Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 79/2010 - 64

- 66

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: S. M., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení o námitce podjatosti soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslavy Ježoviczové, vznesené žalobcem v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. ,

takto:

Soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslava Ježoviczová není

vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. .

Odůvodnění:

U Krajského soudu v Ostravě probíhá řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2008, č. j. KUOK/17830/2008, o příspěvek na bydlení. Žalobce v průběhu řízení, v podání ze dne 6. 8. 2010, vznesl námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Ostravě, přičemž jmenovitě uvedl soudkyni Ježoviczovou a Drahošovou. Podání je velmi těžko čitelné, z textu lze seznat alespoň nárys základních tvrzení, které spočívají v následujícím: v téže věci již bylo opakovaně rozhodováno, soudkyně pouze opisují z předchozích řízení. Věc je v rozporu s ústavním zákonem ČR, dle y je soud povinen věc postoupit na Ústavní soud ČR. Dále žalobce vytýká justiční vraždy ústavními prostředky a uzavírá s tím, že soudci krajského soudu jsou vyloučeni podle a 2 Blíže žalobce námitku nezdůvodnil.

Krajský soud v Ostravě předložil Nejvyššímu správnímu soudu, který je podle , (dále jen „ “), věcně příslušný o námitce podjatosti rozhodnout.

Nejvyšší správní soud o vznesené námitce podjatosti usoudil následovně: Podle platného rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě má být daná věc projednána samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou, proto se Nejvyšší správní soud zabývá námitkou podjatosti uplatněnou vůči této soudkyni. Dále soud konstatuje, že k námitce podjatosti ostatních soudců Krajského soudu v Ostravě, jež jsou podle názoru žalobce vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, nemohl přihlédnout, neboť tito soudci nebyli na základě rozvrhu práce přiděleni k projednávání a rozhodnutí věci. Proto nemohlo být ani rozhodováno o tom, zda jsou uvedení soudci vyloučeni v této věci.

Ke vznesené námitce podjatosti se soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslava Ježoviczová vyjádřila tak, že jí nejsou známé žádné okolnosti, které by ji z projednávání věci vylučovaly.

Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v přitom představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní moci jako pilíře demokratické společnosti.

V daném případě je třeba nejprve uvést, že žalobce neuvedl prakticky žádnou dostatečně konkrétní a specifikovanou skutečnost, relevantní ve vztahu k institutu podjatosti. Podjatost je institutem, který se váže přísně na osobu. Soudci jsou vyloučeni z projednávání věci pro jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci vyplývá především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci; tak je tomu v případě, kdyby byl sám účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při řízení (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazovaní). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být také založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, např. vztahem přátelským či naopak zjevně nepřátelským.

V projednávaném případě žalobce uvádí celou řadu neurčitých skutečností (nespokojenost s dřívějším postupem jmenovaných soudkyň, nejasné a nijak nespecifikované tvrzení o justičních vraždách ústavními prostředky, porušení y a povinnost postoupit věc Ústavnímu soudu), žádná z nich však nesvědčí o přímém poměru jmenované soudkyně k věci, nebo k účastníkovi - žalobci. Zákon přitom přímo vylučuje, aby důvodem pochybnosti o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. V postupu soudce při projednávání konkrétní věci se totiž projevuje samotný výkon soudnictví a tyto okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce.

Podle ustanovení musí být námitka podjatosti zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Nejvyšší správní soud musí konstatovat, že z obecných a zcela nekonkrétních tvrzení, která namítá žalobce, nelze dost dobře dovozovat podjatost jmenované soudkyně ve smyslu výše uvedeného. K tvrzení, že „(soudkyně) pouze opisují z předchozích řízení“, kterou chce žalobce patrně vyjádřit nespokojenost s předchozím postupem jmenované soudkyně, se poznamenává, že podle zákona explicitně důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O případné podjatosti uvedené soudkyně pak nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise.

Z námitky samotné i z předloženého spisu je zřejmé, že žádný z důvodů podjatosti podle dán není a žalobce jej ani relevantně netvrdí. Žalobce námitku nezdůvodnil a neuvedl konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že důvod pro vyloučení soudkyně není dán. S ohledem na skutečnosti, že žalobce v rozporu s žádný relevantní důvod neuvedl, a soudkyně, která má věc rozhodovat, takovýto důvod sama neshledává, nemohl Nejvyšší správní soud rozhodnout jinak, nežli tak, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslava Ježoviczová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. října 2010

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu