Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 1/2011 - 116

- 118

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera, v právní věci žalobce: S. M., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, zastoupen JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Riegrova 12, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2005, čj. KUOK/15509/04/OSV-DS/7025/SD-312, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2010, čj. - 93, o námitce podjatosti uplatněné žalobcem,

t a k t o :

Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslav Vlašín n e n í v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný k odvolání žalobce změnil rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, odboru sociálního a zdravotního, ze dne 5. 11. 2004, čj. Soc/3635/552/2004/Dv, tak, že zamítl žádost žalobce o přiznání dávky sociální péče, neboť si žalobce odmítl zvýšit příjem vlastním přičiněním - uplatněním nároku na výplatu částečného invalidního důchodu.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 8. 2010 zprostil předtím ustanoveného advokáta JUDr. Milana Ostřížka povinnosti zastupovat žalobce v řízení. Zároveň zamítl návrh žalobce na ustanovení jiného zástupce z řad advokátů. Rozhodnutí krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, která je u Nejvyššího správního soudu vedena pod sp. zn. .

Dne 15. 11. 2010 bylo Nejvyššímu správnímu soudu v návaznosti na poučení účastníků řízení o složení senátu, který bude o podané kasační stížnosti rozhodovat, doručeno stěžovatelovo obtížně čitelné podání. V něm stěžovatel mimo jiné vznesl námitku podjatosti vůči všem uvedeným soudcům Nejvyššího správního soudu, neboť ve stejné věci opakovaně rozhodli v předchozím soudním řízení, a to v rozporu se zásadou veřejnosti. K podání stěžovatel přiložil usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010, čj. - 257, kde mezi uvedenými členy rozšířeného senátu zvýraznil jméno JUDr. Jaroslava Vlašína. V textu rozhodnutí stěžovatel zvýraznil, že v dané věci se jednalo o spor o dávky sociální péče mezi ním a žalovaným.

Podání lze tedy vyložit tak, že stěžovatel namítl podjatost JUDr. Jaroslava Vlašína, neboť se podílel na rozhodování ve věci sp. zn. a současně je členem senátu, který bude rozhodovat v této věci. Dotčený soudce uvedl ve vyjádření k podané námitce podjatosti, že mu nejsou známy žádné skutečnosti, které by ho vylučovaly z projednání a rozhodování ve věci. Konstatoval, že nemá žádný vztah k účastníkům řízení, ani k projednávané věci. Skutečnost, že byl členem senátu, který rozhodl o postoupení jiné věci Ústavnímu soudu, není „rozhodováním v předchozím soudním řízení“ ve smyslu , neboť zde není dána totožnost věci.

Námitka podjatosti není důvodná.

Podle jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d). Postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a ze závažných důvodů, které soudci reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nestraně (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, čj. - 16).

Žalobce shledal důvod podjatosti JUDr. Vlašína v tom, že se podílel na rozhodování ve věci sp. zn. . Tato skutečnost však sama o sobě nemůže vést k vyloučení soudce z nyní projednávané věci. Ustanovení uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Z připojeného usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 9. 2010, čj. - 257, je zjevné, že v uvedené věci bylo přezkoumáno jiné rozhodnutí žalovaného, byť se také týkalo dávek sociální péče. Není tedy dána totožnost věci a postup soudce v jiném řízení není důvodem pro jeho vyloučení z projednávání této věci v důsledku jeho podjatosti. Důvod pro vyloučení soudce by nastal tehdy, pokud by se soudce podílel na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Předchozím soudním řízením ovšem nelze rozumět jakékoliv řízení, jehož se stěžovatel účastnil, ale toliko řízení ve stejné věci u soudu nižšího stupně, tj. u krajského soudu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, čj. - 18, č. NSS). Dotčený soudce, který se má podle rozvrhu práce podílet na rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. , se nepodílel na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím stupni a není proto dán důvod pro jeho vyloučení z rozhodování v této věci.

Stěžovatel rovněž namítl, že jmenovaný soudce Nejvyššího správního soudu opakovaně rozhodoval jeho právní věci neveřejně a „opisovně“. Znovu je třeba zopakovat, že z poslední věty vyplývá, že důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho rozhodování v jiných věcech, ani postup soudce v řízení o projednávané věci. Pouze obecně Nejvyšší správní soud konstatuje k tvrzení stěžovatele o rozporu s ústavním pořádkem, že dané ustanovení prošlo testem ústavnosti. Ústavní soud v usnesení ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. , uvedl, že „[j]e běžnou praxí vrcholných soudních instancí (Nejvyššího soudu ČR, Nejvyššího správního soudu), Ústavního soudu, ale i Evropského soudu pro lidská práva, že v případě, kdy skutkový stav nezbytný pro rozhodnutí již byl dostatečně zjištěn nižšími instancemi a dokazování se neprovádí, je rozhodováno mimo ústní jednání (bez nařízení jednání)“.

Žádné další skutečnosti, které by případně existenci některého z důvodů podjatosti mohly nasvědčovat, stěžovatel v námitce neuvedl. Tyto skutečnosti nevyplývají ani z obsahu soudního spisu. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 31. ledna 2011

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu