Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 7/2011 - 25

- 27

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. K., proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, o vyloučení soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žiškové z projednávání a rozhodování v řízení o námitce podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze Mgr. Jany Brothánkové vedené pod sp. zn. ,

t a k t o :

Soudkyně JUDr. Marie Žišková n e n í v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování v řízení o námitce podjatosti podané proti soudkyni Městského soudu v Praze Mgr. Janě Brothánkové a vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

[1.] Žalobce žalobou ze dne 3. 12. 2010 napadl rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 10. 5. 2010, č. j. MHMP 386499/2006, věcně se týkající nevydání cestovního dokladu. V žalobě mimo jiné uvedl, že namítá podjatost těch soudců Městského soudu v Praze, kteří byli v minulosti členy KSČ, a ze stejného důvodu také soudců Nejvyššího správního soudu JUDr. Petra Průchy, JUDr. Bohuslava Hnízdila, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Marie Žiškové. Protože u městského soudu připadla žaloba k rozhodnutí senátu ve složení Mgr. Jana Brothánková, Mgr. Jan Kašpar a JUDr. ing. Viera Horčicová a ze jmenovaných byla namítnuta podjatost Mgr. Brothánkové, předložil městský soud Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí námitku podjatosti vznesenou proti této soudkyni.

[2.] V souladu s rozvrhem práce připadla tato věc k rozhodnutí 1. senátu Nejvyššího správního soudu, jehož členkou je i JUDr. M. Žišková, kterou žalobce rovněž označil za podjatou. Za této situace byla tato námitka podjatosti vůči JUDr. M. Žiškové předložena k rozhodnutí 2. senátu.

[3.] JUDr. M. Žišková ve svém vyjádření ze dne 19. 1. 2011 uvedla, že se ve věci necítí být podjatá, neboť v minulosti se již podílela na rozhodování, kde žalobce vystupoval jako účastník řízení; nicméně osobně jej nezná, neví nic o jeho sociálním původu a bývalé členství v KSČ nijak negativně neovlivňuje nestrannost jejího rozhodování.

[4.] Je elementární a obecně platnou zásadou, že nikdo nesmí být soudcem ve své vlastní věci. Podle ustanovení , („ “) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci tehdy, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti.

[5.] Z ustálené judikatury zdejšího soudu a také Ústavního soudu plyne, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález sp. zn. , sv. 6, nález č. 127 SbNU, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález sp. zn. , sv. 23, nález č. 98 SbNU).

[6.] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.

[7.] V nyní projednávané věci spatřuje žalobce podjatost všech jmenovaných soudců včetně JUDr. M. Žiškové nikoliv s ohledem na jejich osobní vztah k účastníkům řízení nebo k předmětu řízení, nýbrž pro jejich dřívější členství v KSČ. Uvádí, že jeho rodiči jsou dcera kulaka a zubařský živnostník a že namísto studia medicíny byl podroben převýchově na šachtě, z čehož dovozuje, že ho jeho sociální původ zařadil – „jako v padesátých letech minulého století“ – mezi třídní nepřátele.

[8.] Nejvyšší správní soud konstatuje, že takto formulovaná námitka nemůže založit důvodnost podjatosti soudce. Jestliže totiž podjatost znamená osobní vztah soudce k účastníkům řízení, resp. k předmětu řízení, a jeho existence by mohla zpochybnit objektivitu jeho rozhodování, neplyne z bývalého členství v KSČ žádná indicie, která by mohla tuto pochybnost bez dalšího založit.

[9.] Zdejší soud vychází ze skutečnosti, že rozhodování každého soudce je dáno nejen jeho odborností, znalostmi a dovedností vykládat a používat právní předpisy, nýbrž samozřejmě též jeho životními hodnotami, zkušenostmi a postoji. Každý soudce ve svém životě prodělá radostnější i méně radostné chvíle a při překonávání různých životních zkoušek více či méně obstojí. Členství v KSČ v předlistopadovém období mezi takové životní zkoušky nepochybně patří. Pro vstup do KSČ byly nicméně v každém individuálním případě dány zcela konkrétní pohnutky a pokud by soud tyto pohnutky chtěl hodnotit, musel by se zabývat např. tím, v jaké době a v jakém věku k tomuto vstupu došlo, zda k němu došlo v důsledku vlastního přesvědčení, rodinného zázemí anebo spíše jen pod tlakem okolností a vnějšího prostředí, jestli k ukončení členství došlo z vlastní vůle ještě před listopadem roku 1989 anebo až po něm a zejména jakým způsobem se daná osoba během svého členství i po něm ve svém osobním i profesním životě skutečně chovala.

[10.] Soud má však za to, že takovéto hodnocení spadá spíše do oblasti morálky než práva a odmítá si osobovat právo takovéhoto paušalizujícího posuzování. Samotné členství soudce v KSČ před rokem 1989 totiž soudce apriori nediskvalifikuje z rozhodovací činnosti soudu. Jeho případná podjatost proto nemůže být založena pouze touto skutečností, nýbrž musí k ní přistoupit skutečnosti další, mající relevanci pro konkrétní rozhodovaný případ a spočívající ve vztahu k účastníkům řízení či k jeho předmětu.

[11.] Pokud v nyní projednávaném případě žalobce argumentuje svým třídním původem, jedná se samozřejmě o informaci, která mohla mít v období totalitního režimu, založeného mimo jiné na principu diktatury proletariátu a třídního boje, určitý vliv např. při přijímání na vysokou školu (k tomu viz např. K. Volná, J. Jareš, M. Spurný, K. Pinerová: Prověřená fakulta – KSČ na Filozofické fakultě UK v letech 1969 - 1989, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2009). Představa, že by členství v KSČ, ukončené před více než 20 lety, mohlo mít jakýkoliv reálný vliv na rozhodování soudce ve věci nevydání cestovního dokladu, je však zcela mimo realitu. Argumentace, kterou v tomto směru žalobce naznačuje, by pak ve svých důsledcích dokonce znamenala, že předlistopadoví členové KSČ nejsou oprávněni vůbec vykonávat funkci soudce, což však nejen nekoresponduje se stávající ústavní a zákonnou úpravou, nýbrž dokonce to zdejší soud považuje za nekorektní ke konkrétním jedincům a dokonce až nesmyslné. Informace o tom, zda konkrétní soudce před listopadem 1989 byl členem KSČ či nikoliv, totiž ještě sama o sobě neznamená, že se jedná o soudce - a koneckonců i člověka - horšího či lepšího.

[12.] Proto soud rozhodl, že soudkyně JUDr. Marie Žišková není vyloučena z projednávání a rozhodování v řízení o námitce podjatosti podané proti soudkyni Městského soudu v Praze Mgr. Janě Brothánkové ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné ( a contr.).

V Brně dne 25. ledna 2011

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu