Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Afs 25/2010 - 47

č. j. - 49

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci žalobce: CF FLOP s. r. o., se sídlem Nejedlého 383/11, Brno, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ostravě, se sídlem Na Jízdárně 3, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2010, č. j. – 31,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Výše citovaným rozsudkem zrušil Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) pro vady řízení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2007, č. j. 12218/07-1302-802470 a věc vrátil k dalšímu projednání. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojí proti rozsudku kasační stížností.

Napadený rozsudek byl stěžovateli prostřednictvím datové schránky odeslán, dodán i doručen ve středu dne 3. 3. 2010. Stěžovatel byl v napadeném rozsudku poučen o možnosti podat kasační stížnost, a to ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení výše uvedeného rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím soudu krajského. Kasační stížnost stěžovatele byla krajskému soudu dodána i doručena prostřednictvím datové schránky dne 18. 3. 2010.

Dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost se podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována též tehdy, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu ( ).

V projednávané věci doručoval krajský soud stěžovateli rozsudek prostřednictvím datové schránky, stejnou formou pak stěžovatel podával kasační stížnost.

Doručování dokumentů orgánů veřejné moci prostřednictvím datové schránky je upraveno v zákoně č. , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

Dle § 17 odst. 1 citovaného zákona ve znění rozhodném pro projednávanou věc, umožňuje-li to povaha dokumentu, orgán veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje na místě. Umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí. Dle § 17 odst. 2 připouštějí-li jiné právní předpisy doručování prostřednictvím datových schránek, pořadí způsobů doručování stanovené těmito právními předpisy zůstává ustanovením odstavce 1 nedotčeno. Dle § 17 odst. 3 dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu.

Pro podání učiněná prostřednictvím datové schránky účastníkem řízení vůči soudu (či jinému orgánu veřejné moci) podobnou úpravu nestanoví a neupravuje tedy pravidla pro určení okamžiku jeho doručení. V případě podání provedeného dle vůči soudu, pro jehož včasné podání je určena lhůta , je proto nutno použít obecná ustanovení o běhu lhůt, která jsou zakotvena v (aplikaci těchto pravidel nebrání věta poslední , neboť se nejedná o ustanovení upravující způsob doručení).

Dle ustanovení lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.

Dle ustanovení lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

Lhůtou se rozumí časový úsek, vymezený počátkem a koncem, přičemž pro lhůty určené dle týdnů platí pro jejich počítání následující pravidla. Počátek lhůty, určené podle týdnů, je dán dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek. Konec lhůty, určené dle týdnů připadá na den, jež se pojmenováním shoduje se dnem, na který připadla skutečnost, od níž se lhůta počítá.

Ustanovení výslovně stanoví, že lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.

Otázkou, zda je v případě doručování prostřednictvím datové schránky relevantní okamžik odeslání datové zprávy z datové schránky odesílatele (resp,. zda je možno výše citovaní ustanovení o zachování lhůty aplikovat i na formu doručování prostřednictvím datových schránek), či zda je pro posouzení včasnosti podání rozhodný moment dodání datové zprávy, se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. - 79 ze dne 15. 7. 2010, kde mimo jiné konstatoval:

„Je tedy namístě posoudit, jaký okamžik je v případě doručování písemností orgánem veřejné moci, který má postavení účastníka řízení, vůči soudu (též orgánu veřejné moci) prostřednictvím datové schránky rozhodným pro posouzení včasnosti jeho podání. Nejvyšší správní soud v předmětné věci dospěl k závěru, že pokud orgán veřejné moci v postavení účastníka řízení doručuje soudu podání prostřednictvím datové schránky, považuje se toto podání za doručené okamžikem jeho dodání do datové schránky soudu, nikoliv až okamžikem přihlášení oprávněné osoby do datové schránky, jak stanoví K tomuto výkladu dospěl na základě následujících úvah:

Jak je výše uvedeno, upravuje v postup při doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky, je-li odesílatelem orgán veřejné moci. Dále tohoto zákona upravuje provádění úkonů různých skupin osob vůči orgánům veřejné moci prostřednictvím datové schránky. Toto ustanovení však oproti stejného zákona nestanoví žádná pravidla pro určování okamžiku doručení dokumentu odesílaného fyzickou či právnickou osobou datovou schránkou orgánu veřejné moci. Jinými slovy stanoví, kdy je možno dokument doručovaný soudem účastníku řízení považovat za doručený, tato úprava je však výslovně určena pouze pro dokumenty odesílané orgánem veřejné moci. Pro podání učiněná prostřednictvím datové schránky účastníkem řízení vůči soudu (či jinému orgánu veřejné moci) podobnou úpravu nestanoví a neupravuje tedy pravidla pro určení okamžiku jeho doručení.

Jak je výše uvedeno, ustanovení neobsahuje úpravu, dle které by bylo možno posoudit okamžik doručení podání účastníků řízení vůči soudu. V případě podání provedeného dle vůči soudu, pro jehož včasné podání je určena lhůta , je proto nutno použít obecná ustanovení o běhu lhůt, která jsou zakotvena v (aplikaci těchto pravidel nebrání , věta poslední, , neboť se nejedná o ustanovení upravující způsob doručení).

Ustanovení výslovně stanoví, že lhůta [stanovená tímto zákonem] je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. S ohledem na dikci citovaného ustanovení se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval řešením otázky, zda v předmětné věci není relevantním okamžik odeslání datové zprávy z datové schránky odesílatele, jelikož lhůta je podle citovaného ustanovení zachována v případech, kdy podání bylo 1) zasláno soudu prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo 2) předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Předmětnou otázku zdejší soud zvažoval také z toho důvodu, že podle se datum odeslání dokumentu nebo provedení úkonu z datové schránky s uvedením hodiny, minuty a sekundy a údaj identifikující osobu, která odeslání dokumentu nebo úkon provedla, eviduje v informačním systému datových schránek jako jedna z informací o datových schránkách.

Nejvyšší správní soud se však přiklonil k názoru, že informační systém datových schránek není ani držitelem (zvláštní) poštovní licence ani orgánem, který má povinnost datové zprávy odesílané prostřednictvím datových schránek doručit. Obdobně jako např. elektronické podatelny pro podání učiněná v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě (e-mailová podání) je i informační systém datových schránek pouze technickým prostředkem, jehož využitím dochází k přenosu datové zprávy od odesílatele k příjemci (adresátovi). Na tom nic nemění ani ustanovení , věta druhá, , podle kterého je provozovatelem informačního systému datových schránek držitel poštovní licence. Rozhodující je skutečnost, že zatímco v případě doručování prostřednictvím držitele (zvláštní) poštovní licence či orgánu, který má povinnost odesílané zprávy doručit, odesílatel zprávu předává třetímu subjektu (přepravci), aby ji ten doručil adresátovi (na základě smlouvy uzavřené mezi odesílatelem a přepravcem), informační systém datových schránek odesílatel sám přímo využívá.“

Ve světle výše uvedeného je třeba nahlížet i na nyní projednávanou věc.

Byl-li v dané věci rozsudek krajského soudu stěžovateli doručen prostřednictvím datové schránky ve středu dne 3. 3. 2010, počala ve smyslu ustanovení běžet lhůta k podání kasační stížnosti ve čtvrtek dne 4. 3. 2010 a skončila uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty, tedy ve středu dne 17. 3. 2010 ( ). Ve smyslu a tak posledním dnem pro podání kasační stížnosti, byla v daném případě středa dne 17. 3. 2010. Z identifikátoru elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu krajského soudu (č. l. 39 spisu) je uvedeno, že kasační stížnost byla soudu prostřednictvím datové schránky dodána dne 18. 3. 2010, byla tedy podána opožděně. Proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než ji podle ustanovení a ustanovení odmítnout.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ve spojení s , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. října 2010

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu