Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 42/2010 - 37

- 39

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: G. G., zastoupený opatrovníkem Organizace pro pomoc uprchlíkům, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, pošt. schr. 21/OAM, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2009, č. j. MV-83800-3/OAM-2009, o nesouhlasu Krajského soudu v Praze s postoupením této věci Městským soudem v Praze,

t a k t o :

K řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2009, č. j. MV-83800-3/OAM-2009, j e místně p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 11. 11. 2009 vydal žalovaný sdělení, č. j. MV-83800-3/OAM-2009, v němž informoval žalobce o tom, že nemohl považovat jím zaslanou písemnost za prohlášení o úmyslu požádat o mezinárodní ochranu. Jako důvod uvedl skutečnost, že žalobce je na základě , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ “), zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců a jeho pobyt se i nadále řídí zákonem o pobytu cizinců. Odkázal na , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), podle něhož je cizinec oprávněn učinit prohlášení o mezinárodní ochraně v zařízení pro zajištění cizinců, s výjimkou cizince zajištěného za účelem jeho předání nebo průvozu podle mezinárodní smlouvy nebo právního předpisu Evropských společenství ( zákona o pobytu cizinců). Písemnost, která byla ministerstvu doručena přímo do budovy na Letné, nelze přitom podle žalovaného považovat za prohlášení o mezinárodní ochraně ani proto, že v souladu s zákona o azylu lze úmysl o mezinárodní ochraně adresovat přímo ministerstvu jen v případech, kdy je cizinec hospitalizován ve zdravotnickém zařízení nebo vykonává zabezpečovací detenci, vazbu nebo trest odnětí svobody. Žalovaný ve sdělení také popřel tvrzení žalobce, že prohlášení o úmyslu žádat o mezinárodní ochranu učinil na cizinecké policii.

Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení sdělení žalovaného. Usnesením z 6. 4. 2010, č. j. - 22, Městský soud v Praze postoupil věc k vyřízení Krajskému soudu v Praze s odůvodněním, že žalovaný posuzoval žalobcovo prohlášení o mezinárodní ochraně podle zákona o azylu, konkrétně podle § 3a písm. a) odst. 4 zákona o azylu, místní příslušnost soudu je tedy nutno rovněž posoudit podle tohoto zákona. Podle § 32 odst. 4 zákona o azylu je tedy k řízení o žalobě místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o mezinárodní ochranu, tedy žalobce, přihlášen k pobytu. Žalobce byl v rozhodné době přihlášen k pobytu v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá - Jezová, Bělá pod Bezdězem. Z toho vyplývá, že místně příslušným k rozhodnutí o žalobě je Krajský soud v Praze.

Po postoupení věci Krajskému soudu v Praze tento s postoupením věci vyjádřil svůj nesouhlas (přípis z 31. 8. 2010, č. j. - 34). Věc proto předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti podle , (dále jen „ “). Podle Krajského soudu v Praze nelze pro stanovení místní příslušnosti v daném případě užít zákona o azylu, neboť se nejedná o věc mezinárodní ochrany, jak byla vymezena v rozsudku Nejvyššího správního soudu z 15. 11. 2007, č. j. - 63 a v usnesení z 15. 12. 2009, č. j. Nad 28/2009 - 33. Krajský soud odkázal rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu z 30. 6. 2010, č. j. - 65, který za obdobných skutkových okolností dospěl k závěru, že k rozhodnutí věci je příslušný Městský soud v Praze.

Jak vyplývá z : „Není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.“

K řízení je podle místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Odchylná pravidla při určování místní příslušnosti jsou obsažena v ustanovení zákona o azylu. Podle něho je k řízení o žalobě místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. K řízení o žalobě podané žadatelem o udělení mezinárodní ochrany (žalobcem), který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště ( ), je pak místně příslušný Krajský soud v Praze.

Ustanovení § 32 zákona o azylu je však obsaženo v jeho části první, hlavě IV, která upravuje soudní přezkum rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Rozhodnutím ministerstva ve věci mezinárodní ochrany se přitom pro účely zákona o azylu rozumí rozhodnutí vydaná podle § 15 nebo § 15a zákona o azylu a rozhodnutí o udělení azylu, rozhodnutí o udělení nebo prodloužení doplňkové ochrany, rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, rozhodnutí o zastavení řízení, rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné a rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany (§ 2 odst. 12 zákona o azylu). Jedná se přitom o taxativní výčet rozhodnutí vydávaných ve věci mezinárodní ochrany. Za rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany nelze proto považovat jiná rozhodnutí, která výsledkem řízení o udělení mezinárodní ochrany nejsou, byť s takovým řízením bezprostředně souvisejí. Takto se ostatně již Nejvyšší správní soud vyjádřil mnohokráte a tento právní názor je tak možné považovat za ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2007, č. j. - 63, publikovaný pod č. 1459/2008 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu z 22. 11. 2007, č. j. - 71, rozsudek Nejvyššího správního soudu z 11. 12. 2007, č. j. - 111 a rozsudek Nejvyššího správního soudu z 23. 1. 2008, č. j. - 76).

Jak přitom vyplývá i ze zákona o azylu, vydání rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany může vždy časově následovat jedině a pouze po podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žádost o udělení mezinárodní ochrany je přitom umožněno podat pouze cizinci, jenž učinil prohlášení o mezinárodní ochraně (§ 10 odst. 2 zákona o azylu). V daném případě však žalobce žádal o přezkum sdělení žalovaného o tom, že jím zaslanou písemnost neposoudil jako prohlášení o mezinárodní ochraně.

Protože uvedené sdělení nelze považovat za rozhodnutí o mezinárodní ochraně, nelze místní příslušnost soudu v dané věci posoudit na základě speciálního ustanovení , které upravuje příslušnost soudu k rozhodování o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věci mezinárodní ochrany. Místní příslušnost se v daném případě naopak řídí obecným ustanovením Proto musí být vzhledem k sídlu žalovaného učiněn závěr o místní příslušnosti Městského soudu v Praze k projednávání a rozhodnutí věci. Ke stejnému závěru ostatně, jak upozornil Krajský soud v Praze, dospěl Nejvyšší správní soud i ve skutkově obdobné věci (sp. zn. ).

Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že jelikož uvedené řízení, v rámci nějž bylo vydáno žalobou napadené „sdělení“, nebylo řízením ve věci mezinárodní ochrany, mělo být rovněž v souladu s rozhodováno specializovaným senátem složeným z předsedy a dvou soudců, nikoli specializovaným samosoudcem. Předchozí řízení před soudem je tak nutno považovat rovněž za zmatečné [ ].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. září 2010

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu