Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 45/2011 - 139

- 140

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: Ing. L. K., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2007, č. j. 88935/2007/KUSK, sp. zn. 80937/2007/KUSK/3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, č. j. - 50,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) byla zamítnuta žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného č. j. 88935/2007/KUSK ze dne 12. 6. 2007, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí Městského úřadu Týnec nad Labem, kterým nebyla stěžovatelce přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost spojenou se žádostí o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Městský soud usnesením ze dne 24. 5. 2010, č. j. - 99, rozhodnul o žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti tak, že se stěžovatelce zástupce pro řízení o kasační stížnosti neustanovuje. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, která byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta rozsudkem ze dne 15. 9. 2010, č. j. - 114. Městský soud poté vyzval stěžovatelku usnesením ze dne 12. 11. 2010, č. j. - 127, k odstranění vad podání a k doložení plné moci udělené advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka byla současně poučena, že pokud nebude podání řádně opraveno, Nejvyšší správní soud její kasační stížnost odmítne.

Na tuto výzvu městského soudu reagovala stěžovatelka podáním ze dne 13. 12. 2010 adresovaným městskému soudu označeným jako „Výzva k dodržování lidských práv“. V tomto podání stěžovatelka odkazuje na aplikační přednost mezinárodních smluv podle ústavního , České republiky a dovozuje, že z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a 10 Všeobecné deklarace lidských práv jí vyplývá právo hájit se v řízení o kasační stížnosti sama.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení ( ), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo ( ). Stěžovatelka však v rozporu s ust. není zastoupena advokátem.

Stěžovatelka na výzvu městského soudu neodstranila vady podání a nedoložila plnou moc udělenou advokátovi pro řízení o kasační stížnosti, ačkoliv byla městským soudem řádně poučena o tom, že pokud tak neučiní, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne. Stěžovatelka rovněž netvrdila ani nedoložila, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie. Přitom podle ust. musí být stěžovatel zastoupen advokátem, pokud sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost má vady, které brání jejímu meritornímu projednání. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelky proti shora uvedenému rozsudku městského soudu odmítl podle ve spojení s , neboť přes výzvu městského soudu nebyly nedostatky kasační stížnosti stěžovatelkou odstraněny, takže nelze v řízení pokračovat. Chybějící náležitost, a to nedostatek zastoupení advokátem, brání v pokračování řízení, proto Nejvyšší správní soud shledává kasační stížnost nepřípustnou a nezbývá mu než ji odmítnout. Tento postup je v souladu s předchozí judikaturou zdejšího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2003, č. j. - 28, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2003, č. j. - 19, oba dostupné na www.nssoud.cz).

Nad rámec nutného Nejvyšší správní soud uvádí, že povinné zastoupení advokátem u soudů vyšších instancí není ničím neobvyklým jak v České republice, tak v jiných evropských zemích. Ústavností povinného zastoupení advokátem před soudy vyšších instancí v České republice se zabýval také Ústavní soud, který např. ve svém usnesení sp. zn. ze dne 14. 9. 2000 (U 32/19 SbNU 293) neshledal povinné zastoupení advokátem v některých typech soudních řízení jako rozporné s ústavním pořádkem České republiky.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2011

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu