Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 55/2010 - 73

č. j. - 76

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: JUDr. B. B., proti žalovanému: Notářská komora České republiky, se sídlem Apolinářská 442/12, Praha 2, zastoupena JUDr. Janem Camrdou, advokátem, se sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov, o kárném provinění žalobce, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům Městského soudu v Praze JUDr. Ludmile Sandnerové, JUDr. Janu Rybovi a Mgr. Milanu Tauberovi,

t a k t o :

Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Ludmila Sandnerová, JUDr. Jan Ryba a Mgr. Milan Tauber n e j s o u vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce JUDr. B. B. se domáhá žalobou podanou dne 4. 12. 2008 u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí kárné komise žalované Notářské komory České republiky ze dne 4. 11. 2008, č. KK 2/2008 - 202, kterým byl uznán vinným kárným proviněním, za nějž mu bylo uloženo kárné opatření - odvolání z funkce notáře.

Před zahájením ústního jednání dne 19. 5. 2010 žalobce vznesl námitku podjatosti proti všem členům senátu 10 Ca Městského soudu v Praze, který má o žalobě rozhodovat. Tuto námitku žalobce odůvodnil tím, že je synem politického vězně z 50. let dvacátého století, na právnickou fakultu se dostal až napotřetí, přestože složil přijímací zkoušky a jeho středoškolský prospěch byl velmi dobrý, a funkci notáře získal až tři roky poté, co se o ni ucházel. Proto nechce, aby věc byla posuzována někým, kdo byl či je členem Komunistické strany Československa (dále jen „KSČ“).

Členka senátu 10 Ca Městského soudu v Praze JUDr. Ludmila Sandnerová ve vyjádření k námitce podjatosti uvedla, že nemá žádný vztah k projednávané věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům. Nejsou jí známy žádné okolnosti, pro které by měla být vyloučena z rozhodování věci.

Člen senátu 10 Ca Městského soudu v Praze JUDr. Jan Ryba ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že ta byla vznesena z důvodu, který nesouvisí s předmětem řízení, neboť jím je posouzení zákonnosti rozhodnutí učiněného kárnou komisí žalované Notářské komory České republiky. Žalobce osobně nezná a k předmětu řízení nemá žádný osobní vztah. Necítí se být podjatý v neprospěch žalobce, neboť i on je synem člověka politicky perzekuovaného za minulého režimu a rehabilitovaného po roce 1989. Ostatně žalobce vznesl námitku podjatosti bezprostředně až poté, kdy byla v jiné věci jeho žaloba týmž senátem zamítnuta.

Člen senátu 10 Ca Městského soudu v Praze Mgr. Milan Tauber ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že nemá žádný vztah k dané věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům. Nepodílel se na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu ani v jiném soudním řízení. Na výsledku řízení nemá žádný zájem. Nejsou mu známy ani jiné okolnosti, pro které by měl být z rozhodování věci vyloučen. Není a nikdy nebyl členem žádné politické strany ani politického hnutí.

Po předložení spisu Nejvyššímu správnímu soudu byl žalobce poučen i o možnosti namítnout podjatost soudců sedmého senátu, případně zastupujícího pátého senátu, kteří mají podle rozvrhu práce rozhodovat o námitce podjatosti vznesené proti soudcům senátu 10 Ca Městského soudu v Praze. Této možnosti žalobce využil a vznesl námitku podjatosti těch soudců sedmého a zastupujícího pátého senátu Nejvyššího správního soudu, kteří byli v minulosti členy či kandidáti KSČ. Tuto námitku podjatosti žalobce odůvodnil shodně jako námitku podjatosti vznesenou vůči soudcům senátu 10 Ca Městského soudu v Praze a dodal, že nedoporučení ke studiu na právnické fakultě bylo v jednom případě odůvodněno jeho neúčastí na prvomájové oslavě. V průběhu praxe justičního čekatele u Okresního soudu v Hradci Králové měl příležitost zblízka sledovat rozhodování jednotlivých soudců a získal přitom zkušenost, že členové KSČ nerozhodovali vždy nestranně. Obdobnou zkušenost získal i v posledních dvaceti letech při čtení některých rozsudků vydaných těmito soudci. Přitom nelze souhlasit s názorem, že profesní minulost soudců je pouze morálním problémem, neboť neformální vazby mezi bývalými kandidáty či členy KSČ přetrvávají dodnes a mohou mít vliv na rozhodování soudců. Svoji kauzu vnímá jako komplot bývalých nomenklaturních kádrů, jehož výsledkem má být jeho profesní likvidace. Ze soudců sedmého a zastupujícího pátého senátu nikoho nezná, a proto se omlouvá všem z nich, kteří nebyli členové či kandidáti KSČ. Žádá, aby výše uvedené důvody byly vzaty v úvahu i při rozhodování o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze, neboť protokolace této námitky je neúplná a neodpovídá přednesu.

Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2010, č. j. - 62, bylo mimo jiné rozhodnuto tak, že v této věci podle rozvrhu práce rozhodující soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Eliška Cihlářová, JUDr. Jaroslav Hubáček a JUDr. Karel Šimka nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům senátu 10 Ca Městského soudu v Praze, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vychází rozhodující senát Nejvyššího správního soudu nejen z výše uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu, ale především z ustanovení Podle tohoto ustanovení jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Jde-li o důvody uvedené v první větě , je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by účastník mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti.

Jediným důvodem žalobcem vznesené námitky podjatosti vůči soudcům senátu 10 Ca Městského soudu v Praze bylo jejich případné členství či kandidatura na členství v předlistopadové KSČ, když žalobce tvrdil, že toto členství nebo kandidatura představují překážku v jejich účasti na rozhodování o žalobě proti rozhodnutí kárné komise Notářské komory České republiky ze dne 4. 11. 2008, č. j. KK 2/2008 - 202.

Touto otázkou se již v minulosti zabýval Ústavní soud, který v usnesení ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. , http://nalus.usoud.cz, dospěl k následujícímu závěru: „Otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší , kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé angažmá v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Podle názoru Ústavního soudu nelze z bývalého členství určité osoby v KSČ bez dalšího dovozovat, že by nemohla nezaujatě posoudit restituční případy, byť jde o případy, které mají - stěžovatelovými slovy - "původ ve zločinech komunismu". Na základě stejné argumentace Ústavní soud v dalším usnesení ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. , dovodil, že ani případné někdejší členství soudkyň příslušného senátu odvolacího soudu v předlistopadové KSČ nepředstavuje bez dalšího překážku jejich účasti na rozhodování o žalobě na ochranu osobnosti, týkající se tvrzených aktivit žalobkyně v rámci justice před rokem 1989.

Podle judikatury Ústavního soudu tedy samotné členství soudce v KSČ bez dalšího nezakládá důvod pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a to ani takové, v níž je požadována náhrada újmy, jejíž vznik má mít souvislost s existencí bývalého komunistického režimu. Tím spíše nelze za podjaté považovat soudce Městského soudu v Praze, kteří mají toliko rozhodovat v řízení o žalobě proti rozhodnutí kárné komise žalované Notářské komory České republiky. Navíc podle žalobou napadeného rozhodnutí se žalobce dopustil kárného provinění svou nečinností v mnoha dědických věcech, jež byly vedeny v období od roku 1994 do roku 2005. Předmětem soudního přezkumu je tedy rozhodnutí kárné komise Notářské komory České republiky, které nemá žádný původ v předlistopadovém komunistickém režimu. Žalobce jinak ve své námitce podjatosti neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, která by svědčila o poměru soudců Městského soudu v Praze k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, a která by tak podle byla důvodem pro zpochybnění jejich nepodjatosti. Námitku podjatosti žalobce odůvodnil tím, že je synem politického vězně z padesátých let dvacátého století, že kvůli této skutečnosti měl potíže s přijetím ke studiu na právnickou fakultu a se získáním zaměstnání na státním notářství, že soudci z řad členů a kandidátů KSČ nerozhodovali a ani dnes nerozhodují vždy nestranně, že neformální vazby mezi nimi trvají dodnes a mají vliv na jejich rozhodovací činnost a že daná kauza byla rozpoutána bývalými nomenklaturními kádry za účelem jeho profesní likvidace. Žalobce se však nikterak nezmínil, že by se na potížích v osobním a profesním životě, které mu podle jeho tvrzení způsobil bývalý komunistický režim, podílel některý ze soudců Městského soudu v Praze. Rovněž tak neuvedl, jaké skutečnosti nasvědčují tomu, že některý ze soudců senátu 10 Ca Městského soudu v Praze nerozhodoval kvůli svému členství či kandidatuře na členství v KSČ v předlistopadovém režimu nestranně a že nerozhoduje nestranně ani v režimu demokratickém. Žalobce rovněž neuvedl, kteří ze soudců senátu 10 Ca Městského soudu v Praze mají mít z důvodu svého dřívějšího členství či kandidatuře na členství v KSČ neformální vazby na jiné bývalé členy či kandidáty KSČ a spolu s nim se účelově podílet na zahájení řízení vedoucího k jeho odvolání z funkce notáře. Ostatně žádný ze soudců senátu 10 Ca Městského soudu v Praze ve svém vyjádření k námitce podjatosti nezmínil, že by byl členem či kandidátem KSČ a rovněž neuvedl žádnou skutečnost, pro níž by měl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí kárné komise Notářské komory České republiky.

Lze tedy shrnout, že jediným důvodem žalobcem vznesené námitky podjatosti vůči soudcům senátu 10 Ca Městského soudu v Praze tak bylo jejich případné členství či kandidatura na členství v předlistopadové KSČ, které však podle zmiňované judikatury Ústavního soudu samy o sobě nemohou zpochybnit jejich nepodjatost. Kromě toho samotné členství či kandidatura na členství soudce v KSČ před listopadem roku 1989 není důvodem k domněnce, že takový soudce nerozhodoval za minulého režimu nestranně. Již vůbec pak z uvedené skutečnosti nelze usuzovat na to, že zásadu nestrannosti porušuje takový soudce v nynějším společenském řízení nebo že se ve spolupráci s dalšími bývalými členy či kandidáty KSČ snaží v určitých řízeních o ovlivnění jejich výsledku či dokonce tato řízení spoluiniciuje za účelem poškození práv jiných osob. Pokud by Ústavní soud takové obavy sdílel, pak by jistě nemohl dospět k závěru, že pouhé členství soudce v KSČ nezakládá důvod pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Navíc reálnost takových obav nevyplývá ani ze žádné obecně známé skutečnosti.

Samotné případné členství soudců senátu 10 Ca Městského soudu v Praze tedy nepředstavuje důvod, pro který by tito soudci byli podle vyloučeni z projednávání a rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí kárné komise Notářské komory.

Z předložených podkladů také nevyplývá, že by se soudci senátu 10 Ca Městského soudu v Praze podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u orgánu Notářské komory České republiky nebo v předchozím soudním řízení. Stejně tak ze spisu nevyplývají okolnosti, které spočívají v postupu soudců senátu 10 Ca Městského soudu v Praze v řízení o projednávané věci nebo v jejich rozhodování v jiných věcech. Žalobce to ani ostatně netvrdí.

Žádnými dalšími konkrétními skutečnostmi, které by nasvědčovaly důvodům podjatosti soudců senátu 10 Ca Městského soudu v Praze nebyla námitka žalobce odůvodněna, a stejně tak z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud nezjistil žádné skutečnosti nasvědčující podjatosti těchto soudců.

Vzhledem ke shora uvedenému a s přihlédnutím k tomu, že se sami soudci senátu 10 Ca Městského soudu v Praze necítí být v této věci podjatí, neshledal Nejvyšší správní soud důvodným návrh žalobce na vyloučení soudců Městského soudu v Praze z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 2010

JUDr. Jaroslav Hubáček

předseda senátu