Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 23/2010 - 144

- 146

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: J. D., proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2008, č. j. KUZL 78953/2007, sp. zn. , v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2010, č. j. - 119,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalovaný se svou kasační stížností domáhá zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 12. 3. 2008, č. j. KUZL 78953/2007, sp. zn. , a žalobci přiznána náhrada nákladů řízení.

Krajský soud byl při svém rozhodování vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným rozsudkem ze dne 4. 11. 2009, č. j. - 96, kterým zdejší soud zrušil původní rozsudek krajského soudu v této věci (ze dne 6. 5. 2009, č. j. - 61). Původním rozsudkem krajský soud potvrdil právní názor žalovaného o opožděnosti odvolání žalobce. Důvodem zrušení tohoto rozsudku Nejvyšším správním soudem pak bylo, že se krajský soud nevypořádal s důkazem předloženým žalobcem, dle kterého bylo správní rozhodnutí orgánu prvního stupně žalobci doručeno v obálce, na níž bylo uvedeno poučení adresáta, že pokud si nevyzvedne zásilku ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, tak se písemnost považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Správní řízení ve věci napadeného správního rozhodnutí bylo vedeno podle právní úpravy , o správním řízení, (dále jen „ “), jehož druhá věta uvádí: „Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.“ však taktéž ve svém uvádí: „Pokud účastník řízení v důsledku nesprávného poučení … podal opravný prostředek po lhůtě, má se za to, že jej podal včas, jestliže tak učinil nejpozději do tří měsíců ode dne oznámení rozhodnutí.“ Podle Nejvyššího správního soudu obsahem poučení o odvolání není jen text uvedený v závěru správního rozhodnutí, ale i případné poučení nacházející se na doručence a doručované obálce. Pokud tedy žalobce postupoval při podání odvolání podle poučení na obálce, nepochybil a odvolání podal včas. Krajský soud v plném rozsahu právní názor Nejvyššího správního soudu převzal a v souladu s tímto názorem zrušil napadené správní rozhodnutí žalovaného.

Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v , , (dále jen „ “). Nepřezkoumatelnost důvodů rozhodnutí krajského soudu spatřuje stěžovatel v tom, že v odůvodnění rozhodnutí krajského soudu nebylo jasně uvedeno, že doručenka a doručovací obálka, ve které bylo napadené správní rozhodnutí, tvořila jeden celek. Dále stěžovatel brojí proti druhému výroku napadeného rozsudku, týkajícímu se náhrady nákladů řízení, přičemž i tuto část rozhodnutí napadá pro nepřezkoumatelnost.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost byla podána včas a že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ). Přesto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není přípustná.

S ohledem na to, že se jedná o kasační stížnost podanou proti rozhodnutí krajského soudu, který byl při svém rozhodování vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušujícím rozhodnutí v téže věci, Nejvyšší správní soud vycházel z , podle nějž je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. K aplikaci tohoto ustanovení se vyslovil i Ústavní soud, který ve svém nálezu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. , poukázal na to, že účelem a smyslem je to, „aby Nejvyšší správní soud se nemusel znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil“.

Nejvyšší správní soud je v řízení o opětovné kasační stížnosti vázán závazným právním názorem, který sám v téže věci vyslovil v předchozím zrušujícím rozsudku, neboť i přípustnost samotné opětovné kasační stížnosti je omezena na důvody, které Nejvyšší správní soud v téže věci dosud nevyřešil [ ]. Podle rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu „tato vázanost právním názorem je prolomena v případě změny skutkových zjištění či právních poměrů nebo dojde-li k podstatné změně judikatury“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2008, č. j. - 56, publikované pod č. 1723/2008 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí č. j. - 96 poukázal na to, že krajský soud při původním rozhodování nezohlednil důkaz předložený žalovaným o poučení při doručování. Krajský soud ve svém novém rozhodnutí tento důkaz zohlednil, byť nikoli výslovně a aniž by vyzval žalovaného (stěžovatele), aby se k tomu vyjádřil. Stěžovatel ve své kasační stížnosti sice poukazuje na to, že se krajský soud s výtkou Nejvyššího správního soudu dostatečně vypořádal, avšak sám netvrdí, že by tento důkaz byl nevěrohodný či nenabízí žádný důkaz o opaku. Proto Nejvyšší správní soud nemůže konstatovat, že by došlo ke změně skutkových zjištění, která by odůvodňovala prolomení vázanosti právním názorem vyjádřeným v jeho rozhodnutí. Tento závěr však nebrání tomu, aby Nejvyšší správní soud poukázal na svůj opakovaně vyjádřený názor, že nepovažuje za vhodný postup krajského soudu, který v podstatě jen okopíruje část odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu a tu vtělí do svého rozsudku (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2009, č. j. 1 - 94), avšak taková výtka není důvodem pro konstatování přípustnosti kasační stížnosti. Za popsaného stavu věcí nelze ze způsobu, jakým se krajský soud v druhém rozsudku zhostil své povinnosti řídit se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, dovozovat, že krajský soud této povinnosti nedostál. Ostatně stěžovatel v kasační stížnosti nenamítá, že by se krajský soud tomuto závaznému právnímu názoru jakkoli protivil.

K námitkám stěžovatele ohledně nepřezkoumatelnosti druhého výroku rozhodnutí krajského soudu o náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud odkazuje na , podle kterého je kasační stížnost jen proti výroku o nákladech řízení nepřípustná. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud nepřipustil kasační stížnost proti prvnímu výroku napadeného rozsudku, jímž bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele, kasační stížnost proti druhému výroku by byla vedena výlučně proti výroku o nákladech řízení, a proto ji Nejvyšší správní soud rovněž shledává nepřípustnou v souladu s

Nejvyšší správní soud tedy dospěl z důvodů výše uvedených k závěru, že je kasační stížnost stěžovatele nepřípustnou a podle ve spojení s ji odmítl.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s , podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. října 2010

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu