Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 156/2010 - 73

-75

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: JUDr. Z. A., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2010, č. j. - 42,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 3. 2010, č. j. - 42, zamítl žádost žalobce o přiznání osvobození od placení soudních poplatků a záloh. Podle soudu se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované, kterým mu byl pozastaven výkon advokacie. Protože žalobce s podanou žalobou nezaplatil soudní poplatek, byl výzvou ze dne 2. 12. 2009, č. j. - 20, vyzván k jeho zaplacení. Dne 8. 1. 2010, pod č. j. - 26, byla žalobci k jeho žádosti prodloužena lhůta k zaplacení soudního poplatku, a to do 15. 2. 2010. Podle soudu však žalobce ani v takto prodloužené lhůtě poplatek nezaplatil, přičemž dne 15. 2. 2010 požádal o osvobození od soudních poplatků. Na výzvu soudu žalobce předložil vyplněné Potvrzení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech spolu s přiznáním k dani z příjmů za rok 2008 a s výpisem z katastru nemovitostí LV č. 2019. Z těchto podkladů soud zjistil, že žalobce vlastní 1/5 domu v Praze 6, má majetkové nároky za Městským soudem v Praze v celkové výši 11 152 307 Kč a dluhy ve výši cca 15 mil. Kč. Daň za rok 2008 platil ve výši 23 445 Kč. Na základě toho soud dospěl k závěru, že žalobce má dostatečné prostředky k tomu, aby mohl zaplatit soudní poplatek ve výši 2000 Kč. Podle soudu má žalobce dostatečný příjem, když jeho dílčí základ daně z příjmů činil 156 377 Kč. Soud v této souvislosti zdůraznil, že žalobce o osvobození požádal, jak sám výslovně uvedl, nikoliv kvůli výši poplatkové povinnosti, ale z důvodu nutnosti principiálního posouzení, zda mu vzhledem k mezinárodním závazkům poplatková povinnost vůbec svědčí. Soud uzavřel, že žalobce nesplnil podmínky pro osvobození od soudního poplatku, a proto jeho návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) dne 2. 4. 2010 včasnou kasační stížnost s tím, že ji doplní a odůvodní po návratu do ČR.

Podle Nejvyššího správního soudu k tomu, aby se mohl meritorně zabývat kasační stížností, je třeba, aby byly splněny podmínky řízení o kasační stížnosti. Tou je především bezvadná kasační stížnost, která obsahuje všechny požadované náležitosti podle Chybějící náležitosti, zejména důvody kasační stížnosti, brání pokračování v řízení o ní, neboť v něm je Nejvyšší správní soud podle a 3 stěžovatelem vymezenými důvody vázán.

Protože stěžovatelem podaná kasační stížnost měla vady, Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 5. 2010, č. j. - 50, vyzval stěžovatele, aby je ve lhůtě do 30 dnů odstranil, a aby mj. uvedl, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí napadá. Přitom stěžovatele poučil, že nedoplní-li kasační stížnost v této lhůtě a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, bude kasační stížnost odmítnuta. Na to reagoval stěžovatel podáním ze dne 5. 6. 2010 označeným jako „sdělení soudu o plnění ústavní stavovské povinnosti žalobce s návrhem na rozhodnutí o překážce ke splnění výzvy soudu k písemnému doplnění kasační stížnosti ze dne 2. 4. 2010 a s žádostí o prodloužení lhůty k zaplacení SOP“. K tomu Nejvyšší správní soud dodává, že vzdor řádné výzvě a poučení soudu o následcích nedoplnění kasační stížnosti a neodstranění jejích vad, nebyla kasační stížnost ve stanovené lhůtě, ani později doplněna tak, aby byla projednatelná. Stěžovatel v doplnění kasační stížnosti ze dne 5. 6. 2010 totiž argumentoval skutečnostmi, které nijak nesouvisí s otázkou splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, která byla předmětem řízení a posouzení ze strany Městského soudu v Praze. Místo věcné argumentace a uvedení konkrétních skutečností, v čem byly dány důvody pro přiznání osvobození od soudních poplatků, stěžovatel poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. , ze kterého dovozuje možnou překážku písemného doplnění kasační stížnosti ze dne 2. 4. 2010. Podle Nejvyššího správního soudu však uvedené rozhodnutí Ústavního soudu nijak nesouvisí s otázkou posouzení podmínek pro osvobození od soudních poplatků a v žádném případě ani nepředstavuje překážku pro doplnění kasační stížnosti, jak se mylně stěžovatel domnívá. Tento nález se totiž týkal nároku na odměnu za právní služby a výkladu projevu vůle u soukromoprávních smluv. Stěžovateli proto nic nebránilo, aby kasační stížnost ve lhůtě náležitým a patřičným způsobem doplnil, což však neučinil.

Za daných okolností je proto třeba uzavřít, že kasační stížnost, tak jak byla stěžovatelem podána, je neprojednatelná, neboť neobsahuje žádné důvody a její doplnění rovněž žádné relevantní důvody neuvádí. Nejvyšší správní soud se tak nemohl kasační stížností zabývat, a proto ji podle a odmítl.

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud poukazuje na skutečnost, že ačkoliv stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků, nešlo mu tak ani o otázku výše poplatkové povinnosti, nýbrž o to, jak výslovně uvedl, zda mu vůbec poplatková povinnost, vzhledem k mezinárodněprávním závazkům, svědčí. Stěžovatel ale v řízení neprokázal naplnění předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků, takže mu poplatková povinnost svědčila. Tento závěr přitom není v rozporu s mezinárodněprávními závazky ČR.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle věty první , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. února 2011

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu