Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 15/2011 - 111

- 113

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka

a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. B., zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Příkop 6, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2010, č. j. - 60,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobce (dále „stěžovatel“) včas podal kasační stížnost proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o jeho kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, č. j. - 34. Tímto rozsudkem soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 28. 6. 2007, č. j. 570/170/07-Do, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Správy chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty ze dne 6. 12. 2006, zn. 279/BK/SR/06/Ha/roz, kterým byl vysloven nesouhlas s umístěním stavby „Chaty Sudoměřice-Mlýnky“.

Stěžovatel tvrdí, že napadené usnesení je zmatečné, protože za účastníka řízení je v něm označen někdo, kdo jím ve skutečnosti není, a naopak se stěžovatelem coby účastníkem řízení není jednáno. Tento závěr vyvozuje stěžovatel z toho, že žalobcem a následně stěžovatelem byl v dané věci on, tedy J. B., bytem B.138. Napadené usnesení je ovšem vydáno vůči M. B., bytem B. 138, aniž by bylo uvedeno datum narození. Napadené usnesení je tudíž přiřazeno ke stěžovatelově právní věci jen na základě shody spisových značek soudu a obdobných označení, ovšem v osobě stěžovatele je uvedena zjevně jiná osoba. Takovou chybnou identifikaci žalobce přitom nelze označit za písařskou chybu či překlep, protože takové záhlaví usnesení má diametrálně odlišnou vypovídací schopnost.

Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že v napadeném usnesení městského soudu je jako žalobce opravdu uveden „M. B., bytem B. č.p. 138“. Opravným usnesením městského soudu ze dne 30. 11. 2010, č. j. - 70, bylo ovšem toto usnesení ze dne 11. 10. 2010 změněno tak, že jméno žalobce správně zní: „J. B.“.

Nyní posuzovanou kasační stížnost je nutno označit za nepřípustnou, a to z důvodu obsaženého v , (dále jen „ “).

Kasační stížnost totiž směřuje proti usnesení o zastavení řízení. Tomu v zásadě nic nebrání, protože kasační stížnost proti usnesení o zastavení soudního řízení pro nezaplacení soudního poplatku je obecně přípustná, jak bylo konstatováno již v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2005, sp. zn. (publ. pod č. 765/2006 Sb. NSS). Takovou kasační stížnost lze ovšem podat jedině v souladu s ustanovením Stěžovatel sice označuje napadené usnesení v prvé řadě za zmatečné, to ovšem jeho kasační stížnost nepodřazuje ustanovení , neboť jak bylo uvedeno například v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. (publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS), je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby nebo zastavení řízení, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle Kasační stížnost podaná v souladu s tímto ustanovením ovšem musí být skutečně opřena o důvody spočívající v tom, že řízení nemělo být zastaveno, aby vůbec mohla naplnit podmínky tohoto ustanovení. Nyní posuzovaná kasační stížnost však nic takového netvrdí a brojí pouze proti tomu, že stěžovatel byl v hlavičce napadeného usnesení chybně označen, neboť k jeho správnému příjmení a bydlišti bylo připojeno chybné křestní jméno. Takový důvod však pod vymezení nespadá, a pouze takto odůvodněnou kasační stížnost je namístě odmítnout, protože se ve smyslu opírá „jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v .“

Takový závěr vychází z předchozí judikatury tohoto soudu dopadající na obdobný případ. Tak ve svém usnesení ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. (publ. na www.nssoud.cz), zdejší soud uvedl: „V případě, že kasační stížností není napadena vlastní otázka zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, zejména pak pokud není v kasační stížnosti uvedeno, v čem má spočívat nezákonnost tohoto rozhodnutí ve smyslu , nelze tvrzené stížnostní důvody podřadit pod přípustný důvod uvedený v Pokud uváděnými důvody není napadána zákonnost rozhodnutí o zastavení řízení a pokud se tak podaná kasační stížnost opírá jen o jiné důvody, než které předpokládá zákon, soud kasační stížnost podle ve spojení s odmítne.“

Obiter dictum lze doplnit, že jiná situace by samozřejmě nastala, pokud by nešlo jen o překlep a napadené usnesení by bylo opravdu adresováno jiné osobě nebo pokud by městský soud daný překlep zjistil, a přesto by jej odmítl opravit formou opravného usnesení. O prvý případ se však zjevně nejedná, neboť v napadeném usnesení bylo správně uvedeno stěžovatelovo příjmení a bydliště a správně označena předchozí rozhodnutí, která napadal, takže bylo nepochybné, že právě on je oním stěžovatelem, jehož se napadené usnesení týká. Městský soud pochybil pouze v uvedení jeho křestního jména, což ovšem sám napravil opravným usnesením ze dne 30. 11. 2010, takže ani druhý důvod možného odlišení nyní posuzovaného případu od právního názoru vysloveného ve výše citovaném usnesení zdejšího soudu není dán.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze odmítl podle ustanovení , neboť se kasační stížnost svým obsahem neopírala o důvod obsažený v , který jediný je u kasační stížnosti proti usnesení o zastavení řízení přípustný.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení ve spojení s

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2011

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu