Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 13/2011 - 110

- 113

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: JUDr. Č. S., zast. JUDr. Josefem Kolkou, advokátem, se sídlem Palackého 2760, Varnsdorf, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2010, č. j. - 84, vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. , o návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodnutí této věci,

t a k t o :

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Vojtěch Šimíček, JUDr. Miluše Došková a Mgr. Radovan Havelec n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 7. 2009, č. j. 1508/ZPZ/2009, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí města Šluknov, Komise pro projednávání přestupků ze dne 21. 4. 2009, č. j. OVS: 512/2008/Ku-210-1, kterým byla žalobci uložena pokuta 1000 Kč za porušení ustanovení , na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, a povinnost uhradit náklady řízení v částce 1000 Kč.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 4. 2010, č. j. - 30, předmětné rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalovaného rozsudkem ze dne 26. 7. 2010, č. j. - 51, tento rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem následně rozsudkem ze dne 18. 10. 2010, č. j. - 84, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu ze dne 6. 4. 2010.

Dne 27. 1. 2011 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku krajského soudu ze dne 18. 10. 2010 a byla přidělena druhému senátu zdejšího soudu.

Uvedený senát přípisem ze dne 27. 1. 2011, č. j. - 100, zaslal účastníkům řízení poučení o složení senátu s tím, že danou věc podle rozvrhu práce projedná a rozhodne druhý senát Nejvyššího správního soudu ve složení: JUDr. Vojtěch Šimíček, JUDr. Miluše Došková a Mgr. Radovan Havelec; v případě nepřítomnosti některého z uvedených soudců může být senát doplněn některým ze soudců prvního senátu: JUDr. Marie Žišková, JUDr. Josef Baxa, JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Zdeněk Kühn. Současně soud účastníky poučil o tom, že mají-li za to, že někteří ze jmenovaných soudců Nejvyššího správního soudu jsou z projednávání věci vyloučeni pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), mohou namítnout jejich podjatost v propadné lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto vyrozumění. O takové námitce rozhodne jiný senát.

Na uvedené poučení reagoval žalobce podáním ze dne 8. 2. 2011, ve kterém vznesl námitku podjatosti soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce. Svou námitku odůvodnil tím, že stejný senát pod sp. zn. projednával kasační stížnost žalovaného proti původnímu rozsudku krajského soudu ze dne 6. 4. 2010, a proto lze pochybovat o nezaujatém poměru k účastníkům řízení. Pochybnost o nestrannosti soudu vyvstala žalobci zejména z některých pasáží odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. , v nichž podle žalobce nestrannost soudu zcela zjevně chybí.

Soudci JUDr. Vojtěch Šimíček, JUDr. Miluše Došková a Mgr. Radovan Havelec ve vyjádření k námitce podjatosti uvedli, že nemají žádný vztah k této věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům a není dán žádný racionální důvod pro jejich vyloučení z rozhodování. Konstatovali, že podle jejich přesvědčení z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. , vydaného ve věci žalobce, neplyne nic, co by se dalo rozumně vyložit jako projev subjektivního vztahu k osobě žalobce či žalovaného, případně k předmětu řízení.

Předseda druhého senátu poté věc podle předložil místopředsedovi soudu k určení senátu, který o námitce podjatosti rozhodne. Věc byla přidělena čtvrtému senátu Nejvyššího správního soudu.

Podle soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podle soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.

Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d (dále jen „ “) a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát ( y).

Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníku řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý, vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud ve věci sp. zn. ).

Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že důvodné pochybnosti o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. ).

K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je třeba v daném případě posoudit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to jaká je povaha tohoto vztahu a zda se jedná o zjevně intenzivní (např. bezprostřední, určitým způsobem individualizovaný) vztah (shodně též Ústavní soud ve věci sp. zn. ).

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.

Postup odnětí věci zákonnému soudci pak musí vycházet z reálných a racionálních důvodů a musí být odůvodněn logickými a smysluplnými argumenty. Takové argumenty by měl ve svých podáních uplatnit každý, kdo vznáší námitku podjatosti a chce s touto námitkou uspět.

V projednávané věci žalobce uplatnil jen velmi nekonkrétní důvod týkající se vztahu soudců k účastníkům řízení, aniž specifikoval, zda tím mínil pozitivní či negativní vztah soudců k osobě žalobce nebo k žalovanému. Podjatost soudců druhého senátu spatřoval žalobce v jejich údajně nikoliv nestranném poměru k účastníkům řízení, který se měl projevit v odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. . Žalobce ovšem nijak neupřesnil, jaké pasáže odůvodnění předmětného rozsudku má na mysli, ani v čem spočívá vztah soudců k některému z účastníků řízení.

Uplatněný důvod podjatosti představuje okolnost, která spočívá v postupu soudu v řízení o projednávané věci, resp. v rozhodnutí ve věci bezprostředně související s projednávaným případem. Podle tato skutečnost není důvodem pro vyloučení soudců z projednávání a rozhodnutí. Jiné důvody pro vyloučení výše vyjmenovaných soudců Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodnutí této věci žalobce neuplatnil.

Nejvyšší správní soud podotýká, že důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci může být pouze jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen např. příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (ať již zjevně přátelským či nepřátelským), může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod. V daném případě však nebyla objektivně zjištěna žádná z těchto skutečností.

Čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu uzavírá, že abstraktní důvody uplatněné žalobcem nemohou být důvodem pro vyloučení soudců druhého senátu z projednání a rozhodnutí věci a nejsou způsobilé vyvolat pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců. Vzhledem k tomu, že se soudci druhého senátu necítí být podjatými a jejich podjatosti nenasvědčují ani jiné skutečnosti, čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu rozhodl, že soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Vojtěch Šimíček, JUDr. Miluše Došková a Mgr. Radovan Havelec nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. března 2011

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu