Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 50/2011 - 42

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: Ing. J. Š., zastoupena Mgr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem Na Ořechovce 580/4, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2010, č.j. MHMP 202933/2010 TŘ, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. – 25 ze dne 30. 12. 2010,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta její žaloba, jíž napadala rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2010, č.j. TŘ, jako orgánu II. stupně. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10, č.j. MV/56995/2009/PN ze dne 2. 2. 2010, kterým byly žalobkyni od 4. 5. 2009 přiznány mimořádné výhody I. stupně pro občany těžce zdravotně postižené do 4. 5. 2014 tak, že prvoinstanční rozhodnutí podle ust. , , změnil tak, že se žalobkyni od 4. 5. 2009 odnímají mimořádné výhody II. stupně pro občany těžce zdravotně postižené a přiznávají mimořádné výhody I. stupně pro občany těžce zdravotně postižené do 31. 5. 2014.

Městský soud v Praze zdůvodnil odmítnutí žaloby poukazem na , podle něhož obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhoduje o přiznání mimořádných výhod občanům těžce zdravotně postiženým podle Dle jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o dávkách sociální péče a o mimořádných výhodách občanů těžce zdravotně postižených podle - e) téhož zákona. Přezkum správního rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto dle , je tedy vyloučen. Soud proto dospěl k závěru, že se žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle , (dále „ “) i podle zvláštního zákona vyloučeno, a proto je žaloba podle ust. nepřípustná. Soud proto žalobu podle ust. odmítl.

Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že její žalobu nebylo možno odmítnout za předpokladu, že napadené rozhodnutí žalovaného nebylo výlučně výsledkem posouzení zdravotního (či technického) stavu a především v situaci, kdy stěžovatelka v žalobě nenavrhovala soudu posouzení zdravotního stavu, nýbrž její námitky směřovaly pouze do právního hodnocení a vytýkaly napadenému rozhodnutí, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro jeho vydání. Žalovaný tak rozhodl o jiné věci, než stěžovatelka žádala, aniž by se jednalo o řízení zahajované z moci úřední a odejmul stěžovatelce mimořádné výhody pro osoby těžce zdravotně postižené, ačkoliv pro to nebyly splněny zákonné důvody a nebyl orgánem oprávněným o této věci rozhodnout. Stěžovatelka nežádala po soudu posouzení svého zdravotního stavu, ani hodnocení tohoto stavu dle , jak dovodil soud. Stěžovatelka již v žalobě upozornila, že i Ústavní soud uvedl k výlukám ze soudního přezkumu, že „z ustanovení y nutno dovodit, že žádné ustanovení vylučující soudní přezkum správních rozhodnutí nelze vykládat extenzivně. Namístě je naopak maximální zdrženlivost, tedy v pochybnostech postup ve prospěch zachování práva na přístup k soudu“, tedy že je zapotřebí výluky interpretovat restriktivně, s čímž se Městský soud v Praze neztotožnil.

Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný Magistrát hl. města Prahy se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Stěžovatelka napadá usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla její žaloba vůči správnímu aktu odmítnuta jako nepřípustná; je-li kasační stížností napadeno usnesení soudu o odmítnutí žaloby, přichází z povahy věci pro stěžovatele v úvahu pouze kasační důvod obsažený v spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Kasační stížnost tedy musí směřovat proti důvodům, o které opřel svůj výrok Městský soud v Praze a uvedl je v odůvodnění svého rozhodnutí. Pod důvod uvedený v spadají veškeré skutečnosti, které mohly vést k vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí žaloby, tedy případné nesprávné právní posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení či jeho procesní pochybení (takto již Nejvyšší správní soud judikoval například ve věci publikované pod č. NSS). Nejvyšší správní soud tedy připustil kasační stížnost k projednání jako přípustnou, a to z důvodu tvrzené nezákonnosti napadeného usnesení spočívající v tom, že Městský soud v Praze, i když se jednalo o správní akt závisející výlučně na posouzení zdravotního stavu, měl se jím věcně zabývat a přezkoumat jej.

Předpisy ústavního pořádku vynucují, aby bylo soudem přezkoumatelné každé rozhodnutí správního orgánu, které se dotýká základních práv a svobod ( d). základních práv a svobod negarantuje na úrovni ústavního práva v kapitole hospodářských a sociálních práv jakékoli výhody pro osoby se zdravotním postižením, jež jsou obsahem tzv. mimořádných výhod. základních práv a svobod garantuje osobám se zdravotním postižením právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a zvláštní pracovní podmínky, stejně jako zvláštní ochranu v pracovních vztazích a při přípravě na povolání ( d). Takové právo nelze vyhledat ani v mezinárodních smlouvách o lidských právech, jimiž je Česká republika vázána. Mimořádné výhody pro osoby se zdravotním postižením (zejména v dopravě nebo při potřebě průvodce) jsou součástí subsystému sociální péče, který je upraven v zákoně č. , o sociálním zabezpečení, pokud jde o mimořádné výhody je právní úprava obsažena v a v cit. zákona a dále v , kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a Z předpisů ústavního pořádku tedy neplyne právo na takováto zvýhodnění a základních práv a svobod proto umožňuje, aby rozhodnutí, která se nedotýkají základních práv a svobod byla ze soudního přezkumu vyloučena. V posuzované věci tak nejde o práva garantovaná předpisy ústavního pořádku, proto výluka ze soudního přezkumu provedená , o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, je z hlediska ústavních principů akceptovatelná a nižší stupeň soudní ochrany (například ve srovnání s ochranou sociálních práv představujících hmotné zabezpečení v nemoci či ve stáří), motivovaný skutečností, že se jedná výlučně o odborné medicínské posouzení pohybových a orientačních schopností osob s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, je důvodné. Mimo právní rámec tohoto odůvodnění Nejvyšší správní soud podotýká, že předpisy o správním řízení umožňují v řízení správním přezkoumat i pravomocné rozhodnutí, pokud by bylo zjištěno, že jím byl porušen zákon.

Pokud jde o přiznávání mimořádných výhod osobám se zdravotním postižením, Městský soud v Praze nepochybil, jestliže se opřel ve svém rozhodnutí o , o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, jenž stanoví, že ze soudního přezkumu jsou mimo jiné vyloučena rozhodnutí o mimořádných výhodách občanům těžce zdravotně postiženým. Platí pak, že ze soudního přezkumu jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jejichž přezkoumání vylučuje zvláštní zákon [ ].

Nepřípustnou je pak žaloba tehdy, domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je podle nebo zvláštního zákona z přezkumu vyloučeno [ ], nepřípustnou žalobu soud odmítne [ ].

Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že rozhodnutí o mimořádných výhodách těžce zdravotně postižených osob je ze soudního přezkumu zcela vyloučeno. Městský soud v Praze tedy postupoval správně, pokud žalobu odmítl jako nepřípustnou.

Poněvadž Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, zamítl ji ( ).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , 2 ve spojení s Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, proto právo na náhradu nákladů řízení nemá, to by příslušelo obecně úspěšnému žalovanému; ustanovení však ani za těchto okolností právo žalovanému na náhradu nákladů řízení nepřiznává (odst. 1 neplatí, pokud by právo mělo být přiznáno správnímu orgánu ve věcech sociální péče).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2011

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu