Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 8/2010 - 94

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

[16] Podle § 3 odst. 1 nařízení vlády může žádost o zařazení do programu podat fyzická osoba, jestliže:

a) je zemědělským podnikatelem podle § 2e zákona evidovaným podle § 2f zákona nebo osobou, která je držitelem osvědčení podle zvláštních právních předpisů,

b) ke dni podání žádosti o zařazení dosahuje věku alespoň 55 let a v den podání žádosti o zařazení nedosahuje věku potřebného pro nárok na starobní důchod,5)

c) po dobu alespoň 10 kalendářních let bezprostředně předcházejících roku, ve kterém podá žádost o zařazení, provozoval zemědělskou výrobu podle § 2e odst. 3 zákona, z toho nejméně poslední 3 kalendářní roky vlastním jménem a na vlastní odpovědnost v převáděném zemědělském podniku, který dosahuje výměry nejméně 5 ha zemědělské půdy, a

d) prokáže, že v každém ze 3 kalendářních let bezprostředně předcházejících kalendářnímu roku, ve kterém podá žádost o zařazení, dosáhl podíl jeho příjmů ze zemědělské výroby podle § 2e odst. 3 zákona na celkových jeho příjmech z podnikání nejméně 50 %.

Poznámka pod čarou č. 5, obsažená v , odkazuje na , 32, 74, 76 a 94 , o důchodovém pojištění, ve znění , , , a

[17] Podle , o důchodovém pojištění, ve znění platném do 31. 12. 2009, má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně a) 25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod, nebo b) 15 let a dosáhl aspoň 65 let věku, pokud nesplnil podmínky podle písmene a).

[18] Podle , o důchodovém pojištění, ve znění platném do 31. 12. 2009:

(1) Důchodový věk činí

a) u mužů 60 let,

b) u žen

1. 53 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí,

2. 54 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti,

3. 55 let, pokud vychovaly dvě děti,

4. 56 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo

5. 57 let,

pokud pojištěnci dosáhli tohoto věku do 31. prosince 1995.

(2) U pojištěnců, kteří dosáhnou věkových hranic uvedených v odstavci 1 v období od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2012, se důchodový věk stanoví tak, že ke kalendářnímu měsíci, ve kterém pojištěnec dosáhl této hranice, se přičítají u mužů dva kalendářní měsíce a u žen čtyři kalendářní měsíce za každý i započatý kalendářní rok z doby po 31. prosinci 1995 do dne dosažení věkových hranic uvedených v odstavci 1, a za důchodový věk se považuje věk dosažený v takto určeném kalendářním měsíci v den, který se číslem shoduje se dnem narození pojištěnce; neobsahuje-li takto určený měsíc takový den, považuje se za důchodový věk ten věk, který je dosažen v posledním dni takto určeného kalendářního měsíce.

(3) Po 31. prosinci 2012 činí důchodový věk, pokud pojištěnci nedosáhli důchodového věku podle odstavce 1 nebo 2,

a) u mužů 63 let,

b) u žen

1. 59 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí,

2. 60 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti,

3. 61 let, pokud vychovaly dvě děti,

4. 62 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo

5. 63 let.

(4) Podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti aspoň po dobu pěti roků; to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat.

IV.

Důvody pro položení předběžné otázky a stanovisko Nejvyššího správního soudu

[19] Nejvyšší správní soud musí při posouzení věci řešit otázky obsažené ve výroku tohoto rozhodnutí. Otázky se dotýkají výkladu Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999.

První otázka

[20] Výklad pojmu „obvyklý věk pro odchod do důchodu“ je nezbytný k tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl posoudit zákonnost postupu vnitrostátních správních orgánů. Soud musí zejména hodnotit, zda postup správních orgánů neporušil nařízení Rady (ES) č. 1257/1999.

[21] Jedním z předpokladů pro zařazení do programu předčasného ukončení zemědělské činnosti je splnění podmínky věku žadatele – převodce zemědělského podniku. Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 stanoví podmínku věku převodce zemědělského podniku rozmezím tohoto věku. Konkrétním věkem je určena pouze dolní hranice tohoto rozmezí: převodce zemědělského podniku musí být starší 55 let. Horní věková hranice není nařízením Rady (ES) č. 1257/1999 vymezena konkrétně vyjádřeným věkem, ale termínem „obvyklý věk pro odchod do důchodu“ v okamžiku převodu (l'âge normal de la retraite, normal retirement age, das normale Ruhestandsalter).

[22] Pojem „obvyklý věk pro odchod do důchodu“ v okamžiku převodu zemědělského podniku dle čl. 11 nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 zjevně odkazuje na „obvyklý věk pro odchod do důchodu“ v jednotlivých členských státech. Nejvyšší správní soud proto považuje za nutné nejprve posoudit, zda je možné ztotožnit pojem „obvyklý věk odchodu do důchodu“ s okamžikem vzniku nároku na starobní důchod konkrétního žadatele o podporu. V takovém případě by horní hranici dle nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ve spojení s vnitrostátní právní úpravou bylo třeba pojímat jako konkrétní hodnotu vždy v konkrétním případě, nikoliv jako obecnou kategorii.

[23] Nejvyšší správní soud připomíná, že Evropská komise rozhodnutím č. 2004 CZ 06G DO 001 ze dne 3. 9. 2004 schválila Horizontální plán rozvoje venkova na období 2004 - 2006. Tento dokument v bodě 3.1.2.2., týkající se Opatření Předčasné ukončení zemědělské činnosti, stanoví, že postupitel zemědělského podniku nesmí být mladší 55 let a v roce převodu nesmí dosahovat zákonného důchodového věku dle , o důchodovém pojištění, v platném znění. Kapitola 2.1.9., na kterou Horizontální plán v této části odkazuje, obsahuje podmínky odchodu do starobního a předčasného starobního důchodu. Stanoví, že důchodový věk se počínaje rokem 1996 každoročně zvyšuje postupně o 2 měsíce u mužů a o 4 měsíce u žen tak, aby po 31. 12. 2006 činil 62 let u mužů a 57 až 61 let v závislosti na počtu vychovaných dětí u žen. Dále uvádí, že v roce 1996 (první rok účinnosti zákona o důchodovém pojištění) činil důchodový věk: a) u mužů – 60 let a 2 měsíce b) u žen - 53 let a 4 měsíce, pokud vychovaly alespoň 5 dětí - 54 let a 4 měsíce, pokud vychovaly 3 nebo 4 děti - 55 let a 4 měsíce, pokud vychovaly 2 děti - 56 let a 4 měsíce, pokud vychovaly 1 dítě, nebo - 57 let a 4 měsíce, pokud nevychovaly žádné dítě. V této kapitole je tudíž jednoznačně poukázáno na odlišné stanovení důchodového věku u mužů a u žen, které vychovaly, nebo nevychovaly děti.

[24] Horizontální plán je pouze programový dokument pro poskytování podpory zemědělství a venkovskému prostoru z prostředků Evropské unie. Pro žalobkyni z něj neplynou konkrétní práva či povinnosti. Jedná se však o součást tzv. soft law a Nejvyšší správní soud nemůže jeho existenci zcela přehlédnout.

[25] Cíle programu jsou vyjádřeny v čl. 10 odstavci 1 nařízení Rady (ES) č. 1257/1999. Pro zodpovězení první otázky je třeba vymezit i povahu a účel poskytované podpory z titulu předčasného odchodu do důchodu. Podstatou podpory může být poskytnutí dávky obsahově podobné dávce starobního důchodu nebo dokonce její náhrada. Může jí být i zachování reprodukčních vlastností zemědělské jednotky. Daná dávka by pak v takovém případě sloužila pouze jako motivační prostředek k předání zemědělského podniku, a to bez zásahu do práva sociálního zabezpečení. Odpověď na tuto otázku umožní posoudit provázanost poskytování podpory při zemědělských činnostech s poskytováním dávek starobního důchodu, náležícího do systému sociálního zabezpečení.

[26] Při posuzování první otázky by mělo být váženo i to, zda může převodce zemědělského podniku v okamžiku převodu současně pobírat dávky starobního důchodu. Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 v čl. 12 rozlišuje ve vztahu k možnému souběhu poskytování dávky starobního důchodu a podpory z titulu předčasného odchodu do důchodu mezi převodcem (farmářem) a zemědělským pracovníkem (pracovníkem na farmě). Čl. 12 odst. 2 druhý pododstavec uvedeného nařízení stanoví, že v případě, kdy členský stát vyplácí postupiteli „normální“ starobní důchod, bude podpora z titulu předčasného odchodu do důchodu poskytována jako doplněk a její výše bude brát ohled na částku vnitrostátního starobního důchodu. Podle Nejvyššího správního soudu tak nelze jednoznačně vyloučit, aby osoba zařazená do programu předčasného odchodu do důchodu v zemědělství již v okamžiku vzniku nároku na první dávku současně pobírala dávku vnitrostátního starobního důchodu. Je zde tudíž možnost přiznání dotace i pro jedince, který již získal starobní důchod od členského státu. Srov. Support for rural development within the framework of the European Agricultural Guidance and Guarantee Fund (EAGGF). Dostupné z: ‹‹http://europa.eu/legislation_summaries/agriculture/general_framework/l60026_en.htm ››

V případě, že už zemědělec získal důchodový příjem od členského státu, podpora se stává penzijním doplatkem. Na jednu stranu tyto úvahy podporují závěr, že podpora z titulu předčasného odchodu do důchodu nenahrazuje sociální zajištění jedince formou starobního důchodu. Na druhou stranu zůstává otázkou, zda tento výklad není v rozporu s podstatou a cíli daného programu. Jinak řečeno, zda smyslem dotačního programu není vyplnit mezidobí, kdy zemědělec již neprovozuje ekonomickou činnost, ale stále nedosáhl na dávku starobního důchodu.

[27] Poskytování příspěvků spojených se zemědělskou činností tedy nemusí nutně přesahovat do systému sociálního zabezpečení (do důchodového systému). Činnosti v zemědělství a s tím související podpůrné programy jsou obecně založeny na jiném účelu nežli systémy sociálního zabezpečení. To pak může mít vliv i na hledání možného řešení druhé předložené otázky.

Druhá otázka

[28] Pokud Soudní dvůr vysloví, že „obvyklý věk pro odchod do důchodu“ v okamžiku převodu zemědělského podniku je možné interpretovat jako „věk potřebný pro nárok na starobní důchod“ u konkrétního žadatele, vyvstává další otázka. Je v souladu s obecnými zásadami unijního práva (pokud jde o princip rovnosti mezi muži a ženami navíc kodifikovanými v článcích 8, 10, 19 a 157 Smlouvy o fungování Evropské unie, v článcích 20, 21 a 23 y základních práv Evropské unie, a konečně i v sekundární legislativě Evropské unie) přípustné, aby byl „obvyklý věk pro odchod do důchodu“ stanoven u jednotlivých žadatelů rozdílně v závislosti na jejich pohlaví a na počtu vychovaných dětí? Důchodový věk je v českém právu tradičně pro ženy a muže stanoven rozdílně. U žen je dále rozlišováno podle počtu vychovaných dětí. Vznik nároku na řádný starobní důchod není v národním právním řádu založen na stanovení nějakého obecně platného věku, nýbrž se liší pro jednotlivé ročníky (postupně se zvyšuje), pohlaví a u žen i podle počtu vychovaných dětí.

[29] Jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně měla ve srovnání s mužem – zemědělcem nebo ženou - zemědělkyní, která by nevychovala žádné děti, objektivně kratší lhůtu pro podání žádosti o zemědělskou podporu. Pokud by žalobkyně neměla děti nebo byla mužem - zemědělcem, daného programu by se mohla zúčastnit.

[30] Nejvyšší správní soud pro úplnost poukazuje i na judikaturu Ústavního soudu České republiky a Evropského soudu pro lidská práva, vztahující se k odlišnému stanovení důchodového věku pro muže a pro ženy v závislosti na počtu vychovaných dětí.

[31] Ústavní soud České republiky v plenárním nálezu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. (dostupný na http://nalus.usoud.cz), shledal rozdílný důchodový věk mužů a žen v závislosti na počtu vychovaných dětí souladným s ústavním pořádkem České republiky. Ústavní soud vyšel z toho, že zvýhodňující přístup vůči ženám-matkám byl založen na objektivních a rozumných důvodech. Zohlednil přitom důvody historické (tehdejší názor spočíval v tom, že souběžné zaměstnání a péče o dítě klade větší nároky na ženu než na muže) a sociologické (ve vztahu k rozdílům v ekonomickém a profesním postavení mužů a žen). Ústavní soud rovněž přihlédl k tomu, že podobná úprava není výjimkou ani v dalších zemích Evropské unie.

[32] Evropský soud pro lidská práva shledal relevantní zákonnou úpravu v České republice souladnou s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (rozsudek ze dne 17. 2. 2011 ve věci Augustin Andrle proti České republice, stížnost č. 6268/08, dostupný na http://echr.coe.int). Evropský soud pro lidská práva dospěl k závěru, že právní úprava důchodového věku byla založena na kompenzaci za ztížené postavení žen ve společnosti a sledovala legitimní cíl. Evropský soud pro lidská práva ve své argumentaci poukázal i na probíhající důchodovou reformu v České republice.

[33] Prostředky zvýhodněného zacházení obecně nejsou v rozporu s právními principy rovnosti a zákazu diskriminace, pokud jejich uplatnění směřuje k odstranění faktické nerovnosti mezi nerovnými subjekty. Preferenční přístup musí být založen na objektivních, přiměřených a rozumných důvodech. Mezi uvedeným cílem a prostředky k jeho dosažení (právní výhody) musí existovat vztah přiměřenosti. Možnost poskytování výhod v oblasti důchodového pojištění osobám, které vychovaly děti, např. snížením důchodového věku, je obecně akceptovatelná a nadále přípustná. To plyne např. i z čl. 7 Směrnice Rady 79/7/EHS o postupném zavedení zásad rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení. Tato směrnice se však vztahuje k oblasti sociálního zabezpečení (k právní úpravě zajišťující ochranu pro případ nemoci, invalidity, stáří, pracovních úrazů a nemocí z povolání a nezaměstnanosti), nikoliv k zemědělské politice.

[34] Princip rovnosti v přístupu k právům (zde k příspěvku souvisejícímu s ukončením zemědělské činnosti) není neměnnou kategorií. Podle Ústavního soudu a podle Evropského soudu pro lidská práva je rozlišování jednotlivých kategorií osob při vzniku nároku na starobní důchod opodstatněné v oblasti práva sociálního zabezpečení. Nejvyšší správní soud si ovšem není jist, že toto rozlišování je stejně opodstatněné v oblasti poskytování dotací pro výkon zemědělských činností (resp. jejich ukončení z důvodu převodu zemědělského podniku). Obecně není možnost odchodu do starobního důchodu v nižším věku u žen v návaznosti na počet vychovaných dětí znevýhodňující, ale naopak zvýhodňující. V nyní posuzovaném případě však nastala zcela opačná situace. Zvýhodnění z hlediska vzniku nároku na starobní důchod se stalo zároveň znevýhodněním, spočívajícím v nemožnosti účasti na programu podpory předčasného odchodu do důchodu v zemědělství. Pokud ovšem danou dávku nelze považovat za náhradu důchodové dávky (tj. dávky sociálního zabezpečení), pak má Nejvyšší správní soud pochybnosti o racionálních a opodstatněných důvodech pro rozlišování počtu vychovaných dětí u žen – zemědělkyň.

[35] V této souvislosti bude třeba vyřešit, zda z hlediska přístupu do zemědělského dotačního systému existují odůvodnitelné a racionální důvody pro rozlišování mezi mužem - zemědělcem a ženou - zemědělkyní. Rovněž u těchto skupin je důchodový věk stanoven vnitrostátním právem odlišně. Mužům – zemědělcům byla oproti ženám - zemědělkyním narozeným ve stejný den poskytnuta delší lhůta pro podání žádosti o účast na programu.

[36] Nejvyšší správní soud si je vědom obsahu některých směrnic, vztahujících se k obecnému principu rovného zacházení na základě pohlaví (např. směrnice Rady 79/7/EHS o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení; směrnice Rady 86/613/EHS o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné, včetně oblasti zemědělství, a o ochraně v mateřství, nahrazené směrnicí 2010/41/EU; směrnice Rady 86/613/EHS o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné, včetně oblasti zemědělství, a o ochraně v mateřství; nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, nahrazené směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání). Tyto předpisy však podle Nejvyššího správního soudu neposkytují jednoznačné vodítko pro rozhodnutí nyní posuzovaného případu.

[37] Soudní dvůr Evropské unie se dosud nezabýval kapitolou IV. nařízení Rady (ES) č. 1257/1999. Nevyslovil se ani ke konkrétní otázce rovného postavení mužů a žen v zemědělství, a to zejména ve vztahu k vyplácení podpory předčasného odchodu do důchodu ze zemědělství. Nejvyššímu správnímu soudu není známa ani judikatura jiných vnitrostátních soudů, týkající se aplikace kapitoly IV. nařízení Rady (ES) č. 1257/1999.

[38] Nejvyšší správní soud si je vědom judikatury Soudního dvora Evropské unie, vztahující se k právu na rovné zacházení a zákazu diskriminace z důvodu pohlaví či věku (např. ve vztahu k odchodu do důchodu) – např. rozsudků ve věci Marshall v. Southhampton and South-West Hampshire Area Health Authority (Teaching), ze dne 26. 2. 1986, C-152/84, ECR 1986, str. 723; ve věci Vera Mia Beets-Proper v F. Van Lanschot Bankiers NV., ze dne 26. 2. 1986, C-262/84, ECR 1986, str. 773;, nebo ve věci Mangold, ze dne 22. 11. 2005, C-144/04, ECR 2005,str. I-9981.

[39] Analogicky k vysloveným závěrům v posledně uvedeném rozhodnutí je pak podle Nejvyššího správního soudu třeba zkoumat, zda v oblasti zemědělské politiky nedochází k méně příznivému a nedůvodnému zacházení se ženou – zemědělkyní, která vychovala děti. Takový stav by mohl být v rozporu se zásadami a cíli práva Evropské unie.

Třetí otázka

[40] Nejvyšší správní soud již uvedl, že pojem „obvyklý věk pro odchod do důchodu“ v okamžiku převodu zemědělského podniku dle čl. 11 nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 zjevně navazuje na vnitrostátní právní úpravu. Současně ovšem Nejvyšší správní soud nepochybuje, že se jedná o pojem unijního práva, k jehož výkladu je příslušný Soudní dvůr EU. Nejvyšší správní soud předestřel výkladové obtíže spojené s výkladem tohoto pojmu. Vzhledem k těmto výkladovým obtížím Nejvyšší správní soud považuje za potřebné, aby Soudní dvůr zejména v případě záporné odpovědi na první otázku definoval kritéria, která by měl vnitrostátní soud vzít v úvahu při výkladu pojmu „obvyklý věk pro odchod do důchodu“.

[41] Důvodová zpráva Dostupná na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:1998:0158:FIN:EN:PDF,

k nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 pojem obvyklého odchodu do důchodu nedefinuje.

[42] Nejvyšší správní soud si je vědom skutečnosti, že jednotlivé pojmy a instituty obsažené v nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 mají být vykládány nezávisle na vnitrostátním právu, a to s přihlédnutím k jednotlivým jazykovým verzím, cílům nařízení, jeho systematickému uspořádání atd. (např. rozsudek ze dne 18. 10. 1990, Dzodzi v. Belgie, spojené věci C-297/88 a C-197/89, Recueil, s. I-3763, bod 37; rozsudek ze dne 17. 7. 1997, Giloy, C-130/95, Recueil, s. I-4291, bod 28; nebo rozsudek ze dne 16. 3. 2006, Poseidon Chartering, C-3/04, Recueil. s. I-2505, bod 15). Rovněž je třeba, aby v jednotlivých členských státech nevznikaly neopodstatněné rozdíly při výkladu jednotlivých pojmů obsažených v nařízení.

[43] Nejvyšší správní soud nemůže předvídat odpověď Soudního dvora EU na první dvě otázky. Je však možné, že podle Soudního dvora EU bude nutno vyložit pojem obvyklý věk odchodu do důchodu jako jednu kategorii (danou pouze jedním věkem) pro všechny skupiny dotčených osob, nezávisle na vnitrostátní úpravě věku odchodu do důchodu.

[44] Pokud má být pojem unijního práva „obvyklý věk odchodu do důchodu“ vykládán jako jedna věková kategorie, je nezbytné určit kritéria, za jejichž pomoci má být takový jediný věk určen. To platí tím spíše, pokud vnitrostátní právní úprava nezná pojem obvyklého věku odchodu do důchodu a rozlišuje mezi různými osobami nejen podle pohlaví a počtu vychovaných dětí, ale v důsledku probíhajících reforem se věk potřebný pro přiznání důchodu liší i pro osoby narozené v různých ročnících (srov. odst. 18 /zejm. pododstavec 2/ tohoto usnesení).

[45] Stanovení obecných kritérií pojmu unijního práva „obvyklý věk pro odchod do důchodu“ je nezbytné, aby Nejvyšší správní soud mohl tomuto pojmu přiřadit odpovídající význam v návaznosti na úpravu věku pro odchod do důchodu v České republice. Bez vymezení takových kritérií Nejvyšší správní soud může vycházet z řady možných řešení – bez nároku na úplnost příkladů lze vycházet např. z:

- nejvyššího minimálního věku pro odchod do důchodu v rámci skupiny všech příslušníků určitého státu bez ohledu na jejich pohlaví, datum narození a obdobné obecné faktory;

- nejvyššího minimálního věku pro odchod do důchodu v rámci skupiny všech mužů a skupiny všech žen;

- prvního možného nominálního věku pro odchod do důchodu u všech příslušníků určitého státu bez ohledu na jejich pohlaví, datum narození a obdobné obecné faktory (tzn. věk pro odchod do důchodu v případě žen, které vychovaly 5 a více dětí);

- prvního možného nominálního věku mužů a prvního možného nominálního věku žen pro odchod do důchodu bez ohledu na datum jejich narození;

- prvního možného okamžiku odchodu do „řádného“, nikoliv předčasného důchodu navázaného na případ konkrétního žadatele;

- postupného důchodového věku, určeného v návaznosti na datum, kdy statisticky odcházejí do starobního důchodu osoby narozené v určitý den;

- obvyklého věku určeného aritmeticky, kupř. na základě statistických údajů vztahujících se k určitému období, a to při vědomí, že konkrétní žadatel o starobní důchod v takto určený okamžik do důchodu skutečně neodchází;

- mediánu obvyklého věku odchodu do důchodu u skupiny osob stejného pohlaví či data narození, nebo obyvatelstva jako celku bez vázanosti na uvedené faktory.

[46] V případě negativní odpovědi na první otázku se proto jeví nezbytné, aby Soudní dvůr EU definoval kritéria pro výklad pojmu „obvyklý věk pro odchod do důchodu“.

V.

Povinnost předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie

[47] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nemůže sám posoudit otázky uvedené ve výroku tohoto usnesení. Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ani dosavadní judikatura Soudního dvora Evropské unie neposkytují jednoznačnou odpověď na tyto otázky. Nejedná se tudíž o acte clair ani o acte éclairé.

[48] Za daného stavu vznikla Nejvyššímu správnímu soudu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravným prostředkem podle vnitrostátního práva, povinnost obrátit se s otázkou výkladu práva Evropské unie na Soudní dvůr (čl. 267 třetí pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie).

[49] Teprve po zodpovězení položených otázek bude možné, aby se Nejvyšší správní soud vyslovil k oprávněnosti nároku žalobkyně na zařazení do programu podpory předčasného ukončení zemědělské činnosti zemědělského podnikatele.

VI.

Přerušení řízení před Nejvyšším správním soudem

[50] Jelikož Nejvyšší správní soud rozhodl o předložení předběžných otázek Soudnímu dvoru Evropské unie, přerušil řízení o kasační stížnosti podle , ). Poté, co Soudní dvůr o předložených otázkách rozhodne, předseda senátu i bez návrhu usnesením vysloví, že se v řízení pokračuje ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 12. dubna 2011

JUDr. Jan Passer

předseda senátu