Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 56/2010 - 135

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Honební společenstvo Řepová, se sídlem Řepová 48, Mohelnice, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, za účasti: Honební společenstvo Slavoňov, se sídlem Zvole 221, Zábřeh, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2008, čj. KUOK 3488/2008, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2009, čj. - 82,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 1. 2008, čj. KUOK 3488/2008, zamítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení Městského úřadu Zábřeh ze dne 8. 11. 2007, čj. 2007/2609/ZP-MUZB-3, jímž bylo rozhodnuto, že správní řízení o návrhu žalobce ze dne 11. 10. 2007, aby správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí, že Společenstevní honitba Slavoňov, uznaná rozhodnutím Okresního úřadu Šumperk ze dne 15. 3. 1993, čj. Mysl. 754/2061/61/93, zaniká ke dni 31. 3. 2003 a k témuž dni zaniká Honební společenství Slavoňov a provádí se jeho likvidace, není zahájeno a věc se podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), odkládá, jelikož v této věci není věcně příslušný žádný správní orgán.

II.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 7. 8. 2008, čj. - 31, zamítl ( ).

Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem ze dne 30. 9. 2009, čj. - 62, zrušil rozsudek krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Krajskému soudu vytkl, že ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přestože pro takový postup nebyly splněny zákonné předpoklady.

Poté krajský soud rozsudkem ze dne 7. 12. 2009, čj. - 82, žalobu opět zamítl.

Nepřisvědčil přitom námitce, že správní orgány měly při rozhodování o podání žalobce ze dne 11. 10. 2007 procesně postupovat podle , o správním řízení ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Naopak uvedl, že u správního orgánu prvního stupně bylo ve smyslu , o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), vedeno řízení o návrhu osoby zúčastněné na řízení, které byla uznána honitba podle dosavadních předpisů, na uvedení honitby do souladu se . Toto řízení nebylo ke dni účinnosti pravomocně ukončeno, proto bylo ve smyslu věty druhé v dalším řízení správně pokračováno podle Návrh žalobce podaný v rámci tohoto řízení dne 11. 10. 2007 posoudil správní orgán prvního stupně podle krajského soudu správně jako samostatný návrh na zahájení jiného řízení a při aplikaci přechodných ustanovení rozhodl usnesením podle tak, že řízení ve věci návrhu nezahajuje a věc odkládá, jelikož vůči němu „bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není věcně příslušný žádný správní orgán“. Přestože byl totiž žalobce účastníkem řízení o uvedení honitby Slavoňov do souladu se , vedeného na návrh osoby zúčastněné na řízení ze dne 21. 10. 2002, nemohl podle krajského soudu disponovat s návrhem na jeho zahájení. V této souvislosti krajský soud citoval závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, čj. - 86 (www.nssoud.cz), vydaného v právní věci téhož žalobce proti témuž žalovanému za účasti Honebního společenstva Libivá.

S další žalobní námitkou poukazující na nezákonný postup orgánu prvního stupně, který podle žalobce nezahájil řízení podle za použití , se krajský soud vypořádal odkazem na přechodné ustanovení v a 2 a uvedl, že „v posuzované věci lze procesně postupovat pouze dle “.

Odkazem žalobce na obsah jeho odvolání ze dne 17. 11. 2007 se krajský soud odmítl zabývat s tím, že „(ž)alobce v rozporu se zákonným požadavkem formulace žalobních bodů ve smyslu ust. pouze učinil odkaz na obsah svého podání učiněného v průběhu správního řízení, což však nelze považovat za kvalifikovanou žalobní námitku“.

Konečně krajský soud dodal, že písemné podání žalobce učiněné v rámci ústního jednání před krajským soudem není doplněním žaloby, ale shrnutím závěrů rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, čj. - 62 a čj. - 86 a polemikou s právními názory vyjádřenými v posledně uvedeném rozhodnutí, k níž krajskému soudu nepřísluší se vyjadřovat.

III.

Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadil

Stěžovatel poukázal na nesprávné právní posouzení otázky, podle kterého právního předpisu mělo být rozhodnuto o jeho návrhu ze dne 11. 10. 2007. Považoval za nepatřičné vydělovat podání ze dne 11. 10. 2007 do samostatného řízení, pokud ve věci samé nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Správní orgány ani krajský soud podle stěžovatele nevzaly do úvahy , resp. . Podání stěžovatele mělo předepsané náležitosti a bylo zřejmé, jaké věci se týká. Správní orgán tyto námitky přešel a za rozhodný považoval obsah podání. V porušení procesních pravidel stěžovatel spatřoval porušení práva na spravedlivý proces. Nezohledněním této skutečnosti byl stěžovatel zkrácen na právu na soudní ochranu proti rozhodnutím vydaným orgánem moci výkonné v oblasti veřejné správy.

IV.1

Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

IV.2

Osoba zúčastněná na řízení navrhla zamítnutí kasační stížnosti.

V.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 3 ). Pouze na okraj přitom podotýká, že námitky stěžovatele týkající se nesprávného posouzení právní otázky krajským soudem je třeba podřadit stížnímu důvodu podle Nesprávné podřazení námitky ovšem nemá vliv na posouzení kasační stížnosti v celém jejím rozsahu.

Kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatel opřel kasační stížnost pouze o námitku, že správní orgány, resp. krajský soud nesprávně určily procesní předpis rozhodný pro rozhodování o jeho návrhu ze dne 11. 10. 2007. V tomto směru stěžovatel výslovně uvedl, „že k použití správního zákona, při rozhodování o jeho výše uvedeném návrhu, nebyl důvod a že měl být jako procesní předpis použit “. Nesouhlasil s vydělením jeho podání ze dne 11. 10. 2007 do samostatného řízení za situace, kdy řízení ve věci návrhu osoby zúčastněné na řízení dosud nebylo ukončeno vydáním meritorního rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud připomíná právní závěry přijaté v již zmíněném rozsudku čj. - 86, vydaném v právní věci stejného stěžovatele a žalovaného, nadto na podobném skutkovém půdorysu. Nejvyšší správní soud v rozsudku zdůraznil, že řízení podle je správním řízením zahajovaným na návrh honebního společenstva vzniklého před účinností . Uvedl také, že „(z) pouhého účastenství stěžovatele v takovém řízení nelze dovodit jeho oprávnění disponovat s návrhem na zahájení řízení…“.

Přisvědčil-li tedy krajský soud správním orgánům, že návrh stěžovatele ze dne 11. 10. 2007, aby správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí, že Společenstevní honitba Slavoňov, uznaná rozhodnutím Okresního úřadu Šumperk ze dne 15. 3. 1993, čj. Mysl. 754/2061/61/93, zaniká ke dni 31. 3. 2003 a k témuž dni zaniká Honební společenstvo Slavoňov a provádí se jeho likvidace, nemohl být projednán ve správním řízení podle zahájeném návrhem osoby zúčastněné na řízení ze dne 21. 10. 2002, nijak ve svém právním posouzení nepochybil. Jakkoliv byl stěžovatel účastníkem řízení o uvedení honitby Slavoňov do souladu se , vedeného na návrh osoby zúčastněné na řízení, nemohl disponovat s návrhem na jeho zahájení.

Krajský soud správně uvedl, že zánik honebního společenstva může podle nastat pouze pokud nejsou splněny podmínky předvídané v tomto ustanovení. V takovém případě by honební společenstvo zaniklo ex lege, bez rozhodnutí správního orgánu, a to ke dni 31. 3. 2003, s jeho následnou likvidací. Nejvyšší správní soud přitom v rozsudku čj. - 86 konstatoval, že „namítl-li stěžovatel, že správní orgán měl postupovat z úřední povinnosti a při aplikaci shora uvedených ustanovení obchodního zákoníku a per analogiam rozhodnout o zániku honebního společenstva a jeho likvidaci, připomíná Nejvyšší správní soud zásadu enumerativního výčtu veřejných pretenzí, upravenou mj. v článku 2 odst. 3 y a v článku 2 odst. 2 d, jež je nepochybně jedním ze základních principů demokratického právního státu. Z ní jednoznačně vyplývá nutnost výslovného zákonného zmocnění správního orgánu, který má rozhodovat o subjektivních právech adresátů veřejné moci. Nezaložila-li žádná právní norma pravomoc a působnost správního orgánu rozhodovat o zániku a likvidaci honebního společenstva, nemohl správní orgán per analogiam iuris o takovém návrhu stěžovatele meritorně rozhodovat.“

Správní orgán prvního stupně proto správně odložil podání stěžovatele ze dne 11. 10. 2007 usnesením vydaným podle s tím, že k jeho projednání není věcně příslušný žádný správní orgán.

Pokud stěžovatel uvedl, že „že k použití správního zákona, při rozhodování o jeho výše uvedeném návrhu, nebyl důvod a že měl být jako procesní předpis použit “, není zcela zřejmé, co tím měl na mysli. Lze totiž pouze zopakovat, že správní orgány s přihlédnutím k datu podání stěžovatele správně aplikovaly . Jejich postup následně obstál i v rámci soudního přezkumu.

Za situace, kdy stěžoval jiné námitky proti rozsudku krajského soudu nevznesl, nebyla kasační stížnost důvodná.

Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek krajského soudu nezákonným, proto kasační stížnost zamítl ( ).

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( a contrario za použití ). Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo ( ve spojení s ), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti podle obsahu spisu nevznikly. Osoby zúčastněné na řízení pak obecně nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 2. září 2010

JUDr. Jan Passer

předseda senátu