Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Ca 200/2009 - 50

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: FTV Prima, spol. s. r. o. se sídlem Praha 8 Na Žertvách 24/132, IČO 48115908 zastoupena Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Sokolovská 49/5, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24.3.2009 sp. zn. 2008/329/FOL/FTV č.j.: fol/3054/99

takto:

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 24.3.2009 sp. zn. 2008/329/fol/FTV č.j.: fol/3054/09 se z r u š u j e.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10.640,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Ludmily Kutějové, advokátky.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 250.000,- Kč za porušení (dále jen mediální zákon), neboť odvysílání pořadu Sběratelé kostí I., zejména záběrů uříznuté lidské ruky (time code 06:02) a následující scény s oddělováním kůže od zbytku tkáně, realistické zobrazení mumifikovaného těla na laboratorním stole, záběry se zaschlou krví na stěně chodby, celá řada záběrů z částmi lidské kostry, dne 11. února 2008 od 15:45 hod. na programu Prima televize se provozovatel dopustil porušení povinnosti nezařazovat v době od 06:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit psychický a mravní vývoj dětí a mladistvých. Zároveň žalovaná rozhodla o lhůtě splatnosti, místě plnění a nákladech správního řízení.

Proti tomuto rozhodnutí žalobce v podané žalobě namítal nedostatečný popis skutků a nedostatečné vyhodnocení jednotlivých složek správního deliktu, neboť z napadeného rozhodnutí nevyplývá z čeho žalovaná usuzuje, že některé scény v pořadu jsou způsobilé ohrozit fyzický, mravní a psychický vývoj dětí a mladistvých, s tím, že podle žalobce se jedná o prosté zobrazení biologické podstaty člověka, které je mj. předmětem výuky už na základních školách, a i když žalobce pomine skutečnost, že se dítě bez ohledu na věk mohlo v reálném životě již s podobným pohledem setkat, například jako svědek dopravní nehody, lze podobné závěry v dnešní době vidět často v mnohem drastičtější podobě v denním zpravodajství či dokumentech, které jsou taktéž častokrát vysílány v době mezi šestou a dvaadvacátou hodinou. Podle žalobce hodnotila žalovaná posuzovaný pořad subjektivně a neúplně. K tomu poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze SJS 28Ca 312/98 s tím, že z výroku ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé z čeho žalovaná čerpá jistotu, že popsané scény pořadu jsou způsobilé děti fyzicky, psychicky a mravně ohrozit. K tomu žalobce zdůraznil stranu 9 žalovaného rozhodnutí a sice „posuzovaný pořad obsahuje vizuálně expresivní, výrazové, působivé) scény, které můžou na dětského diváka působit děsivě, vyvolávajících v něm pocit strachu, případně při přísunu obrazů s podobnou tématikou ho citově otupit“. Podle žalobce se žalovaná popisem vztahu mezi tématikou pořadu a snížením prahu citlivosti vůbec nezabývala, a to ani obecně. Posuzovaný pořad měl být posouzen jako celek, udělením pokuty došlo k zásahu do práv žalobce nad míru přípustnou zákonem. Žalovaná měla zvažovat, zda vysílání pořadu jako celku v jeho vnitřních souvislostech a v kontextu bylo způsobilé ohrozit zákonem chráněné zájmy když nestačí pouze uvést, že vyňaté sekvence, slova, jednotlivá podání, jsou způsobilá ohrozit zákonem chráněné zájmy. Podle žalobce je rozhodnutí opřeno pouze o okolnosti svědčící v jeho neprospěch a žalovaná vůbec nevyhodnotila skutečnosti svědčící ve prospěch žalobce jako například to, že závěry lidských těl byly využity pouze v míře omezené a nezbytně nutné, aby ilustrovaly práci vědců vedoucích k odhalení zločince. K této žalobní námitce žalobce uzavřel, že akceptace takového nedostatečného popisu jednotlivých složek správního deliktu by v budoucnu pro žalobce znamenal výrazný zásah do právní jistoty, neboť si nemůže být jist tím, že prezentací jakého druhu chování běžně dětem přístupného a společností takto tolerovaného je pro žalovanou přijatelná a v čem již žalovaná bude shledávat rozpor se zákonem. K tomu žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 7.4.2006 sp. zn. . Podle žalobce tak žalovaná v rozhodnutí vychází z nesprávného, respektive z neúplného, posouzení právní otázky, zda byla naplněna skutková podstata správního deliktu, neboť její rozhodnutí neobsahuje popis skutkového děje, neuvádí, jak došlo k naplnění ohrožovacího následku jako znaku skutkové podstaty, a neobsahuje popis příčinné souvislosti mezi skutkovým dějem a ohrožovacím následkem. Za takových okolností není správní orgán oprávněn pokutu udělit.

Žalobce dále namítal že žalovaná postupovala v rozporu se zásadou materiální pravdy a rozhodovala bez znalosti věci. K tomu připomněl ( ), rozsudek zdejšího soudu sp. zn. a namítal, že žalovaná sice uvedla, že provedla důkaz obrazově zvukovým záznamem, avšak ve správním spise není založen protokol o promítnutí posuzovaného pořadu podle , jak tomu mělo být. Rovněž poukázal na rozsudek NSS sp. zn. a . Podle žalobce je v rozporu se zákonem, aby žalovaná vzala jako podklad rozhodnutí analýzu Rady, aniž by členové Rady posuzovaný pořad osobně shlédli.

Žalobce dále namítal, že žalovaná postupovala při ukládání pokuty v rozporu s § 61 odst. 2.3 mediálního zákona s tím, že kritéria vymezená taxativně v tomto zákoně nedávají žalované na výběr, zda při ukládání pokuty přihlédne pouze k zde uvedeným zákonným kritériím, či bude rozhodovat o výši pokuty i s ohledem na jiné skutečnosti. Takový závěr podle žalobce vyplývá i z dřívějších rozsudků Městského soudu v Praze, například ve věci sp. zn. , stejně jako z rozsudku NSS shora citovaných, včetně rozsudku sp. zn. . Žalobce tvrdil, že žalovaná přihlédla k tomu, že povinnost dle § 32 odst. 1 mediálního zákona žalobce porušil opakovaně a dále že se nevypořádala s dalším zákonným kritériem – typ pořadu. Proto trpí žalované rozhodnutí nezákonností. Žalované rozhodnutí je rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů stran posouzení kritéria závažnost věci, neboť závěry žalované vedou žalobce k pochybám, zda odůvodnění výše uložené pokuty skutečně koresponduje s uloženou pokutou. Žalobce k této žalobní námitce shrnul, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaná rozšířila taxativní výčet kritérií významných pro uložení pokuty a pro stanovení výše pokuty, a dále proto, že se s některými zákonnými kritérii nevypořádala, respektive nevypořádala řádně.

Žalobce rovněž namítal postup žalované v rozporu s § 59 odst. 1, 3 mediálního zákona, neboť žalovaná žalobce neupozornila na porušení zákonné povinnosti. Výklad zákonného ust. § 59 odst. 1 mediálního zákona, jak jej učinila žalovaná, by podle žalobce znamenal, že postačí pouze jedenkrát vydat upozornění na možné porušování konkrétního ustanovení tohoto zákona a již kdykoli v budoucnu lze za porušení téhož ustanovení udělit bez dalšího, tedy bez předchozího upozornění, pokutu. Takový názor je podle žalobce s poukazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. v rozporu se smyslem zákona, tvrdil, že ke stejnému závěru došel zdejší soud i ve věci sp. zn. . Žalobce uvedl, že nebyl upozorněn na porušení § 32 odst. 1 písm. g) mediálního zákona, kterého by se dopustil odvysíláním pořadu s typově shodným ani obdobným skutkem, jako je skutek podle žalovaného rozhodnutí. V této souvislosti poukázal na předchozí rozsudek zdejšího soudu v téže věci a sice rozsudek ze dne 10.2.2009 sp. zn. , který zrušil původní rozhodnutí žalované vydané 3.6.2008 sp.zn. fol/5305/08 a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, a kde soud učinil závěr o tom, že upozornění podle § 59 odst. 1.3 mediálního zákona je upozorněním i v projednávané věci. Podle stanoviska žalobce se však tento závěr Městského soudu v Praze ve zrušujícím rozsudku z pohledu nyní žalovaného rozhodnutí neužije, neboť z výroku nynějšího žalovaného rozhodnutí je zřejmé, že pokuta nebyla uložena za prezentaci hrubých výrazů, ale za zcela odlišné skutky.

Žalobce dále tvrdil, že žalovaná postupovala v rozporu se zásadami správního trestání a sice v rozporu s principem preventivní funkce trestu, neboť neprodleně po odvysílání pořadu neupozornila žalobce na možné porušení zákona a upřela tak trestu jeho preventivní funkci, tím porušila zásadu správního řízení, jakož i právo na spravedlivý proces, protože byť žalobce požádal o přesnější vymezení předmětu řízení, žalovaná žádosti nevyhověla s tím, že předmět řízení byl vymezen časově i obsahově. Žalobce trval na námitce, že předmět řízení nebyl v oznámení o zahájení správního řízení ani následně vymezen přesně.

Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil, případně upustil od potrestání nebo uloženou pokutu snížil.

Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ke vzneseným žalobním bodům vyplynulo, že se žalovaná podrobně vypořádala s námitkami a návrhy žalobce, tak jak byly vymezeny ve vyjádření žalobce v průběhu řízení a definovala pojmy, které mediální zákon ve vztahu k předmětu správního řízení užívá. Dále uvedla důvody, pro které Městský soud v Praze předchozí rozhodnutí žalované v této věci zrušil rozsudkem ze dne 10.2.2009 sp. zn. s tím, že soud odmítl všechny žalobní námitky s výjimkou skutečnosti, že žalovaná přihlédla k tomu, že žalobce porušil povinnost danou § 32 odst. 1 písm. g) mediálního zákona opakovaně. Žalovaná k tomu uvedla, že opětovně dospěla k závěru uložit žalobci pokutu ve výši 250.000,- Kč a svůj závěr pro odůvodnění výše pokuty uvedla v části V. žalovaného rozhodnutí. Žalovaná měla zato, že kritérium opětovného porušení povinnosti lze podřadit pod zákonné kritérium závažnosti správního deliktu.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaná argumentovala obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. K tomu poukázala na konkrétní rozhodnutí v obdobných věcech vydaná Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem. Žalovaná žádala, aby soud žalobu zamítl.

Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového právního stavu ke dni vydání žalovaného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že je třeba žalované rozhodnutí zrušit. Je tomu tak proto, že z obsahu spisového materiálu, sdělení účastníků řízení a z úřední činnosti soudu vyplynulo, že předchozí rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10.2.2009 č.j. -55, kterým bylo předchozí rozhodnutí žalované v projednávané věci ze dne 3.6.2008 zrušeno z důvodu toho, že žalovaná nad rámec taxativně vymezených zákonných kritérií, které je třeba zohlednit při stanovení výše pokuty, přihlédla také k tomu, že žalobce povinnost danou § 32 odst. 1 písm. g) mediálního zákona porušil opakovaně, byl tento rozsudek Městského soudu v Praze rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 29.10.2009 č. j. -84 zrušen. NSS zaujal právní názor, že žalobce byl již v minulosti upozorněn na konkrétní porušení § 32 odst. 1 písm. g) mediálního zákona a že mu za toto jednání dokonce několikrát byla uložena pokuta. To svědčí o lhostejném vztahu žalobce k následku takového jednání. Z tohoto důvodu NSS považoval postup žalované, která opakovanost porušení povinnosti zahrnula pod kritérium míry zavinění, za správný. Podle NSS posuzovaným postupem žalované přitom nedošlo k porušení zásady dvojího přičítání, když § 60 mediálního zákona neobsahuje kvalifikovanou skutkovou podstatu, jejímž znakem by byla opakovanost jednání porušitele, a která by stanovila možnost uložit pokutu vyšší než je pokuta jíž lze uložit podle § 60 odst. 3 písm. d) téhož zákona. Zohlednění této skutečnosti při stanovení výše sankce podle § 60 odst. 3 písm. d) mediálního zákona, tedy nelze mít za porušení zásady ne bis in idem. Na základě tohoto právního názoru a jím vázán rozhodl znovu Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27.4.2010 č.j. -110 tak, že žalobu žalobce zamítl. Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí v nyní projednávané věci je v pořadí druhým rozhodnutím žalované. Žalovaná přistoupila k vydání nyní žalobou napadeného rozhodnutí v důsledku toho, že její předchozí rozhodnutí v téže věci bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.2.2009 č.j. -55. Vzhledem k tomu, že tento rozsudek byl však posléze zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. října 2009 č.j. -84 a následně byla žaloba žalobce pravomocně zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27.4.2010 č.j 8Ca 380/2008-107-110, nastala situace, kdy zde existuje pravomocné rozhodnutí žalované ze dne 3.6.2008 č.j. fol/5305/08 sp. zn. 2008/329/fol/FTV. V takové situaci je existence nyní žalobou napadeného rozhodnutí žalované ze dne 24.3.2009 sp. zn. 2008/329/fol/FTV č.j. fol/3054/09, jímž bylo rozhodováno v té samé věci, v rozporu s obecnou zásadou non bis in idem. Tato obecná právní zásada platí i v řízení před správními orgány, lze ji dovodit z principu materiální právní moci. Ten v sobě zahrnuje i nezměnitelnost rozhodnutí, tj. nenarušitelnost vzniklých, změněných nebo zaniklých hmotně právních subjektivních oprávnění a povinností. To platí bez ohledu na to, zda procesní předpis zákaz dvojího projednání téže věci explicitně stanoví (například ) nebo nikoli. Uvedená zásada je jedním ze základních principů rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob jak soudy tak i správními orgány a bylo by možné se od ní odchýlit jen v případě, že by to stanovil výslovně zákon (pokud by taková právní úprava byla ústavně konformní). Tak tomu ale v projednávané věci není. Pro úplnost je nutno uvést, že pokud nový ( ) v stanoví, že přiznat též právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou, jde jen o výslovnou úpravu odpovídající v teorii i soudní praxi zejména v posledních letech nezpochybňovanému principu (viz rozsudek NSS ze dne 8.12.2005 č.j. -65). Ze zásady non bis in idem vyplývá nepřípustnost více pravomocných rozhodnutí v téže věci (jejich existence by byla v příkrém rozporu s principem právní jistoty). Vzhledem ke shora popsané situaci, která nastala v průběhu řízení před správním soudem, kdy zde existuje dříve vydané pravomocné rozhodnutí žalované v téže věci, soudu nezbylo než napadené rozhodnutí bez dalšího, tj. bez ohledu na vznesené žalobní námitky, zrušit pro vadu v řízení spočívající v porušení zásady non bis in idem ( ). K vytčené vadě řízení byl soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

S přihlédnutím k důvodu zrušení napadeného rozhodnutí soud nevyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení ( ), neboť řízení před žalovanou jež bylo pravomocně ukončeno, a to doručením rozhodnutí žalované účastníkům řízení.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. Žalobce byl ve věci úspěšný. Soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které jsou v tomto případě tvořeny náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč a náklady právního zastoupení za tři hlavní úkony po 2.100,- Kč ( , g) vyhl. č. ), třikrát režijní paušál po 300,- Kč ( téže vyhlášky) tedy 7.200,- Kč a DPH ve výši 1.440,- Kč. Celkem 10.640,- Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ust. a násl. u Městského soudu v Praze ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozsudku.O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 8. září 2010 JUDr. Ivanka Havlíková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Pekárková Marie