Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
7 Azs 45/2010 - 50.pdf
PDF · 0 B
No categories available
7 Azs 45/2010 - 50
Stěžovatel konečně namítal i nejednotnost rozhodovací praxe soudu, neboť tentýž soud, rozhodující ve stejném složení, vydal dne 25. 5. 2010 rozsudek č. j. 61 Az 36/2008 – 43, v němž zamítl žalobu do správního rozhodnutí stěžovatele, přestože v tomto správním rozhodnutí se správní orgán rovněž nezabýval otázkou doplňkové ochrany. Nejvyšší správní soud k tomu předně odkazuje na svůj rozsudek ze dne 20. 9. 2007, č. j. 2 As 94/2006 – 51, publ. pod č. 1424/2008 Sb. NSS: „Rozdílné rozhodování různých senátů či samosoudců krajských soudů v obdobných věcech je proto potud nežádoucí (a může způsobit nezákonnost příslušného soudního rozhodnutí pro porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované pod č. 209/1992 Sb.; srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2006, č. j. 1 Aps 2/2006 -68, www.nssoud.cz), děje-li se nereflektovaně – pokud ten senát či samosoudce krajského soudu, který rozhoduje později, se argumentačně nevypořádá s dříve vysloveným právním názorem jiného senátu nebo samosoudce, třebaže je mu takový názor znám či mu být znám měl a mohl (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2004, č. j. 2 Afs 47/2004 -83, publikovaný pod č. 398/2004 Sb. NSS). (…) K tomu, aby nereflektování prejudikatury bylo důvodem zrušení přezkoumávaného rozsudku, by navíc zásadně musela přistoupit i jeho věcná nesprávnost. Opačný postup by zpravidla byl na újmu efektivitě poskytnutí soudní ochrany, a to zejména tehdy, lze-li nedostatek spočívající v chybějící reflexi prejudikatury napravit doplněním této argumentace vyšší soudní instancí.“ V daném případě byl rozsudek věcně zcela správný a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, proto neexistuje důvod pro zrušení přezkoumávaného rozsudku, a to ani v případě, že by dřívější rozsudek krajského soudu vskutku byl s nyní vydávaným rozsudkem v rozporu. Nejvyšší správní soud se proto po obsahové stránce rozsudkem krajského soudu č. j. 61 Az 6/2008 – 43 vůbec nezabýval.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na všechny námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další stěžovatelem uváděné důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ust. § 104a s. ř. s. s. ř. s. jako nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2010
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu