Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 1/2011 - 53

- 53

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: G. B., zastoupen Mgr. Jiřím Ostrýtem, advokátem se sídlem Polská 15, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2010, čj. OAM-128/LE-BE03-BE03-2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2010, čj. - 31,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jiřímu Ostrýtovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2400 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný vydal dne 10. 6. 2010 rozhodnutí, kterým rozhodl o nepřípustnosti opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Současně řízení v této věci zastavil podle výše cit. zákona. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Praze. Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že z druhé žalobcovy žádosti žádná nová skutečnost nevyplývá, všechny skutečnosti žalovaný již meritorně posuzoval a není žádný důvod k tomu, aby tak činil znovu. Dále uvedl, že rozhodnutí žalovaného netrpí ani žádnou vadou po formální stránce. Byly tak splněny podmínky k tomu, aby správní orgán řízení o opakované žádosti žalobce, která je nepřípustná, zastavil.

[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) prostřednictvím ustanoveného advokáta doplnil svou kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu s tím, že ji podává z důvodů dle a b) , tedy pro nesprávné posouzení právní otázky soudem a pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž žalovaný vycházel, nemá oporu ve spisu.

[3] Stěžovatel velmi obecně v kasační stížnosti namítá, že jak správní orgán, tak soud zaměnily pojmy „důvody opakované žádosti“ a „ nové okolnosti, které nebyly v předchozím řízení předmětem zkoumání“, současně však neuvádí, v jakém smyslu měly být uvedené pojmy zaměněny. Stěžovatel se domnívá, že důvody žádosti mohou být totožné. Správní orgán a soud musí zkoumat, zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Stěžovatel je přesvědčen, že z obou řízení vyplývá, že nové skutečnosti a nová zjištění v dané věci uvedl, byť důvodem jeho druhé žádosti je tentýž důvod jako v předchozím řízení. Na základě toho má za to, že posouzení jeho žádosti jako nepřípustné a zastavení řízení nebylo na místě.

[4] Dále stěžovatel uvádí, že žalovaný měl zkoumat, zda má stěžovatel odůvodněný strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině nebo zda jsou v jeho případě důvodné obavy, že pokud bude vrácen do země původu (Mongolsko), hrozilo by mu nebezpečí vážné újmy, např. mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení, případně by jeho vycestování bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR a je tak dán některý z důvodů udělení doplňkové ochrany.

[5] Stěžovatel z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[6] Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska její přípustnosti ve smyslu ve spojení s

[7] Nejvyšší správní soud připomíná, že v případech, kdy je podána kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, je nezbytné, aby za účelem jejího meritorního přezkoumání splňovala kasační stížnost kromě podmínek přípustnosti také podmínky přijatelnosti. To vyplývá z usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. - 39 (publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS; všechna rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz), na které zdejší soud v této souvislosti odkazuje.

[8] Zdejší soud se ve smyslu ustanovení tedy dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

[9] Otázkou, jaké důvody žádosti o mezinárodní ochranu lze pokládat za nové oproti žádosti dřívější, a tedy za důvody opodstatňující meritorní posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu, se zdejší soud zabýval již opakovaně ve svých rozhodnutích vykládajících zde aplikované ustanovení . Podle tohoto ustanovení je žádost o mezinárodní ochranu nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.

[10] Zdejší soud toto ustanovení vyložil zejména ve svém rozsudku ze dne 11. 6. 2009, čj. - 65: „Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jež může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávaní opakovaných žádostí.“

[11] Stěžovatel sám přiznává, že ve druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany sice uvedl totožný důvod jako v žádosti předchozí, avšak zároveň tvrdí, že uvedl nové skutečnosti a nová zjištění, které měl žalovaný a následně i soud posoudit. Kasační stížnost v této otázce však zůstává zcela pouze v obecné rovině; stěžovatel žádným způsobem tyto údajně nové skutečnosti nebo nová zjištění nekonkretizuje a ani jiným způsobem na ně neodkazuje. „Novost“ těchto skutečností není zjevná ani ze správního spisu (srov. obecně např. rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2009, čj. - 64).

[12] Stěžovatel dále trvá na tom, že jak žalovaný tak soud měli zkoumat skutečnosti uvedené v bodě [4] meritorně. Tyto skutečnosti však ani v kasační stížnosti nijak nekonkretizuje, zůstává jen u naprosto obecných tvrzení. V této souvislosti Nejvyšší správní soud připomíná, že bylo-li řízení zastaveno, žalovaný nebyl povinen posuzovat podmínky pro udělení doplňkové ochrany za situace, kdy tato otázka byla předmětem zevrubného posouzení v prvém řízení v této věci (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 3. 2010, čj. - 122).

[13] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (obdobně ve vztahu k mongolským žadatelům např. usnesení NSS ze dne 17. 2. 2011, čj. - 74 či ze dne 27. 1. 2011, čj. - 72). Nelze tedy než souhlasit s žalovaným, že kasační stížnost je nepřijatelná ve smyslu Z tohoto důvodu o ní Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku č. I. tohoto usnesení.

[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení ve s pojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[15] Stěžovateli byl právním zástupcem pro řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 1 x 2100 Kč za jeden úkon právní služby (sepsání doplnění kasační stížnosti v důsledku čehož byla kasační stížnost přípustná) a 1 x 300 Kč na úhradu hotových výdajů v souladu s , , , ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 2400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2011

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu