Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Afs 58/2010 - 74

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: JEFIN Pro, spol. s r.o., v insolvenčním řízení, se sídlem Lhotka 33, Bílovec, zastoupeného JUDr. Lubomírem Rokytou, advokátem se sídlem Slezské náměstí 14, Bílovec, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ostravě, se sídlem Na Jízdárně 3, Ostrava, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 9. 2009, č. j. 10600/08-1102-802371 a č. j. 10734/08-1102-802371, ve věci daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2010, č. j. - 43,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 5. 5. 2010, č. j. - 43, kterým byly zamítnuty žaloby proti shora specifikovaným rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě (dále jen „žalovaný“). Napadenými rozhodnutími byla zamítnuta odvolání stěžovatele proti platebním výměrům Finančního úřadu v Novém Jičíně (dále jen „správce daně“), kterými byla stěžovateli předepsána k přímému placení daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období roku 2004 a 2005, ve výši 32 585 Kč a 290 696 Kč, a to na základě daňové kontroly.

Usnesením ze dne 15. 4. 2010, č. j. - 26, krajský soud žaloby ve shora uvedených věcech spojil ke společnému projednání. Podstatou sporu se však nezabýval, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel není aktivně legitimován k podání žalob, protože tyto byly podány po prohlášení konkursu na majetek stěžovatele a obě žaloby podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, zamítl.

Z úplného výpisu z obchodního rejstříku stěžovatele krajský soud zjistil, že na základě vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. , bylo se stěžovatelem zahájeno insolvenční řízení. Na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2009, sp. zn. , bylo rozhodnuto o úpadku stěžovatele a byl na jeho majetek prohlášen konkurs. Tímto okamžikem přešlo dle ustanovení oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností s ní související, na insolvenčního správce. Ve smyslu ustanovení se tímto okamžikem stal insolvenční správce jedinou oprávněnou osobou k podání žaloby k vymožení nároku stěžovatele souvisejícího s majetkovou podstatou. S ohledem na skutečnost, že žaloby byly podány stěžovatelem dne 6. 11. 2009, tj. po prohlášení konkursu na majetek stěžovatele, krajský soud obě žaloby v souladu s ustanovením zamítl.

V kasační stížnosti uplatnil stěžovatel důvody dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) Nezákonnost napadeného rozsudku spatřuje v nesprávném právním posouzení. Dle stěžovatele se ustanovení aplikuje pouze v případě podání žaloby nebo jiného návrhu, která směřuje k vymožení nároku dlužníka.

V projednávané věci se však nejedná o nárok stěžovatele, ale o jeho závazek, respektive povinnost k zaplacení dodatečně vyměřené daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků. Závazky dlužníka nepatří do majetkové podstaty, protože nejsou uvedeny v ustanovení . Z uvedených důvodů navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožnil se závěry napadeného rozsudku, odkázal na vyjádření k žalobám a navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná a stěžovatel je řádně zastoupen ( ). Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů a zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 3 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

S argumentací stěžovatele uvedenou v kasační stížnosti nelze souhlasit. Pravomocná rozhodnutí – platební výměry na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, respektive jimi předepsaná daň, se v majetkové sféře úpadce projeví snížením jeho majetku, který patří do konkursní podstaty. Řízení o zákonnosti napadených rozhodnutí, ať už správní či soudní je tak řízením o nárocích, které se týkají majetku náležejícího do konkursní podstaty ve smyslu ustanovení . Předepsané daňové povinnosti nejsou závazky vůči majetkové podstatě stěžovatele, nýbrž závazky stěžovatele vůči správci daně. Domáhá-li se stěžovatel žalobou zrušení předmětných platebních výměrů, domáhá se současně toho, aby nebyl povinen předepsané povinnosti hradit a nedošlo ke snížení jeho majetku. V této souvislosti lze připomenout stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. , na které již v odůvodnění rozhodnutí odkázal krajský soud. V tomto stanovisku je výslovně uvedeno, že není rozhodné, zda se jedná o řízení soudní či jiné (např. správní), ale podstatné je, že se jedná o řízení o nároku, který se týká majetku patřícího do konkursní podstaty. Takovými nároky se rozumí veškeré nároky, jež s majetkem podstaty přímo či nepřímo souvisí a které mají vliv na některá (byť dílčí) oprávnění s majetkem podstaty spojená.

Stěžovatel tak nebyl oprávněn žaloby podat, neboť tato práva přecházejí v souladu s ustanovením na insolventního správce. Insolvenčním správcem je v souladu s výpisem z obchodního rejstříku Mgr. Lukáš Stoček, se sídlem K Nemocnici 18, Nový Jičín. Do procesního postavení stěžovatele tak vstupuje na místo úpadce insolvenční správce, který je nadále namísto úpadce oprávněn a povinen hájit zájmy týkající se majetku v konkursní podstatě v soudním řízení. Nadále sice platí, že úpadcova práva a právem chráněné zájmy mohly být dotčeny vydáním žalobou napadeného rozhodnutí, k ochraně těchto práv a právem chráněných zájmů však již v soudním řízení vystupuje někdo jiný – insolvenční správce. Opačný závěr by vedl k podstatnému popření smyslu přechodu oprávnění vykonávat práva a povinnosti úpadce na správce konkursní podstaty, neboť úpadce by mohl nadále v soudním řízení vystupovat a činit procesní úkony případně i proti procesním zájmům insolventního správce na místě žalobce.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s podanou kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnul. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle , dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 5 ve spojení s , neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2011

Mgr. Daniela Zemanová

předsedkyně senátu