Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 43/2010 - 69

- 71

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., v právní věci žalobce: T. X. T., zastoupeného opatrovnicí JUDr. Janou Kuřátkovou, advokátkou, se sídlem Polní 980/92, Brno - Štýřice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2010, č. j. OAM - 72/LE - PA03 - PA03 - 2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2010, č. j. - 19,

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Opatrovnici stěžovatele JUDr. Janě Kuřátkové, advokátce, se sídlem Polní 980/92, Brno - Štýřice, se určuje odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 5760 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností shora nadepsaný rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného. Žalovaný správním rozhodnutím ze dne 23. 3. 2010, č. j. OAM - 72/LE - PA03 - PA03 - 2010, zastavil řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), neboť shledal, že jeho žádost je nepřípustná podle .

Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že se krajský soud pokoušel v rámci procesních úkonů ve smyslu ustanovení , (dále jen „“), zastihnout stěžovatele na jím naposled udané adrese Zařízení pro zajištění cizinců Poštorná. Pokus o doručení prostřednictvím držitele poštovní licence byl bezvýsledný, s tím, že adresát se odstěhoval. Krajský soud poté přistoupil k pokusu o zjištění místa jeho pobytu prostřednictvím Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie. Z jejího sdělení ze dne 21. 10. 2010 vyplynulo, že stěžovatel Zařízení pro zajištění cizinců Poštorná opustil dne 14. 9. 2010 a jeho současný pobyt není znám. Dále Policie ČR sdělila, že cizinci byl udělen výjezdní příkaz s platností do 13. 10. 2010. V návaznosti na toto zjištění ustanovil městský soud stěžovateli opatrovníka z důvodu neznámého pobytu a kasační stížnost předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud pak dotazem (odpověď z 17. 1. 2011) na Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ověřil aktuálnost údajů sdělených již krajskému soudu dne 21. 10. 2010 a zjistil, že stěžovatel žádnou jinou adresu neuvedl. V evidencích žalovaného pak není stěžovatelův pobyt uveden a nepodařilo se jej zjistit ani dalším šetřením (sdělení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, regionálního oddělení pobytu cizinců Brno z 14. 2. 2011). Za této situace Nejvyšší správní soud nevidí jiné možnosti, jak dále po stěžovateli pátrat, lze mít tedy za prokázané, že pobyt stěžovatele není znám.

Podle ustanovení soud zastaví řízení ve věci přezkumu rozhodnutí ve věcech mezinárodní ochrany, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Jelikož v současné chvíli Nejvyšší správní soud nevidí jinou možnost, jak zjistit skutečný pobyt stěžovatele, než jaké využil krajský soud a Nejvyšší správní soud, nezbylo mu, než rozhodnout o zastavení řízení o kasační stížnosti.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení ve spojení s V případě zastavení řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Stěžovateli byla usnesením krajského soudu z 29. 10. 2010, č. j. - 41, ustanovena opatrovnicí pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Jana Kuřátková, advokátka. Podle , o advokacii se poskytováním právních služeb rozumí rovněž činnost opatrovníka pro řízení ustanoveného podle zvláštního právního předpisu, je-li vykonávána advokátem. Odměny advokátům za poskytování právních služeb stanovuje , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Mimosmluvní odměna advokátu náleží za úkony právní služby, které advokátní tarif vypočítává v ust. . Nejvyšší správní soud tedy musel posoudit, zda lze úkony opatrovnice ve věci učiněné (přijetí rozhodnutí o ustanovení opatrovníkem a studium soudního spisu u soudu dne 6. 10. 2010 a dále doplnění kasační stížnosti ze dne 27. 10. 2010) podřadit pod některý z vyjmenovaných úkonů.

Podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu totiž mimosmluvní odměna náleží za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem. Soudní praxe při výkladu tohoto ustanovení vychází z toho, že k přiznání odměny za tento úkon právní služby dojde pouze tehdy, jestliže se uskuteční první porada mezi zástupcem a zastoupeným. Tento výklad však vychází ze „standardní“ situace, kdy na straně klienta se nevyskytuje objektivně nic, co by bránilo první poradě mezi zástupcem a zastoupeným. Je-li však advokát ustanoven opatrovníkem účastníka řízení proto, že účastník je neznámého pobytu, pak pochopitelně nelze první (ani žádnou další) poradu uskutečnit. Za této situace Nejvyšší správní soud aplikoval § 11 odst. 3 advokátního tarifu (za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou nebo účelem nejbližší) a ustanovené advokátce - opatrovnici přiznal odměnu za tento úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. b/ a odst. 3 advokátního tarifu). Nejvyšší správní soud pak ještě přiznal odměnu za doplnění kasační stížnosti ze dne 27. 10. 2010 (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu).

Výše mimosmluvní odměny je v případě, v němž advokát vykonává funkci opatrovníka účastníka, jehož pobyt není znám, stanovena na 300 Kč za jeden úkon právní služby (ust. § 9 odst. 5 cit. vyhl. ve spojení s § 7 cit. vyhl.). Nejvyšší správní soud však v této souvislosti musí zohlednit skutečnost, že krajský soud nejprve advokátku ustanovil stěžovateli jako zástupkyni pro řízení o kasační stížnosti (usnesení z 23. 9. 2010, č. j. - 33). Toto usnesení však nenabylo právní moci, neboť se jej nepodařilo doručit stěžovateli; při pokusu o doručení vyšlo najevo, že stěžovatel je zřejmě neznámého pobytu. Teprve poté krajský soud vydal nové usnesení, jímž ustanovil advokátku opatrovnicí stěžovatele (č. j. - 41, advokátce doručeno dne 15. 11. 2010). Poněvadž advokátka činila oba úkony právní služby ještě před vydáním usnesení o ustanovení opatrovnicí, je třeba posuzovat tyto úkony jako činěné ustanovenou zástupkyní. Na margo věci lze už jedině dodat, že advokátce nelze klást k tíži (a přiznat nižší odměnu) skutečnost, že jednala na základě nepravomocného usnesení soudu, neboť tato skutečnost jí nemohla být známa; advokátka naopak svým rychlým jednáním postupovala zcela v souladu se zájmem stěžovatele.

Nejvyšší správní soud tedy určil celkovou výši mimosmluvní odměny podle § 9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu ve spojení s § 7 cit. vyhl., tedy 4200 Kč (dva úkony právní služby po 2100 Kč). Nejvyšší správní soud též opatrovnici přiznal 2 x 300 Kč jako náhradu hotových výdajů ( advokátního tarifu). Částku pak Nejvyšší správní soud zvýšil o 20 %, neboť opatrovnice je plátkyní DPH, což soudu osvědčila. Podle proto soud přiznal advokátce částku celkem 5760 Kč, která jí bude vyplacena z účtu tohoto soudu a k výplatě stanovil přiměřenou lhůtu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. února 2011

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu