Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ans 13/2010 - 104

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce 1) ze dne 1. 3. 2010 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2010, č. j. - 30, a 2) kasační stížnosti ze dne 18. 10. 2010 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, č. j. - 79,

takto:

I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. a pod sp. zn. se spojují ke společnému projednání. Věc bude nadále vedena pod sp. zn. .

II. Kasační stížnost z 18. 10. 2010 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, č. j. - 79, se zamítá.

III. JUDr. David Kojzar, advokát, se sídlem Sokolovská 95, Praha 8, se zprošťuje zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti.

IV. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2010, č. j. - 30, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

V. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti z 18. 10. 2010.

VI. JUDr. Davidu Kojzarovi, advokátu, se sídlem Sokolovská 95, Praha 8, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2400 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) domáhal, aby městský soud žalované uložil odstranit nečinnost ve věci jeho žádosti o poskytnutí informací (uvedení předpisů a nálezů Ústavního soudu měnících zákon o advokacii a otištění znění § 25a téhož zákona). Městský soud usnesením ad 1) řízení o žalobě zastavil, neboť stěžovatel ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek za žalobu; stěžovatel usnesení ad 1) napadl kasační stížností podanou na poště dne 1. 3. 2010. Usnesením ad 2) pak městský soud zrušil ustanovení zástupce stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti ze dne 1. 3. 2010 a ustanovil zároveň stěžovateli jiného zástupce. Usnesení ad 2) napadl stěžovatel kasační stížností ze dne 18. 10. 2010 (předáno k poštovní přepravě dne 19. 10. 2010).

K výroku I.

Nejvyšší správní soud rozhodl výrokem I., že se obě řízení spojují podle , (dále jen „ “), za použití V obou řízeních vedených před Nejvyšším správním soudem se totiž jedná o věci, které spolu úzce souvisí; jedná se o dvě usnesení téhož městského soudu vydaná v témže soudním řízení vedeném u tamního soudu pod sp. zn. . Městský soud nejprve rozhodl o zastavení žalobního řízení (usnesení ad 1/); toto usnesení stěžovatel napadl kasační stížností ze dne 1. 3. 2010. V řízení o této kasační stížnosti byl stěžovateli ustanoven zástupce pro řízení, který byl usnesením městského soudu zastupování zproštěn a na jeho místo byl ustanoven zástupce jiný (usnesení ad 2/). Posléze uvedené usnesení stěžovatel napadl kasační stížností (z 18. 10. 2010).

Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti důležité pro rozhodnutí:

Stěžovatel podal k městskému soudu žalobu dne 2. 3. 2009; po výzvě k odstranění vad podání (usnesení z 29. 6. 2009, č. j. - 5) soud dne 22. 9. 2010, č. j. - 13, stěžovateli zaslal k vyplnění formulář „Prohlášení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“. V soudním spise je poté založen přípis stěžovatele adresovaný obecně městskému soudu (nikoliv k jednotlivé spisové značce), v němž sděluje, že je příjemcem dávek v hmotné nouzi pro účely přiznání osvobození od soudních poplatků a tuto skutečnost dokládá kopiemi rozhodnutí Městského úřadu Polička. V reakci na přípis soudu č. j. - 13 stěžovatel dne 5. 10. 2009 uvedl, že o osvobození od soudních poplatků nežádal a ani nežádá, soudní poplatek dosud nezaplatil, neboť na jeho uhrazení nemá dostatečné prostředky; k podání připojil kolkovou známku v hodnotě 5 Kč.

Soud stěžovatele následně vyzval k doplacení zbytku soudního poplatku, tj. částky 995 Kč usnesením z 16. 11. 2009, č. j. - 21, a poučil jej o možnosti osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel soudu dne 1. 12. 2009 znovu sdělil, že o osvobození od soudních poplatků nežádá, avšak do konce roku nebude s to uhradit ze soudního poplatku více než 2 Kč (přiložil kolkové známky v uvedené výši). Soud tedy stěžovatele opětovně vyzval k doplacení soudního poplatku, tj. 993 Kč usnesením z 16. 12. 2010, č. j. - 26, a stanovil mu ke splnění povinnosti lhůtu 20 dnů. Dne 21. 1. 2010 stěžovatel soudu zaslal prohlášení o svých majetkových poměrech, v němž uvedl, že nemá žádné příjmy s výjimkou přiznaných dávek v hmotné nouzi. V hlavičce formuláře (vz. 060) přeškrtl slova „a o ustanovení zástupce“. V závěru formuláře dopsal za předtištěnou větu „Prohlašuji, že údaje, které jsem uvedl(a), jsou pravdivé a že jsem nezamlčel(a) žádné okolnosti, které by mohly mít vliv na rozhodování soudu o osvobození od soudních poplatků“ doplnil slova „o které žádám“.

Městský soud dne 5. 2. 2010 usnesením ad 1) č. j. - 30, zastavil řízení o podané žalobě podle ve spojení s , o soudních poplatcích, neboť stěžovatel ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek v plné výši.

Proti usnesení ad 1) brojí stěžovatel kasační stížností předanou k poštovní přepravě 1. 3. 2010. Městský soud jej poté vyzval, aby uhradil soudní poplatek z podané kasační stížnosti ve výši 3000 Kč a poučil jej o následcích nezaplacení a o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků (usnesení z 5. 3. 2010, č. j. - 35). Téhož dne stěžovatele městský soud vyzval i k předložení plné moci udělené advokátu pro řízení o kasační stížnosti (usnesení č. j. - 37).

Stěžovatel v reakci na výzvy městskému soudu sdělil, že nebude hradit soudní poplatek za kasační stížnost, neboť Nejvyšší správní soud na jeho uhrazení v některých věcech netrvá, zároveň požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti (přípis ze dne 22. 3. 2010). Městský soud se stěžovatele dotázal, zda má jeho vyjádření v přípisu z 22. 3. 2010 chápat jako žádost o osvobození od soudního poplatku v řízení o kasační stížnosti a vyzval jej k předložení vyplněného formuláře prohlášení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech (přípis ze 7. 4. 2010, č. j. - 46).

Usnesením z 18. 8. 2010, č. j. - 67, městský soud stěžovateli přiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a ustanovil mu zástupcem pro řízení o kasační stížnosti z řad advokátů Mgr. Ing. Jana Součka, se sídlem v Českých Budějovicích (výrok II.). Ustanovený zástupce požádal dne 31. 8. 2010 o zproštění povinnosti zastupovat stěžovatele, neboť hrubým chováním stěžovatele vůči zástupci byla narušena důvěra mezi zástupcem a zastoupeným. Dne 20. 9. 2010 též stěžovatel požádal o zproštění zástupce povinnosti zastupovat jej a o ustanovení jiného zástupce, „který dbá ustanovení zákona 317/09 Sb. a příslušné normy v ObZ, jenž nebude ve střetu zájmů jako člen profesní organizace ČAK“.

Městský soud usnesením ad 2), č. j. - 79, nejprve zprostil Mgr. Ing. Součka povinnosti zastupovat stěžovatele (výrok I.) a ustanovil stěžovateli jiného zástupce z řad advokátů, JUDr. Kojzara, se sídlem v Praze (výrok II.).

K výrokům II. a III.

Po rekapitulaci řízení před městským soudem přistoupil Nejvyšší správní soud nejprve k projednání kasační stížnosti z 18. 10. 2010 a v ní obsažené žádosti o ustanovení jiného zástupce pro řízení. Vyřešení otázky zastoupení stěžovatele advokátem je totiž rozhodující pro naplnění podmínek řízení o kasační stížnosti z 1. 3. 2010, tedy pro možnost věcného projednání kasační stížnosti z 1. 3. 2010.

Městský soud usnesením ad 2), č. j. - 79, nejprve zprostil Mgr. Ing. Součka povinnosti zastupovat stěžovatele (výrok I.) a ustanovil stěžovateli jiného zástupce z řad advokátů, JUDr. Kojzara, se sídlem v Praze (výrok II.). Výrok II. soud odůvodnil tím, že u stěžovatele jsou splněny podmínky pro ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, ustanovil mu tedy jiného zástupce. Stěžovatel si usnesení převzal dne 14. 10. 2010, kdy též nabylo právní moci.

Stěžovatel napadl usnesení ad 2) kasační stížností z 18. 10. 2010 (k poštovní přepravě předána 19. 10. 2010) s tím, že vznáší výhrady proti odůvodnění výroku I. a domáhá se zrušení výroku II. Výroku I. vytýká, že soud vycházel pouze z vyjádření ustanoveného zástupce a nezohlednil podání stěžovatele z 20. 9. 2010. Proti výroku II. stěžovatel jednak uvádí, že žádný advokát jej nemůže zastupovat pro střet zájmů (žalovanou je v dané věci Česká advokátní komora). Jednak uvedl, že ustanovený zástupce sídlí v Praze, je tedy pro „osobu žijící v hmotné nouzi z odlehlého regionu“ nedostupný. Stěžovatel též připomněl, že Nejvyšší správní soud netrvá na povinném zastoupení advokátem a zaplacení soudního poplatku; v postupu městského soudu tak stěžovatel shledává vykládání zákona ad absurdum a prodlužování řízení.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná. Napadá-li však stěžovatel v kasační stížnosti důvody výroku I., nelze ji s ohledem na shledat v tomto rozsahu přípustnou. Pokud směřuje proti výroku II. napadeného usnesení městského soudu ad 2) Nejvyšší správní soud ji posoudil jako žádost stěžovatele o zproštění ustanoveného zástupce povinnosti zastupování a vyhověl jí.

Nejprve je třeba zopakovat závěry, ke kterým Nejvyšší správní soud dospěl ve své předchozí rozhodovací činnosti, týkající se povinného zastoupení zástupcem - advokátem v řízení o kasační stížnosti směřující proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem je obecně zastoupení advokátem ( ). Nejvyšší správní soud však vyjádřil názor, že „v řízení o kasační stížnosti, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení, které bylo důsledkem nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost, by opětovné trvání jak na podmínce uhrazení poplatku pro toto řízení, tak i na podmínce povinného zastoupení ve svém důsledku znamenalo jen další řetězení téhož problému, což by popíralo smysl samotného řízení, a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení, která se obecně uplatňuje ve vztahu k výkonu celé veřejné správy.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu z 13. 9. 2007, č. j. - 77, dostupný na www.nssoud.cz). Tento závěr lze vztáhnout i na situaci v projednávané věci.

Je tedy třeba uzavřít, že v těchto procesně zcela specifických situacích (kasační stížnost proti usnesení o zastavení žalobního řízení pro nezaplacení soudního poplatku) není třeba trvat na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost a na zastoupení stěžovatele advokátem pro toto řízení. Městský soud tedy nemusel stěžovatele vyzývat k předložení plné moci udělené advokátu pro kasační řízení.

Nicméně (srov. též odůvodnění k výroku IV.) je zřejmé, že o stěžovatelem podané žádosti o ustanovení zástupce soud rozhodnout musel. Městský soud tedy nijak nepochybil, když posoudil stěžovatelovu žádost formulovanou pouze jako žádost o ustanovení zástupce, která je však neodmyslitelně z logiky spjata s rozhodnutím o osvobození od soudních poplatků. Městský soud stěžovateli vyhověl a ustanovil mu zástupce z řad advokátů.

Z přípisů jak ustanoveného zástupce (Mgr. Ing. Součka), tak stěžovatele je zřejmé, že mezi zástupcem a zastoupeným nevzniklo pouto důvěry, jež je k řádnému výkonu zastoupení nezbytné. Městskému soudu pak nezbylo než ustanoveného zástupce zastupování zprostit. Zde je namístě odmítnout stěžovatelův návrh, aby Nejvyšší správní soud zrušil výrok II. usnesení č. j. - 67 (tj. ustanovení zástupce Mgr. Ing. Součka). Rozhodnutí o ustanovení zástupce je totiž svou povahou rozhodnutím procesním, které však může zrušit pouze Nejvyšší správní soud k podané kasační stížnosti, městský soud není oprávněn toto rozhodnutí zrušit. Jelikož se však jedná o rozhodnutí čistě procesního charakteru, které nevytváří překážku věci rozsouzené, městský soud může o téže otázce rozhodnout znovu, tedy zprostit zástupce povinnosti stěžovatele pro futuro zastupovat a případně ustanovit zástupce jiného. V tomto ohledu byl tedy postup městského soudu v usnesení ad 2) (zproštění ustanoveného zástupce zastupování a ustanovení jiného) zcela v souladu se zákonem.

Již bylo uvedeno, že zastoupení advokátem není pro řízení o kasační stížnosti v této specifické procesní situaci nezbytné, stěžovatel se ohradil proti skutečnosti, že ustanovený zástupce JUDr. Kojzar má sídlo v Praze, nadto tvrdí, že zástupce je ve střetu zájmů jakožto člen žalované. Nejvyšší správní soud tedy rozhodl tak, že ustanoveného zástupce zprostil povinnosti stěžovatele v řízení o kasační stížnosti z 1. 3. 2010 zastupovat, přičemž nepovažoval za nezbytné rozhodnout o ustanovení jiného zástupce z řad advokátů či vrátit věc městskému soudu k tomuto rozhodnutí. Z vyjádření stěžovatele v nyní posuzované kasační stížnosti z 18. 10. 2010 je totiž zřejmé, že necítí důvěru k žádnému z advokátů, neboť je považuje za podjaté z důvodu jejich členství v České advokátní komoře.

K tomu lze jedině dodat, že všichni advokáti vykonávající advokacii v oboru českého práva musí být zapsáni v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou (§ 4 zákona o advokacii), požádal-li tedy stěžovatel o ustanovení zástupce z řad advokátů, těžko mu může být ustanoven zástupce, který bude advokátem a zároveň nebude zapsán v seznamu vedeném žalovanou, stěžovatelova žádost je tedy nesplnitelná.

K výroku IV.

Usnesením ad 1) č. j. - 30, městský soud zastavil řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel se v kasační stížnosti z 1. 3. 2010 domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že měl být ke své žádosti od soudního poplatku osvobozen; soud o jeho žádosti nerozhodl.

Usnesení stěžovatel přebral na poště dne 16. 2. 2010 a téhož dne nabylo právní moci. Kasační stížnost proti usnesení ad 1) stěžovatel podal k poštovní přepravě dne 1. 3. 2010. Domáhá se jí zrušení usnesení městského soudu ad 1) s tím, že upozorňuje, že požádal dne 21. 1. 2010 o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel je toho názoru, že požádat o osvobození od soudních poplatků může kdykoliv v průběhu řízení.

Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ), a tuto kasační stížnost podal včas ( ). Projednání kasační stížnosti nebrání ani nedostatek zastoupení stěžovatele ve smyslu (viz odůvodnění výroku II.). V kasační stížnosti uplatňuje důvody, jež lze podřadit - nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení, jde tedy o důvod přípustný podle téhož zákona. Nejvyšší správní soud za této situace usnesení ad 1) městského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle a 3 přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Zákonodárce v zákoně o soudních poplatcích určil, že řízení před soudy je zásadně zpoplatněno. Poplatková povinnost pak stíhá v případě poplatků za řízení (§ 1 písm. a/ zákona o soudních poplatcích) toho z účastníků, jenž podává návrh na zahájení řízení (§ 2 cit. zákona). Zákon upravuje též „sankci“ za nezaplacení soudního poplatku: podle ust. § 9 odst. 1 „nebyl-li poplatek za řízení [...] zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“ Zákon tedy jednoznačně stanoví jak povinnost soudní poplatek zaplatit, tak následky jejího nesplnění.

Existují však situace, v nichž soudní řízení soudnímu poplatku nepodléhá; děje se tak proto, aby nepřiměřeně tvrdé uplatňování poplatkové povinnosti nezpůsobilo ve svém důsledku překážku přístupu k soudu (tedy porušení d). Institut osvobození od soudních poplatků je pak právě provedením bezpodmínečného ústavního imperativu y. V je osvobození od soudních poplatků upraveno v , podle něhož „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.“ Soud je pak povinen žádost o osvobození od soudních poplatků posoudit a rozhodnout o ní dříve, než řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaví. Pokud by totiž žádosti vyhověl, nebylo by již možné řízení z tohoto důvodu zastavit. Rozhodnutí o žádosti, kterou soud pominul, má tedy nepopiratelný vliv na další postup a rozhodnutí v této věci. Obdobný názor je ostatně vyjádřen též v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2008, č. j. - 27, dostupný na www.nssoud.cz.

Je tedy zřejmé, že jednou z podmínek přiznání osvobození od soudních poplatků je žádost účastníka řízení o takové osvobození. Ze shora podaného přehledu procesních úkonů v řízení před městským soudem je zřejmé, že stěžovatel v řízení nejprve odmítal soud požádat o osvobození od soudních poplatků (srov. jeho přípisy ze dne 5. 10. 2010 a 1. 12. 2010). Nicméně dne 21. 1. 2010 svůj názor změnil a o osvobození od soudních poplatků požádal, resp. zaslání části prohlášení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech a zejména pak poznámku v závěru dokumentu „[osvobození od soudních poplatků], o které žádám“, je nutno podle jeho obsahu za takovou žádost považovat. O této žádosti však městský soud nerozhodl.

Postup městského soudu, který zastavil řízení o žalobě, aniž by rozhodl o žádosti o osvobození od soudních poplatků podané před vydáním usnesení o zastavení řízení nelze považovat za zákonný. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud podle zrušil usnesení městského soudu ad 1) č. j. - 30 a věc soudu vrátil k dalšímu řízení.

V dalším řízení městský soud posoudí podanou žádost o osvobození od soudních poplatků a v závislosti na výsledku jejího posouzení bude postupovat dále v žalobním řízení. Rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků ze dne 18. 8. 2010, č. j. - 67, nelze považovat za rozhodnutí o žádosti podané dne 21. 1. 2010, neboť se vztahuje k řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského soudu ad 1).

Na okraj pak Nejvyšší správní soud dodává, že postup stěžovatele, který ve věci zvolil (nejprve výslovně odmítal požádat o osvobození od soudních poplatků a platil soudní poplatky v částečné výši „dle svých možností“, aby se následně o osvobození rozhodl požádat), je poněkud nestandardní a může vyvolat pocit svévolného prodlužování řízení. Nicméně těmito okolnostmi nelze zhojit postup městského soudu, jak byl popsán výše.

K výroku V.

S ohledem na výrok IV. tohoto rozsudku se tedy věc vrací městskému soudu do stadia žalobního řízení, v němž bude třeba rozhodnout o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ze dne 21. 1. 2010, jež je výslovně pouze žádostí o toto osvobození, nikoliv o ustanovení zástupce (viz č.l. 28). O pozdějších (ve stadiu po podání kasační stížnosti z 1. 3. 2010) žádostech o ustanovení zástupce není třeba rozhodovat. Městský soud v dalším řízení rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti z 1. 3. 2010 ( ).

Nejvyšší správní soud však musel rozhodnout o nákladech kasační stížnosti z 18. 10. 2010, neboť toto řízení je skončeno a před městským soudem se v něm nebude pokračovat; Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením ve spojení s V řízení o této kasační stížnosti neměl stěžovatel ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Ve věci úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala a ani ze soudního spisu nevyplývá, že by jí v řízení vznikly nějaké náklady přesahující náklady její běžné úřední činnosti, Nejvyšší správní soud jí tedy žádnou náhradu nákladů nepřiznal, ač by na ni jinak měla právo.

K výroku VI.

Nejvyšší správní soud určil odměnu JUDr. Kojzarovi, advokátu, jenž byl stěžovateli ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti z 1. 3. 2010. Výrokem III. tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud zástupce zprostil povinnosti stěžovatele zastupovat, proto mu přiznal odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů. Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že zástupce byl dne 27. 10. 2010 nahlédnout u městského soudu do soudního spisu. Nejvyšší správní soud mu podle ustanovení přiznal odměnu za zastupování za jeden úkon právní služby ve smyslu vyhl. č. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší správní soud v této souvislosti uvádí, že podle ustanovení cit. vyhlášky mimosmluvní odměna náleží za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem. Nejvyšší správní soud však s ohledem na specifické okolnosti projednávaného případu (velkou vzdálenost sídla zástupce od místa pobytu stěžovatele a jistou problematičnost v přístupu stěžovatele k advokátům) zástupci odměnu přiznal, ačkoliv se neuskutečnila první porada s klientem. Odměna je podle ust. cit. vyhlášky ve spojení s ust. cit. vyhlášky stanovena ve výši 2100 Kč za jeden úkon právní služby. Dále Nejvyšší správní soud přiznal na náhradě hotových výdajů podle ustanovení advokátního tarifu 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů (jeden úkon právní služby po 300 Kč). Dohromady tedy přiznal částku 2400 Kč jako odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů. K výplatě této částky pak Nejvyšší správní soud stanovil přiměřenou lhůtu.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2011

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu