Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 A 55/2010 - 30

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce A. D., narozeného dne X, mongolského státního příslušníka, bytem v O., L. 267, zastoupeného Mgr.Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, proti žalované Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 26.1.2010, č.j.: CPR-17021-1/ČJ-2009-9CPR-C249

t a k t o:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, ze dne 26.1.2010, č.j.: CPR-17021-1/ČJ-2009-9CPR-C249, s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 7.760,- Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr.Jiřího Hladíka, advokáta.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou, doručenou k Městskému soudu v Praze dne 10.3.2010, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Policie České republiky – Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie (dále též žalovaného správního úřadu), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správního úřadu prvého stupně, Policie České republiky - Oblastního ředitelství služby cizinecké policie v Brně, Inspektorátu cizinecké policie Brno, ze dne 2.11.2009, č.j.: CPBR-01946-12/CI-2009-064063, kterým bylo pravomocně zastaveno řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání.

Žalobce v podané žalobě namítl, že dne 16.9.2009 podal žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem zaměstnání. Nezákonného postupu vůči žalobci se dopustil již správní úřad prvého stupně, kdy žalobce písemně vyzval k doplnění dokladů, chybějících v podané žádosti žalobce. Písemnou výzvou ze dne 5.10.2009, doručenou žalobci dne 8.10.2009, byla žalobci poskytnuta sedmidenní lhůta k doložení dokladu, potvrzujícího účel pobytu na území České republiky. Žalobce v určené lhůtě dne 14.10.2009 doložil rozhodnutí Úřadu práce ve Zlíně ze dne 12.10.2009, o neprodloužení povolení k zaměstnání, dále žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí a dodatek k pracovní smlouvě, ze kterého vyplývá, že žalobci byl pracovní poměr prodloužen do 30.5.2010. Žalobce má za to, že správní úřad prvého stupně měl buď opětovně vyzvat žalobce k odstranění vad podání, anebo řízení přerušit podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, a to do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ve Zlíně. Správní úřad prvého stupně však pominul předložení uvedených listin a rovnou žádost žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu zamítl.

Rovněž žalovaný správní úřad se obsahem předložených listin nezabýval a ignoroval fakt, že se žalobce snažil v krátké lhůtě doložit doklady, potvrzující jeho účel pobytu. O odvolání žalobce pak žalovaný rozhodl, aniž by se řádně vypořádal se všemi odvolacími námitkami a tím se dopustil hrubého porušení ustanovení , což podle názoru žalobce způsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost.

Žalobce v podané žalobě dále namítal, že žalovaný správní úřad nesprávně posoudil žalobcovu žádost o přerušení řízení jako podnět k přerušení řízení podle ustanovení , ačkoliv se jednoznačně jedná o žádost o přerušení řízení podle ustanovení , kdy správnímu úřadu z dikce tohoto ustanovení vyplývá obligatorní povinnost řízení přerušit na dobu nezbytně nutnou a přihlížet přitom k návrhu účastníka řízení.

Žalobce v podané žalobě v poslední žalobní námitce namítl, že například ustanovení , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, předpokládá, že cizinec může na území státu pobývat až šedesát dnů bez povolení k zaměstnání, proto není na místě závěr žalovaného správního úřadu o tom, že by žalobce žádný doklad potvrzující účel pobytu na území České republiky neměl.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu ze dne 23.7.2010 vyplývá, že žalovaný správní úřad neshledal důvody pro změnu původního rozhodnutí a proto odvolání žalobkyně zamítl a původní rozhodnutí Inspektorátu cizinecké policie v Brně potvrdil. K jednotlivým žalobou uplatněným námitkám žalovaný správní úřad uvedl následující :

Spisovým materiálem bylo doloženo, že správní úřad prvého stupně vyzval žalobce dopisem ze dne 5.10.2009 k odstranění nedostatků jeho žádosti. Ve výzvě bylo jednoznačně uvedeno, že žalobce je povinen předložit konkrétně rozhodnutí úřadu práce o prodloužení doby pobytu za účelem zaměstnání. Žalobce byl zároveň poučen o tom, že neodstranění podstatných vad žádosti je důvodem pro zastavení řízení podle ustanovení . Nebylo tudíž povinností správního úřadu znovu žalobce k doplnění žádosti vyzývat.

Z odvolání žalobce ze dne 2.11.2009 je zřejmé, že žalobce žádal o přerušení řízení do doby, než bude s konečnou platností rozhodnuto o prodloužení jeho povolení k zaměstnání. Správní úřad však dospěl k závěru, že řízení o žádosti o povolení k zaměstnání nelze považovat za předběžnou otázku podle ustanovení , neboť doklad potvrzující účel pobytu je zákonnou náležitostí žádosti o udělení či prodloužení dlouhodobého pobytu.

Z textu odvolání jednoznačně vyplývá, že žalobce dal podnět k přerušení řízení podle ustanovení písmene c/ , neboť žádal o přerušení do doby, než bude s konečnou platností rozhodnuto o prodloužení jeho povolení k zaměstnání.

Pokud žalobce argumentuje ustanovením § 46 odstavec 9 zákona o pobytu, toto nelze aplikovat na předmětnou věc, neboť upravuje povolení k pobytu za účelem zaměstnání cizincům, jejichž pracovní poměr skončil z některého zákonem uváděného důvodu a cizinec ke dni skončení pracovního poměru pobýval na území státu za účelem zaměstnání.

Žalobce nedoložil ani v průběhu odvolacího řízení doklad, potvrzující účel jeho pobytu, tj. rozhodnutí příslušného úřadu práce, čímž nesplnil povinnost podle ustanovení ve spojení s ustanovením zákona o pobytu a současně naplnil důvody pro zastavení řízení podle ustanovení písmeno c/ , neboť v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení.

Obsah spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem a průběh správního řízení, vedeného před správcem daně i žalovaným správním úřadem, vyplývá dostatečně z obsahu podané žaloby i z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu a není s nimi po skutkové stránce v rozporu.

Městský soud v Praze přezkoumal na základě podané žaloby napadené rozhodnutí žalovaného správního úřadu v mezích žalobních bodů ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen ) a o podané žalobě rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně ani žalovaný správní úřad se nevyjádřil výslovně k výzvě soudu ohledně záměru rozhodnout ve věci samé bez nařízení ústního jednání podle ustanovení , ačkoliv oba účastníci řízení byli ve výzvě poučeni o tom, že pokud svůj nesouhlas se záměrem soudu zvolit takový postup nevyjádří ve lhůtě určené ve výzvě, bude mít soud za to, že souhlas byl udělen.

Věc soud posoudil takto:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správního úřadu prvého stupně, kterým bylo pravomocně zastaveno řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání.

Podle ustanovení písmeno c/ řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení.

Podle ustanovení § 44a odstavec 3 zákona o pobytu cizinců žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu přijímá a rozhoduje o ní ministerstvo. Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se ustanovení § 35 odst.2 a 3, § 36, § 46 odst. 3 a 7 a § 47 vztahují obdobně. Podle ustanovení § 35 odstavec 2 zákona o pobytu cizinců k žádosti o prodloužení doby povolení k dlouhodobému pobytu na území za účelem zaměstnání je cizinec povinen předložit mimo jiné též rozhodnutí o prodloužení povolení k zaměstnání.

V dané věci shledal správní úřad prvého stupně žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání neúplnou, neboť neobsahovala zákonem požadované náležitosti. Správní úřad prvého stupně postupoval podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ). Podle tohoto právního ustanovení žádost musí mít náležitosti uvedené v ustanovení a musí z ní být patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. Žadatel je dále povinen označit další jemu známé účastníky. Nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (ustanovení ).

Podle ustanovení písmeno a/ správní orgán může řízení usnesením přerušit současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle . Podle odstavce 2 téhož právního ustanovení v řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na požádání žadatele; jestliže je žadatelů více, může tak učinit jen za podmínky, že s přerušením souhlasí všichni. Podle odstavce 4 téhož právního ustanovení řízení lze přerušit na dobu nezbytně nutnou. Při postupu podle odstavce 2 správní orgán při určení doby přerušení přihlíží k návrhu účastníka.

Správní úřad prvého stupně vyzval dne 5.10.2009 žalobce k odstranění vad žádosti ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení usnesení. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 8.10.2009, takže žalobce byl povinen odstranit vady žádosti do dne 15.10.2009. Jak je zřejmé z podané žaloby i ze spisového materiálu, žalobce před uplynutím této lhůty uvedené vady své žádosti neodstranil, proto správní úřad prvého stupně rozhodnutím ze dne 22.10.2009 řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání zastavil.

Žalobce proti rozhodnutí o zastavení řízení podal dne 2.11.2009 včasné odvolání, ve kterém jednak uvedl, že mu byla pracovní smlouva prodloužena a že žalobce podal odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ve Zlíně, kterým mu nebylo prodlouženo povolení k zaměstnání a o tomto odvolání dosud rozhodnuto nebylo, jednak navrhl, aby správní úřad řízení ve věci žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání přerušil do doby, než bude s konečnou platností rozhodnuto o prodloužení žalobcova povolení k zaměstnání.

Z výše uvedeného vyplývá, že správní řízení o žádosti žalobce bylo zahájeno podáním této žádosti dne 16.9.2009, přičemž dne 2.11.2009 podal žalobce v rámci odvolacího řízení návrh na přerušení řízení podle ustanovení odstavce 2 .

Městský soud v Praze má za to, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný odvolací správní úřad pochybil, jestliže navzdory žádosti žalobce o přerušení řízení ve věci jeho žádosti meritorně rozhodl, přestože spolu se správním úřadem prvého stupně důvodně dospěl k závěru, že výzvě k odstranění vad žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání žalobce nevyhověl a tato žádost tak i nadále postrádá předložený doklad o povolení k zaměstnání, vystavený příslušným úřadem práce.

V ustanovení je přitom výslovně stanoveno, že v řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na požádání žadatele. Zákon tedy spojuje právo žádat o přerušení řízení pouze s osobou žadatele a podle této úpravy nemůže správní úřad žádosti o přerušení žadatele nevyhovět a musí řízení přerušit, má žadatel v tomto bodě velmi silné postavení, které nebylo žalobci v projednávané věci postupem žalovaného odvolacího správního úřadu zachováno. Odvolací správní úřad rozhodnutí o zamítnutí odvolání odůvodnil výhradně konstatováním, že nepředložené náležitosti nebyly ani po výzvě správního orgánu předloženy a jeho odůvodnění, proč podle jeho mínění nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady pro přerušení řízení podle ustanovení , obsahuje závěry o tom, že souběžně vedené odvolací řízení ve věci rozhodnutí úřadu práce o neprodloužení platnosti povolení k zaměstnání není předběžnou otázkou podle ustanovení . Tato okolnost přitom není pro posouzení věci rozhodná, neboť žalobce nepodal podnět k přerušení správního řízení podle ustanovení , ale navrhl přerušení řízení podle odstavce druhého téhož právního ustanovení, podle kterého existence předběžné otázky není pro rozhodování o přerušení řízení podstatná. Porušením procesních práv žalobce – v daném případě práva dosáhnout přerušení správního řízení na základě vlastní žádosti – zatížil žalovaný odvolací správní úřad řízení vadou, která mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé.

Na základě všech shora uvedených skutečností tedy Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když žalobou napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonem pro podstatné vady řízení, které mu předcházelo. Z tohoto důvodu soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil podle ustanovení a současně vyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému (ustanovení ). Správní orgány jsou právním názorem, vysloveným Městským soudem v Praze, v dalším řízení vázány (ustanovení ).

Na žalovaném správním úřadu nyní bude, aby se znovu zabýval odvoláním žalobce proti vydanému rozhodnutí o zastavení řízení ve věci žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání a s ohledem na výše uvedené odůvodnění znovu posoudil, zda byly splněny právní úpravou závazně určené předpoklady pro vydání rozhodnutí ve věci samé.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , podle kterého úspěšnému žalobci náleží náhrada nutných nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,-Kč a náklady právního zastoupení žalobce, které tvoří odměna Mgr.Marka Sedláka, advokáta a jeho nástupce Mgr.Jiřího Hladíka, advokáta, za dva úkony právní služby po 2.100,- Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby) podle ustanovení , a , advokátního tarifu, a dvakrát režijní paušál po 300,-Kč za náhradu hotových výdajů podle ustanovení advokátního tarifu. Dále byla jako součást odměny zástupce žalobce přiznána 20% daň z přidané hodnoty z celkové odměny za právní zastoupení v částce 960,- Kč podle a , neboť právní zástupce žalobce je podle předloženého osvědčení plátcem DPH. Celková výše přiznaných nákladů řízení činí 7.760,-Kč, jejichž povinnost k náhradě soud přiznal proti žalovanému k rukám právního zástupce žalobce ve třicetidenní lhůtě k plnění.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení a následujících u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 19.října 2010

JUDr. Hana V e b e r o v á ,

předsedkyně senátu