Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 38/2010 - 79

- 81

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Zdeňka Kühna

a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: O. S., zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2010, č. j. - 25,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené advokátce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové s e n e p ř i z n á v á odměna a úhrada hotových výdajů za zastupování v řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále „stěžovatel“) podal včasnou kasační stížnost proti shora označenému rozsudku městského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále „žalovaný“) ze dne 18. 9. 2009, č. j. OAM-61-631/LE-BE03-PA03-R2-2008. Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil stěžovateli mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

V kasační stížnosti stěžovatel výslovně uplatnil důvody vymezené v a b) (dále jen „ “), namítá totiž nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a dále vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních

o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se dostatečným způsobem zabýval všemi potřebnými skutečnostmi, v případě stěžovatele však neshledal existenci žádného z taxativně vymezených důvodů udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Nebyl shledán ani zvlášť zřetele hodný důvod pro udělení azylu ve smyslu § 14 tohoto zákona. Žalovaný rovněž v případě stěžovatele neshledal důvody pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost postrádá uvedení jakýchkoli konkrétních pochybení, nezákonných postupů, skutkových argumentací, úvah, hodnocení, závěrů apod., jichž se měl žalovaný nebo soud vůči stěžovateli v průběhu řízení dopustit, navrhuje žalovaný, aby byla kasační stížnost odmítnuta.

Kasační stížnost shledal Nejvyšší správní soud přípustnou, ke stejnému závěru však nemohl dojít při posuzování otázky přijatelnosti (tj. zda kasační stížnost přesahuje vlastní zájmy stěžovatele) ve smyslu Přijatelností kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval ve svém precedenční usnesení ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. (publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, dostupné na www.nssoud.cz). Podle tohoto usnesení se o přijatelnou kasační stížnost může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost obsahuje právní otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně, 3) nastane potřeba učinit judikatorní odklon (Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně), 4) bylo-li v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. Přijatelnost kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je přitom předpokladem jejího meritorního projednání.

Stěžovatel žádný z důvodů přijatelnosti kasační stížnosti neuvedl a ani Nejvyšší správní soud v daném případě přijatelnost kasační stížnosti neshledal. Kasační stížnost obsahuje toliko výše uvedené zákonné důvody, nezahrnuje však žádnou další argumentaci; k obecnému důvodu kasační stížnosti vymezenému v nespecifikuje, jaká právní otázka měla být ze strany soudu nesprávným způsobem posouzena, v případě důvodu podle rovněž neuvádí jakákoliv konkrétní pochybení. Nejvyšší správní soud vychází z premisy „nechť si každý střeží svá práva“; s ohledem na zásadu dispoziční proto není možné, aby byla v tomto ohledu ze strany soudu vyvíjena iniciativa směrem k vytváření argumentace za stěžovatele (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2004, č. j. - 37, publ. pod č. 312/2004 Sb. NSS).

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud neshledal vady, ke kterým by musel přihlížet z úřední povinnosti ve smyslu s. ř. s (zmatečnost řízení před soudem, nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, nicotnost rozhodnutí správního orgánu), a jež by přijatelnost kasační stížnosti mohly založit, nezbylo nic jiného, než kasační stížnost ve smyslu odmítnout pro nepřijatelnost.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

Stěžovateli byla právní zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). V daném případě však z obsahu spisu neplyne, že by ustanovená zástupkyně učinila úkon právní služby, za který by jí náležela odměna ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif), ostatně sama zástupkyně soudu sdělila, že neuplatňuje nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za zastupování stěžovatele; soud jí proto toto právo nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. září 2010

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu