Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 77/2010 - 36

č. j. - 38

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: S. M., zast. Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem nám. Míru 9, Šumperk, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, zast. JUDr. Petrem Ritterem, advokátem, se sídlem Riegrova 12, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2007, č. j. KUOK/112388/2006, o námitce podjatosti soudců, vznesené žalobcem v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. ,

t a k t o :

Soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslava Ježoviczová, JUDr. Bohuslava Drahošová, JUDr. Jana Záviská a soudce JUDr. Petr Indráček n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě, vedenou pod sp. zn. , domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ve věci dávek sociální péče. Podáním ze dne 6. 8. 2010 doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 10. 8. 2010 uplatnil žalobce ve vztahu k několika soudním řízením včetně řízení výše označeného námitku podjatosti proti soudcům tohoto krajského soudu, kteří už dříve ve stejné věci rozhodovali. Poukázal na to, že soudci Krajského soudu v Ostravě porušují práva žalobce zaručená u ČR a d a že opakují a opisují své rozsudky.

Krajský soud v Ostravě předložil tuto námitku podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí podle , (dále jen „ “). Soudkyně JUDr. Miroslava Ježoviczová nemá podle svého vyjádření žádný osobní vztah k účastníkovi řízení ani jeho zástupci a necítí se být ve věci podjata. Shodně se vyjádřili i soudci Krajského soudu v Ostravě JUDr. Bohuslava Drahošová, JUDr. Jana Záviská a JUDr. Petr Indráček.

Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná.

Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát ( y ČR). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu sp. zn. ).

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Žalobce ve své námitce podjatosti nesouhlasil s tím, jak Krajský soud v Ostravě rozhodl o jeho návrzích v jiných věcech. To však podle výslovného znění zákona nemůže být důvodem pro vyloučení soudce tohoto soudu z nyní projednávané věci žalobce. Citované ustanovení uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. V projednávané věci se však o takový případ nejedná.

Navrhovatel ve věci nyní projednávané shledává důvod podjatosti soudců Krajského soudu v Ostravě „pro opakovaný postup soudu v rozporu s u ČR”. Nejvyšší správní soud k této formulované námitce podjatosti uvádí, že takto tvrzené obecné a nijak blíže nekonkretizované důvody nejsou charakteru, který by zakládal odůvodněnost pochybností o nepodjatosti soudců Krajského soudu v Ostravě.

Žalobce také poukázal na fakt, že soudci Krajského soudu v Ostravě opakují a opisují své rozsudky. Ani z této námitky se nedá podjatost vysledovat. Ze zásady právní jistoty, ochrany legitimního očekávání a rovnosti před zákonem, jež jsou součástmi pojmu právní stát v y ČR, plyne, že v právně a skutkově shodných či obdobných věcech by měly státní orgány rozhodovat shodně či obdobně. Jsou-li tedy věci projednávané před Krajským soudem v Ostravě natolik právně i skutkově podobné věcem, které zde byly již rozhodnuty, nespatřuje Nejvyšší správní soud žádné pochybení v převzetí vhodných pasáží již učiněných rozhodnutí do rozhodnutí nových. V daném případě jde vlastně o potvrzení zásady právní jistoty a rovnosti, jelikož krajský soud tak de facto poměřuje právě projednávané případy s obdobnými případy řešenými v minulosti, a najde-li dostatečnou právní i skutkovou shodu, rozhodne stejně, jak rozhodl v minulosti. Z výše vyloženého požadavku na shodné rozhodování shodných věcí v žádném případě podjatost soudce vyvodit nelze také proto, že nepoukazuje na žádný poměr soudce k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům v právě projednávané věci. Ostatně i zde jde o postup soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, pro které podle věty druhé soudce vyloučit nelze. Ani této žalobcově námitce tedy nelze přisvědčit.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení navrhovatele a z tohoto pohledu mu nelze přisvědčit, že by vůči němu byly uplatňovány jakékoli nestandardní postupy, které by nasvědčovaly porušení povinnosti nestranného a nezaujatého řízení. Žádná ze žalobcem uvedených skutečností nebyla shledána důvodem pro vyloučení soudců krajského soudu, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. září 2010

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu