Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 9/2011 - 56

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: J. Š., zast. Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2010, č. j. - 28,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 2400 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Úřad práce v Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne 12. 11. 2008, č. j. ULA-26/2008, podle , o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zamítl žádost žalobce ze dne 8. 7. 2008 o uspokojení mzdových nároků za leden až březen 2008, které mu nevyplatil jeho zaměstnavatel Krajské regionální centrum Ústeckého kraje. V odůvodnění úřad práce poukázal na ve spojení s , podle nichž je zaměstnavatel v platební neschopnosti dnem následujícím po dni, kdy byl na něho podán insolvenční návrh u soudu. Ten Krajský soud v Ústí nad Labem obdržel rovněž dne 8. 7. 2008 a platební neschopnost zaměstnavatele tudíž nastala dnem 9. 7. 2008. Žalobce však požádal úřad práce o uspokojení mzdových nároků již dne 8. 7. 2008, tedy v době, kdy zaměstnavatel ještě nebyl v platební neschopnosti. Proto úřad práce žádost zamítl.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 1. 2009, č. j. 2008/85969 - 424, podle zamítl odvolání žalobce a potvrdil jím napadené rozhodnutí úřadu práce. Konstatoval, že Krajský soud v Ústí nad Labem obdržel dne 8. 7. 2008 insolvenční návrh žalobce. Není přitom podstatné, kdy byl návrh podán, nýbrž kdy byl doručen soudu. Žalobce téhož dne požádal úřad práce o uspokojení mzdových nároků. Žalovaný poukázal na , podle něhož je zaměstnavatel v platební neschopnosti, jestliže neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem následujícím po dni, kdy byl na něho podán insolvenční návrh u příslušného soudu. Platební neschopnost proto nastala dnem 9. 7. 2008. Žalovaný dále poukázal na téhož zákona, podle kterého má zaměstnanec v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právo na uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žádost o uspokojení mzdových nároků u úřadu práce již dne 8. 7. 2008, tedy v době, kdy zaměstnavatel ještě nebyl v platební neschopnosti, nesplnil podmínku pro přiznání mzdových nároků. Úřad práce proto podle žalovaného postupoval správně, když žádost o uspokojení mzdových nároků zamítl.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 4. 2010, č. j. - 28, žalobu napadající rozhodnutí žalovaného odmítl. Podle soudu se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí o jeho mzdových nárocích. Je přitom nepochybné, že mzdové nároky podle , byť o nich rozhoduje správní orgán podle , jsou součástí pracovních vztahů, tedy vztahů soukromoprávních. Podle , (dále jen. „“) je žaloba nepřípustná také tehdy, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu. Soud postupoval ve smyslu , podle něhož soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. Soud žalobce poučil, že musí podat novou žalobu podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Z uvedených důvodů soud žalobu odmítl.

Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) ve stanovené lhůtě kasační stížnost. V ní vyjádřil nesouhlas se závěry soudu, podle nichž není k projednávání věcně příslušný, neboť se jedná o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci. Podle stěžovatele měl soud o žalobě věcně rozhodnout, neboť rozhodnutí žalovaného je rozhodnutím, jež naplňuje znaky uvedené v Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2010, č. j. - 28, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s a 3 , vázán důvody a rozsahem kasační stížnosti. Neshledal přitom vady, k nimž by podle musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. - 98, publikovaného pod č. 625/2005 Sb. NSS „je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle , spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.“. Podle dalších judikatorních závěrů „odmítl-li krajský soud žalobu … a nezabýval-li se jí věcně, přezkoumává Nejvyšší správní soud v kasačním řízení jen to, zda krajský soud správně posoudil nesplnění procesních podmínek; věcný obsah žaloby přezkoumávat nemůže“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006, č. j. - 65, dostupný na www.nssoud.cz). Na základě uvedeného je třeba předně uvést, že stěžovatel v kasační stížnosti pouze vyjadřuje obecný nesouhlas s vyslovenými právními závěry Městského soudu v Praze. Nepředkládá však v tomto směru žádnou argumentaci, kterou by zaujaté závěry soudu popíral. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že soud žalobu odmítl, neboť rozhodnutí žalovaného o mzdových nárocích podle je rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci, o němž má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení podle části páté

Úlohou Nejvyššího správního soudu v posuzované věci je tedy posoudit, zda rozhodnutí žalovaného o odvolání proti rozhodnutí úřadu práce o mzdových nárocích podle je rozhodnutím správního orgánu ve věci soukromoprávní nebo veřejnoprávní. Touto otázkou se přitom již Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 1. 4. 2003, č. j. - 26, publikovaném pod č. NSS. V něm dospěl k závěru, že „považuje za nepochybné, že mzdové nároky podle , byť o nich rozhoduje správní orgán procesním postupem podle , jsou součástí pracovních vztahů, tedy vztahů soukromoprávních. Nejvyšší správní soud tedy musí vycházet z Podle tohoto ustanovení žaloba (proti rozhodnutí správního orgánu) je nepřípustná také tehdy, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu. Podle soud (ve správním soudnictví) návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci.“. S tímto závěrem se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje i v dané věci a neshledává žádného důvodu se od něho odchýlit.

Podle Nejvyššího správního soudu v nyní projednávané věci nejsou pochybnosti o tom, že stěžovatel žádostí ze dne 8. 7. 2008 uplatnil u úřadu práce mzdové nároky podle za měsíce leden až březen roku 2008, které mu nebyly zaměstnavatelem vyplaceny. Proto i rozhodnutí žalovaného, v němž rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí úřadu práce, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o uspokojení soukromoprávních mzdových nároků, je rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci. Stěžovatelova argumentace ustanovením je nepřípadná, neboť toto ustanovení sice definuje pojem rozhodnutí, nicméně z hlediska systematiky zákona a povahy věci jde o vymezení rozhodnutí správního orgánu ve veřejnoprávní věci a nikoliv soukromoprávní. Ostatně tento závěr vyplývá z , podle kterého se ve správním soudnictví poskytuje ochrana veřejným a nikoliv soukromým subjektivním právům. Nejvyšší správní soud tak shodně s Městským soudem v Praze dospěl k závěru, že žaloba stěžovatele nemůže být projednána a rozhodnuta ve správním soudnictví a jsou tak dány důvody pro její odmítnutí podle za použití

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná a proto ji podle věty druhé zamítl.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle věty první ve spojení s tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť stěžovatel nebyl ve věci úspěšný a žalovanému žádné náklady, které by přesahovaly rámec jeho běžné úřední činnosti, nevznikly.

Stěžovateli byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2009, č. j. - 4, ustanovena zástupcem advokátka Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová. Ta je oprávněna zastupovat stěžovatele také v řízení o kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2007, č. j. - 117, publikované pod č. 1460/2008 Sb. NSS). V takovém případě hradí odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů stát (srov. ). Nejvyšší správní soud proto v souladu s požadavky ustanovené zástupkyně určil její odměnu částkou 2100 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v písemném podání soudu ve věci samé (kasační stížnost ze dne 21. 5. 2010) podle ve spojení s a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a dále jí přiznal jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle advokátního tarifu. Celkem tedy odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů činí 2400 Kč. Zástupkyni stěžovatele bude tato částka vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. března 2011

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu