Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
6 Aps 5/2010 - 30.pdf
PDF · 0 B
No categories available
6 Aps 5/2010 - 30
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: J. P. ml., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností z 31. 5. 2010 shora označené usnesení Krajského soudu v Praze, jímž bylo zastaveno řízení o jeho kasační stížnosti ze dne 10. 2. 2010 proti usnesení téhož soudu ze dne 29. 1. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 6, jímž byla věc postoupena k projednání a rozhodnutí místně příslušnému Městskému soudu v Praze.
Stěžovatel se žalobou ze dne 25. 1. 2010 domáhal u Krajského soudu v Praze ochrany před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu. Krajský soud věc usnesením z 29. 1. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 6, postoupil k projednání a rozhodnutí místně příslušnému Městskému soudu v Praze; stěžovatel toto usnesení napadl kasační stížností ze dne 10. 2. 2010, neboť jej považoval za nezákonné a dožadoval se jeho zrušení. Krajský soud usnesením ze dne 29. 3. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 14, vyzval stěžovatele, aby zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ze dne 10. 2. 2010 (výrok II.) a předložil soudu plnou moc udělenou advokátu pro řízení o podané kasační stížnosti (výrok I.); soud též stěžovatele poučil o následcích nevyhovění výzvě. Krajský soud poté řízení o kasační stížnosti z 10. 2. 2010 zastavil usnesením ze dne 11. 5. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 21 podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích.
V projednávané kasační stížnosti z 31. 5. 2010 stěžovatel napadá usnesení krajského soudu pro nezákonnost a zmatečnost; uvádí, že krajský soud „dlouhodobě“ porušuje ustanovení § 7 a § 8 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “) - ve věci rozhodují soudci, o jejichž nepodjatosti lze pochybovat a „nesou znaky soudcovské mafie“. Stěžovatel se domnívá, že k odmítnutí jeho kasační stížnost z 10. 2. 2010 bylo zneužito usnesení z 29. 3. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 14 vyžadující zaplacení soudního poplatku a zastoupení advokátem, což „jistě není důvodem odmítnutí kasační stížnosti z 10. 2. 2010“. Stěžovatel je přesvědčen, že soudy České republiky porušují „vymahatelnost práva a spravedlnosti“; krajský soud (a zřejmě též Městský soud v Praze v jiných stěžovatelových věcech - pozn. NSS) konají pouze kroky k tomu, aby se věcí nemusely zabývat. Stěžovatel žádá, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení krajského soudu ze dne 11. 5. 2010, č. j. 44 A 7/2010 -21.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s. s. ř. s. ), a tuto kasační stížnost podal včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ). Projednání kasační stížnosti nebrání ani nedostatek zastoupení stěžovatele ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ; zde Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje na rozsudek zdejšího soudu z 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77 (dostupný na www.nssoud.cz). V kasační stížnosti uplatňuje důvody, jež lze podřadit § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. s. ř. s. - nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení, jde tedy o důvod přípustný podle § 104 odst. 4 téhož zákona. Nejvyšší správní soud za této situace usnesení krajského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Zastavení soudního řízení je pravidelným následkem skutečností vyjmenovaných v § 47 s. ř. s. s. ř. s. Soudní řád správní formuluje důvody pro zastavení řízení v § 47 ; pod písmeny a) a b) cit. ustanovení jde o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, resp. prohlášení navrhovatele, že byl po podání návrhu postupem správního orgánu plně uspokojen. Písmeno c) cit. ust. pak odkazuje na jiné důvody k zastavení řízení, jež musí být formulovány zvláštními zákony nebo samotným s. ř. s. s. ř. s. v jiném ustanovení.
Takovým zvláštním zákonem je i zákon o soudních poplatcích (dokonce výslovně odkazovaný v poznámce pod čarou k ust. § 47 písm. c/ s. ř. s. s. ř. s. ). Ten v § 9 odst. 1 stanoví zvláštní důvod pro zastavení řízení: „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, [...] soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“ V odst. 3 cit. ust. je pak formulována ještě speciální podmínka pro postup podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích: „Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.“
Jak je z rekapitulace průběhu soudního řízení zřejmé, krajský soud nejprve stěžovatele (poplatníka soudního poplatku za návrh na zahájení řízení - kasační stížnost) vyzval k zaplacení poplatku (usnesení ze dne 29. 3. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 14); zároveň jej poučil o následcích nezaplacení soudního poplatku. Po marném uplynutí lhůty k zaplacení poplatku soud řízení dne 11. 5. 2010 napadeným usnesením zastavil. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí krajského soudu neshledal žádnou nezákonnost. Stěžovatel se mylně domnívá, že usnesení z 29. 3. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 14, bylo „zneužito k zamítnutí“ jeho kasační stížnosti z 10. 2. 2010. Krajský soud byl povinen stěžovatele vyzvat k odstranění vad jeho kasační stížnosti a poučit jej o případných následcích nevyhovění výzvě (srov. § 108 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a § 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích), tuto svou povinnost krajský soud splnil právě usnesením z 29. 3. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 14. Usnesení obsahovalo, jak již bylo shora uvedeno, dvě výzvy, jimiž se krajský soud snažil odstranit dvě vady stěžovatelova podání zároveň (nezaplacení soudního poplatku a nedostatek právního zastoupení - obojí pro řízení o kasační stížnosti z 10. 2. 2010); takový postup nelze považovat za protizákonný či jakkoliv zmatečný, naopak jej lze hodnotit jako postup hospodárný, neboť i v případě, že by stěžovatel odstranil jednu z vad kasační stížnosti z 10. 2. 2010, krajský soud by stále musel trvat na odstranění druhé vady. V projednávané věci stěžovatel neodstranil ani jednu z vad kasační stížnosti z 10. 2. 2010, krajský soud tedy v souladu s § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích řízení o kasační stížnosti zastavil; rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku z povahy věci předchází případnému odmítnutí kasační stížnosti pro nedostatek zastoupení Nejvyšším správním soudem (srov. § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích).
Stěžovatel v průběhu řízení v podání z 6. 4. 2010 (nikoliv v nyní posuzované kasační stížnosti z 31. 5. 2010) a ostatně i v mnoha jiných řízeních, jež před správními soudy vede on či jeho otec, zastává názor, že je od soudního poplatku za vedené řízení osvobozen podle § 11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích, resp. § 11 odst. 3 písm. f) cit. zákona. Nejvyšší správní soud tento právní názor stěžovatele již několikrát popřel a uvedl, že „řízení, na něž dopadá stěžovatelem namítané ustanovení, se týká ‚řízení ve věci náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem‘, tedy na řízení vedená před civilními soudy [podle zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem].“ Zatímco žaloba podaná stěžovatelem je projednávána před soudy ve správním soudnictví a týká se tvrzeného nezákonného zásahu státního orgánu a cílem takového řízení je ochrana před trvajícím nezákonným zásahem, případně před jeho opakováním (srov. § 82 s. ř. s. s. ř. s. ). Obdobný názor Nejvyšší správní soud uvedl též v rozsudku ze dne 20. 11. 2008, č. j. 6 Ans 1/2008 - 80; kromě toho zdejší soud obsáhle argumentoval k institutu osvobozování od soudních poplatků obecně a konkrétně k § 11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích, v jiné věci vedené otcem stěžovatele - srov. rozsudek ze dne 30. 4. 2009, č. j. 6 As 6/2009 - 116 (dostupný na www.nssoud.cz).
Konečně nelze v postupu krajského soudu shledat žádných zmatečností, či dokonce „snah věcí se nezabývat a nezákonně odložit a zastavit“. Prvním úkonem ve věci, který krajský soud učinil, bylo postoupení věci místně příslušnému Městskému soudu v Praze; takový postup je zcela v souladu se zákonem. Soudy, ať už jednají v jakémkoliv řízení, se nejprve zabývají otázkou naplnění tzv. podmínek řízení (též označovaných jako procesní podmínky). Teorie takto nazývá soubor podmínek (předpokladů) pro vydání rozhodnutí ve věci samé. Nejsou-li tyto podmínky splněny, soud nemůže ve věci jednat a rozhodnout; stará se tedy o jejich splnění z úřední povinnosti, a to již od samého počátku řízení. Mezi podmínky řízení je mj. řazeno posouzení pravomoci a příslušnosti k rozhodnutí. Krajský soud shledal, že ve věci je dána pravomoc soudů rozhodujících ve správním soudnictví, avšak návrh nebyl podán u místně příslušného soudu; rozhodl tedy zcela v souladu s § 7 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v rozhodnutí krajského soudu (usnesení ze dne 11. 5. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 21, jímž bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti ze dne 10. 2. 2010) neshledal žádnou nezákonnost ani jinou vadu, k níž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (nevyjímaje vady nejtěžšího charakteru - namítané porušování ústavně zaručených práv). Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou a jako takovou ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
Na okraj pak Nejvyšší správní soud ještě podotýká, že nabytím právní moci tohoto rozsudku nedojde k ukončení řízení o žalobě stěžovatele ze dne 25. 1. 2010; věc bude v souladu s usnesením z 29. 1. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 6, postoupena místně příslušnému Městskému soudu v Praze. Tento soud bude v řízení o žalobě nejprve posuzovat naplnění podmínek řízení, jak zmíněno shora, bude se tedy zabývat i zaplacením soudního poplatku za žalobu, jenž nebyl dosud zaplacen, což je zřejmé ze soudního spisu. Teprve dojde-li k odstranění všech případných nedostatků žaloby, Městský soud v Praze rozhodne ve věci samé.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému, tomu však, jak soud zjistil ze spisu, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu