22. 7. 2008, č.j. ) tedy nikoliv řízení o obnově řízení. Proto se zcela ztotožnil se závěry napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě.

Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že návrhem žalobce ze dne 1. 7. 2008 bylo zahájeno řízení o obnově řízení ve vztahu k rozhodnutí Městského úřadu v Prostějově ze dne 28. 7. 2005, jímž byla žalobci ukončena výplata dávek sociální péče. Usnesením ze dne 22. 7. 2008, č.j. bylo řízení přerušeno a žalobce byl vyzván k doplnění podání ve smyslu prokázání nových skutečností nebo důkazů, které nebyly v předcházejícím řízení uplatněny. K odvolání žalobce bylo toto usnesení o přerušení řízení zrušeno a řízení bylo zastaveno. Poté, když žalobce nové skutečnosti či důkazy nedoplnil, Městský úřad v Prostějově návrh na povolení obnovy zamítl rozhodnutím ze dne 21. 11. 2008, č.j. . Toto rozhodnutí potom k odvolání žalobce změnil žalovaný poté žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 6. 2. 2009, č.j. , sp. zn. KÚOK/7371/2009/OSV-SP/7178, a to tak, že ve výroku rozhodnutí vypustil nadbytečně uvedený údaj o , o pomoci v hmotné nouzi.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ustanovením a 3 vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Stěžovatel spatřuje nezákonnost napadeného rozsudku v tom, že krajský soud nesprávně vyhodnotil dopad rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2008, č.j. (které předcházelo nyní napadenému rozhodnutí žalovaného), a to tak, že při zrušení usnesení o přerušení řízení a zastavení řízení bylo podle soudu zastaveno toliko řízení o přerušení řízení, zatímco stěžovatel trvá na tom, že bylo zastaveno samo meritorní řízení, tj. řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, a žalovaný tak posléze (při vydávání napadeného rozhodnutí) rozhodoval o dané věci ve stadiu, kdy již řízení o ní bylo zastaveno.

S výše uvedeným názorem stěžovatele nelze souhlasit.

Nejvyšší správní soud posoudil ve spisu založené rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2008, č.j. , a shodně jako Krajský soud v Ostravě dospěl k závěru, že tímto rozhodnutím bylo zrušeno usnesení Městského úřadu v Prostějově ze dne 22. 7. 2008, č.j. , jímž bylo přerušeno řízení ve věci návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení ve věci odejmutí dávek sociální péče, a současně bylo zastaveno řízení, v němž bylo dané rozhodnutí vydáno.

Řízení o přerušení řízení, bylo tzv. mezitímním, vloženým řízením do řízení meritorního (o návrhu na povolení obnovy), a stejně tak rozhodnutí o přerušení řízení bylo rozhodnutím mezitímním. Proto se odvolací řízení a rozhodnutí v něm vydané týkalo pouze tohoto mezitímního řízení a mezitímního rozhodnutí (o přerušení řízení).

V rozhodnutí je uvedeno, že je vydáváno v souladu s . Toto ustanovení stanoví, že: Jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví.

Z dikce i celkového kontextu daného ustanovení jednoznačně plyne, že toto zastavení řízení se může týkat toliko toho řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a jež jeho vydání předcházelo. To je, či bylo, v posuzované věci řízení o přerušení řízení, což je, či bylo, dáno předmětem daného odvolacího řízení. Stěžovatel v této souvislosti napadl odvoláním rozhodnutí o přerušení řízení a nic jiného než napadené rozhodnutí, a ve spojení s ním i řízení, které jeho vydání předcházelo, nemohlo být rozhodnutím odvolacího orgánu dotčeno.

Uvedenou variantou rozhodnutí odvolacího orgánu zákonodárce sleduje řešení takových případů, kdy odvolací orgán shledá, že napadené rozhodnutí nemělo být vůbec vydáno a je tedy třeba je bez náhrady zrušit. Nicméně zrušením takového rozhodnutí, jež bylo nutně výsledkem řízení o přerušení, se dané řízení znovu ocitne ve stadiu před vydáním rozhodnutí o přerušení řízení. Řízení, jako nežádoucí (neb v něm nemá být pokračováno – nemá být znovu rozhodnuto o přerušení řízení, např. s jinými podmínkami) je za takového stavu věci třeba zastavit. Proto citované ustanovení počítá právě s takovouto spojenou variantou rozhodnutí, kdy se nejen zruší napadené rozhodnutí, ale kdy se současně řízení, v němž bylo zrušené rozhodnutí vydáno, zastaví.

Na meritorní řízení, tj. na vlastní linii řízení o návrhu žalobce na povolení obnovy řízení, mohlo mít a také mělo toto rozhodnutí toliko ten vliv, resp. dopad, že nabytím právní moci rozhodnutí, jímž bylo rozhodnutí o přerušení řízení zrušeno a řízení, v němž bylo zrušované rozhodnutí vydáno bylo zastaveno, se v původním řízení o povolení obnovy opět mohlo pokračovat a také se v něm pokračovalo. Jiný dopad mít dané rozhodnutí nemohlo. Zastaveným řízením tak mohlo být, a také bylo, toliko právě řízení ve věci přerušení řízení.

Z obsahu dotčeného rozhodnutí ze dne 21. 10. 2008, č.j. , Nejvyšší správní soud shledal, že v tomto smyslu bylo předmětné rozhodnutí také srozumitelně a přezkoumatelně odůvodněno. Ostatně souvislostmi a rozsahem rozhodnutí odvolacího orgánu vydaného podle se Nejvyšší správní soud ve stejném výkladovém smyslu již opakovaně zabýval. Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2009, č. j. - 87, kde se uvádí: Dospěl-li žalovaný odvolací správní orgán k tomu, že nepostačí rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit a vrátit s vytknutými vadami, které je třeba v novém řízení odstranit [ z roku 2004], ale naopak dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemělo, resp. nemohlo být vůbec vydáno, a proto je třeba celé řízení bez dalšího ukončit [ téhož zákona], byl povinen náležitě odůvodnit i to, proč řízení zastavil, tedy proč nelze v této věci rozhodnutí vůbec vydat.

Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl vydán v souladu se zákonem. Kasační stížnost proto za důvodnou nepovažuje, a proto ji podle ustanovení zamítl.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení , 2 za použití tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel s kasační stížností úspěch neměl a žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ze zákona nenáleží ( a 2 ).

Odměna ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátu Mgr. Zdeňku Jedličkovi, byla stanovena za jeden úkon právní služby à 500 Kč (podání doplnění kasační stížnosti podle ustanovení vyhl č. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením téže vyhlášky, celkem tedy 500 Kč), a náhrada hotových výdajů podle téže vyhlášky à 300 Kč, celkem tedy 800 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 800 Kč. Odměna bude zástupci stěžovatele vyplacena do 60ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2011

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu