Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 101/2010 - 59

- 61

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: L. M., zastoupeného JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou, se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2009, č. X v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2010, č. j. - 26,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Ireně Slavíkové, advokátce, se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 1920 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 11. 11. 2009, č. X zamítla žalovaná žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle , o důchodovém pojištění, v platném znění.

Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou ke Krajskému soudu v Praze, který nechal pro účely soudního řízení vypracovat ve věci posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Praze (dále jen „PK MPSV“). Tato komise po posouzení zdravotního stavu stěžovatele dospěla k závěru, že stěžovatel nebyl k datu vydání napadeného správního rozhodnutí plně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ani částečně invalidní podle nebo 2 tohoto zákona, neboť zhodnotila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobce podle kapitoly XV, oddílu F, položky 2, písm. b) přílohy č. 2 k , kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění. Na jednání před krajským soudem, které se konalo dne 29. 4. 2010, pak žalobce oznámil, že svou žalobu bere zpět. Krajský soud proto řízení podle , , (dále jen „ “), v záhlaví označeným usnesením zastavil.

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) toto usnesení napadl kasační stížností, v níž uváděl kasační důvod podle Stěžovatel nesouhlasí s tím, jak lékař Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) a PK MPSV posoudili jeho zdravotní stav. PK MPSV neměla podle stěžovatele k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci a přestože stěžovatel navrhoval provedení dalších vyšetření, nebylo mu vyhověno. PK MPSV nezohlednila ani skutečnost, že stěžovatel byl v minulosti léčen na psychiatrii, ani si nevyžádala výsledky tohoto posouzení. V závěru své kasační stížnosti stěžovatel zdůrazňuje, že posudek PK MPSV byl vypracován bez jeho účasti na jednání, neboť se k jejímu jednání pro svou nemoc nemohl dostavit. Stěžovatel rovněž uváděl, že nesprávný posudek vystavil i jeho praktický lékař.

Poté, co Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost splňuje všechny formální náležitosti, přistoupil k jejímu věcnému posouzení. V posuzovaném případě se jedná o kasační stížnost proti usnesení, jímž bylo řízení před krajským soudem zastaveno. V takovém případě je v kasační stížnosti uplatnitelný pouze kasační důvod podle spočívající v nezákonnosti napadeného rozhodnutí o zastavení řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. - 98, publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS).

Stěžovatel však ve své kasační stížnosti uvádí výslovně pouze kasační důvod podle Z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu nicméně vyplývá, že je třeba kasační stížnost, pokud jde o naplnění požadavku na uplatnění některého z kasačních důvodů vypočtených v , posuzovat podle jejího obsahu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. - 50, publikovaný pod č. NSS). Z obsahu kasační stížnosti pak vyplývá především nesouhlas stěžovatele se způsobem, jakým pro účely přiznání dávky podmíněné dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem posoudil jeho zdravotní stav jednak lékař OSSZ a jednak PK MPSV. Dále stěžovatel tvrdí, že se ke způsobu, jakým PK MPSV postupovala, navíc nemohl vyjádřit, neboť z důvodu své nemoci nebyl přítomen jejího jednání. Rovněž stěžovatel nesouhlasí s výsledkem posouzení svého zdravotního stavu, k němuž dospěl jeho ošetřující lékař. V doplnění kasační stížnosti pak dále stěžovatel tvrdí, že PK MPSV nevzala v úvahu, že byl stěžovatel v minulosti léčen na psychiatrii. Nejvyšší správní soud konstatuje, že uvedené námitky lze podřadit pod (vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu) nebo pod (nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí). Lze tedy uzavřít, že žádná ze stěžovatelem uvedených námitek nesměřuje do zákonnosti napadeného rozhodnutí o zastavení řízení. Kasační stížnost totiž polemizuje se závěry PK MPSV o zdravotním stavu stěžovatele, avšak napadeným rozhodnutím krajský soud pouze zastavil řízení na návrh stěžovatele a jeho zdravotním stavem se tedy nezabýval. Kasační stížnost se tak opírá o důvody jiné, než jaké v takovém případě předpokládá zákon ( ).

Vzhledem k tomu, že kasační stížnost vůbec nenapadá vlastní otázku zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby a že Nejvyšší správní soud neshledal ani důvody pro postup v intencích , odmítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ve spojení s jako nepřípustnou.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.

Krajský soud svým usnesením ze dne 16. 6. 2010, č. j. - 39, ustanovil JUDr. Irenu Slavíkovou, advokátku, se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, zástupkyní stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti. Ustanovené zástupkyni Nejvyšší správní soud přiznal náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby. První úkon spočíval v převzetí a přípravě zastoupení včetně studia spisu dne 7. 7. 2010 a první porady s klientem realizované dne 15. 7. 2010 (byť ustanovená zástupkyně považovala poradu s klientem za samostatný úkon právní služby). Z , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném k datu provedení úkonu, však vyplývá, že advokát je oprávněn požadovat náhradu za převzetí a přípravu zastoupení pouze tehdy, pokud je toto spojeno s poradou s klientem. Druhý úkon právní služby pak v nyní posuzované věci představovalo doplnění kasační stížnosti podle advokátního tarifu. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí podle bodu 2. ve spojení s a 3 písm. f) advokátního tarifu 500 Kč, za dva úkony tedy 1000 Kč. Dále náleží ustanovené zástupkyni stěžovatele paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva provedené úkony ( advokátního tarifu). Nejvyšší správní soud ustanovené zástupkyni nepřiznal náhradu za promeškaný čas v důsledku studia soudního spisu dne 16. 7. 2010 z důvodu, že tento úkon není, pokud jde o věci ve správním soudnictví, samostatným úkonem právní služby podle advokátního tarifu. Ustanovené zástupkyni, která doložila, že je plátkyní DPH, náleží rovněž DPH ve výši 20 %. Celkem tedy Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené zástupkyni na odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů částku 1920 Kč. Pro zaplacení odměny soud stanovil přiměřenou lhůtu.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2010

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu