Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 95/2010 - 64

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: INSTALAČNÍ MATERIÁL - HERMAN, spol. s r. o., se sídlem Masarykovo nám. 35, Vyškov, zastoupeného Mgr. Markem Freundem, advokátem se sídlem Zarámí 4422, Zlín, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009, č. j. - 36,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

I. Předmět řízení

[1.] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadl shora označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba brojící proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů („žalovaný“) ze dne 16. 6. 2009, zn. -29. Tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o námitkách podaných stěžovatelem proti kontrolnímu protokolu ze dne 24. 3. 2009, zn. -26, tak, že se jim nevyhovuje.

[2.] Městský soud v usnesení napadeném nyní projednávanou kasační stížností uvedl, že citované rozhodnutí žalovaného bylo vydáno podle ustanovení , o státní kontrole, a tímto rozhodnutím nebyly stěžovateli ukládány žádné povinnosti a ani mu nebyla založena žádná práva. Jedná se o úkon, vyloučený ze soudního přezkumu, a proto soud žalobu odmítl jako nepřípustnou podle ustanovení ve spojení s a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

II. Obsah kasační stížnosti

[3.] Stěžovatel napadl kasační stížností toto usnesení městského soudu z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu [ ].

[4.] Stěžovatel má za to, že napadené rozhodnutí předsedy žalovaného je paaktem, jelikož o námitkách proti kontrolnímu protokolu měl rozhodnout kontrolní pracovník – inspektor řídící kontrolu, a teprve jeho rozhodnutí bylo možno napadnout odvoláním k vedoucímu kontrolního orgánu. Postupem žalovaného tak došlo k odnětí práva podat odvolání.

[5.] Za nesprávný označil stěžovatel závěr soudu, že citovaným rozhodnutím nebyla zkrácena jeho práva. Naopak, tímto rozhodnutím byl posvěcen nesprávný a nezákonný postup správního orgánu a došlo tak k porušení procesních práv stěžovatele.

[6.] Ze všech těchto důvodů navrhuje stěžovatel napadené usnesení městského soudu zrušit.

III. Vyjádření žalovaného

[7.] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že stěžovatel zpřístupnil České televizi záznam ze svého kamerového systému, který provozoval za účelem ochrany majetku v blíže označeném domě ve Vyškově, a tento záznam byl odvysílán v pořadu Reportéři ČT v reportáži nazvané „Podivná kolaudace ve Vyškově“. Žalovaný se ztotožňuje s právním názorem městského soudu obsaženým v odůvodnění napadeného usnesení a připomíná, že v kontrolním protokolu se pouze konstatuje zjištěný skutkový stav a nejsou jím ukládány žádné povinnosti. Rozhodnutí o námitkách proti tomuto protokolu se proto omezuje výhradně na konstatování správnosti či nesprávnosti jeho obsahu.

[8.] K procesnímu postupu žalovaný uvádí, že kontrolní pracovník může o námitkách rozhodnout sám pouze tehdy, když jim v plném rozsahu vyhoví ( ). V opačném případě předloží námitky vedoucímu orgánu, tj. v daném případě předsedovi Úřadu pro ochranu osobních údajů, proti jehož rozhodnutí se již nelze odvolat. V daném případě prý proto bylo postupováno v souladu se zákonem.

[9.] Žalovaný v závěru svého vyjádření navrhuje, aby byla kasační stížnost zamítnuta.

IV. Argumentace soudu

[10.] Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti ( , 3 ), přezkoumal napadené usnesení městského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[11.] Základem pro posouzení věci je v daném případě otázka možnosti soudního přezkumu napadeného aktu žalovaného. Zákonný rámec pro rozsah přezkumné pravomoci soudů ve správním soudnictví je vymezen v ustanoveních ve spojení s . Ustanovení zavádí legislativní zkratku „správní orgán“. Tím se rozumí orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Zdejší soud v rozhodnutí ze dne 21. 5. 2008 č. j. – 197 (dostupné na www.nssoud.cz) uvedl, že „zákonná definice obsahuje tři prvky: za prvé, jedná se o orgán moci výkonné či jiný z typu orgánů v definici uvedených. Za druhé, tento orgán rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob. Za třetí, toto rozhodování se děje v oblasti veřejné správy.“ Přezkumu ve správním soudnictví může být tedy podrobena taková činnost, která naplňuje všechny tři citované definiční prvky. Kromě toho musí přistoupit ještě znak čtvrtý, obsažený v ustanovení , tedy v daném případě musí být činností správního orgánu dotčena veřejná subjektivní práva fyzických nebo právnických osob, resp. přinejmenším musí být napadený úkon svojí povahou způsobilý právní sféru žalobce zasáhnout.

[12.] Nutnost přezkumu aktů správních orgánů musí být v neposlední řadě posuzována vzhledem k ústavní povinnosti soudů poskytovat ochranu právům obsažené v ustanoveních y a d (dále jen „ “), jež má na ústavní úrovni zásadní význam pro činnost správních soudů, když stanoví: „Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle y.“ Tímto ustanovením zakládá pravidlo „presumpce přezkumu“, které stanoví správním soudům povinnost podrobit přezkumu akty veřejné moci, pokud jejich přezkum není zákonem výslovně vyloučen.

[13.] V nyní projednávaném případě spočívá podstata kasační stížnosti v tom, že městský soud nezákonně odmítl žalobu brojící proti námitkám proti protokolu o kontrolním zjištění. Při hodnocení důvodnosti této námitky vycházel zdejší soud z ustanovení , podle něhož se o kontrolním zjištění pořizuje protokol, který obsahuje zejména popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny. V protokole se uvádí označení kontrolního orgánu a kontrolních pracovníků na kontrole zúčastněných, označení kontrolované osoby, místo a čas provedení kontroly, předmět kontroly, kontrolní zjištění, označení dokladů a ostatních materiálů, o které se kontrolní zjištění opírá. Protokol podepisují kontrolní pracovníci, kteří se kontroly zúčastnili.

[14.] Podle ustanovení § 17 cit. zákona může proti protokolu kontrolovaná osoba podat písemné a zdůvodněné námitky, a to ve lhůtě pěti dnů ode dne seznámení s protokolem, nestanoví-li kontrolní pracovník lhůtu delší. O těchto námitkách rozhoduje vedoucí kontrolního orgánu, nestanoví-li zákon jinak (§ 18 odst. 1). Kontrolní pracovník může o námitkách sám rozhodnout, jestliže jim v plném rozsahu vyhoví, jinak předloží námitky do sedmi dnů od jejich doručení vedoucímu kontrolního orgánu (odst. 2). Proti rozhodnutí o námitkách není opravný prostředek přípustný (odst. 3).

[15.] Přímo z citované zákonné úpravy plyne nedůvodnost argumentace, kterou se stěžovatel snaží dovodit nicotnost rozhodnutí o námitkách. Zákonná úprava totiž způsobem nevzbuzujícím žádné rozumné pochybnosti stanoví, že sám kontrolní pracovník může o námitkách rozhodnout pouze tehdy, jestliže jim v plném rozsahu vyhoví. To se v nyní projednávaném případě nestalo a proto kontrolní pracovník zcela v intencích zákona předložil námitky k rozhodnutí vedoucímu kontrolního orgánu, kterým je předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů.

[16.] Není ostatně ani pravdou, že postupem žalovaného stěžovateli bylo odňato právo podat odvolání proti rozhodnutí o námitkách. Zákonná úprava totiž podání opravného prostředku (tedy i odvolání) proti rozhodnutí o námitkách výslovně vylučuje, takže se stěžovatel mýlí, pokud zastává názor, že mu byla možnost odvolání fakticky odňata. Jak totiž plyne z výše uvedeného, jestliže by o námitkách rozhodl přímo kontrolní orgán, mohl tak učinit pouze tehdy, pakliže by jim plně vyhověl. Ani v tomto případě by nicméně opravný prostředek přípustný nebyl; jeho podání by ostatně nemělo žádné logické opodstatnění.

[17.] Lze tak učinit dílčí závěr, že procesní postup žalovaného, kdy o podaných námitkách rozhodl předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů, je zcela souladný se zákonnou úpravou, stěžovatel tímto postupem nebyl nikterak zkrácen na svých procesních právech a už vůbec se nedá hovořit o rozhodnutí nicotném.

[18.] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou, že citovaným rozhodnutím předsedy žalovaného došlo ke zkrácení jeho práv. V tomto směru je však třeba poukázat na skutečnost, že stejnou právní otázkou se zdejší soud zabýval již v minulosti a dospěl k závěru, který převzal v napadeném usnesení též městský soud. V usnesení ze dne 12. 2. 2004, č. j. - 68 (č. 567/2005 Sb. NSS) totiž zdejší soud uvedl, že „rozhodnutí o námitkách podle zákona ČNR č. , o státní kontrole, není úkonem správního orgánu zakládajícím, měnícím, rušícím nebo závazně určujícím práva nebo povinnosti, a jde tak o úkon vyloučený ze soudního přezkumu podle “

[19.] Jelikož Nejvyšší správní soud ctí zásadu jednotnosti, předvídatelnosti a kontinuálnosti soudní judikatury a neshledal žádný rozumný důvod, pro který by se měl od citovaného právního názoru v nyní projednávané věci jakkoliv názorově odchýlit, nutně dospěl k závěru, že rovněž tato stížnostní námitka není důvodná. Žalovanému je totiž třeba přisvědčit v tom směru, že ze samotného protokolu pro stěžovatele neplyne žádná povinnost zasahující do jeho práv. Ke stanovení takové povinnosti by došlo teprve v důsledku případného samostatného správního rozhodnutí, proti kterému by se stěžovatel nicméně mohl procesně bránit, a to včetně obrany ve správním soudnictví ( a násl. ). V důsledku zamítnutí námitek proti tomuto protokolu však dochází jen k potvrzení obsahu protokolu, tzn. nastává pouze situace, že se protokol o kontrole nemění a právní sféra kontrolované osoby jím tedy dotčena být nemůže.

V. Shrnutí

[20.] Lze tak uzavřít, že Nejvyšší správní soud na základě shora předestřené argumentace dospěl k závěru, že se městský soud nedopustil nezákonnosti ve smyslu ustanovení , když odmítl stěžovatelovu žalobu jako nepřípustnou. Proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ).

[21.] Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává ( , ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2010

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu