Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Ad 52/2010 - 21

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně O. T., zast. Mgr. Petrem Nesporým, advokátem v Českých Budějovicích, Puklicova 52, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30.6.2010, č.j. X, t a k t o :

Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 30.6.2010, č.j. X se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 920,- Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobkyně.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou doručenou dne 19.7.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 30.6.2010, č.j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované v záležitosti starobního důchodu a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

Žalobkyně ve svém podání poukázala na to, že nárok na dávku jí nevznikl se zřetelem k tomu, že nestarala se o dceru celých 10 let, přičemž nebylo vzato v úvahu, že do u sociální péče byla umístěna ze zdravotních důvodů.

Žalobkyně na výzvu soudu žalobu upřesnila, odkázala na vyhl. č. , podle kterého se do doby péče o dítě potřebné ke splnění podmínky výchovy pro nárok na starobní důchod započítává též doba, po kterou žena nemohla o dítě pečovat pro nemoc nebo proto, že ze zdravotních důvodů bylo v ústavní péči. Z dokladů, které žalobkyně předložila je patrné, že dcera žalobkyně byla od roku 1977 umístěna nepřetržitě v ústavech sociální péče do současné doby. Z rozhodnutí vyplývá, že žalovaná se s listinami seznámila, avšak tyto y nezhodnotila. Rozhodnutí je proto nesprávné, bylo opomenuto prvé uvedené ustanovení, v důsledku čehož je právní posouzení neúplné. Zcela absentují úvahy o tom, jak byla vyhl. č. vyložena, a proto rozhodnutí nesplňuje požadavky . S námitkami uplatněnými žalobkyní se žalovaná nevypořádala, čímž rozhodnutí je neúplné a nepřesvědčivé.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že z doložených dokladů není zřejmé, zda žalobkyně mohla o dítě osobně pečovat v domácím prostředí, nebo jaký byl důvod k umístění dítěte v ústavní péči. Přijímání do ústavů sociální péče bylo upraveno , kdy o přijetí do u rozhodoval příslušný národní výbor. Ten vycházel z posouzení zdravotního stavu žadatele s přihlédnutím k jeho sociálním poměrům. K uznání výchovy dítěte pro nárok na starobní důchod je nezbytné doložit rozhodnutí o přijetí do u sociální péče, ze kterého by jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně nemohla o dítě osobně pečovat, protože muselo být ze zdravotních důvodů v ústavní péči.

Ze spisů žalované vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti.

Posudková komise sociálního zabezpečení ONV v Jindřichově Hradci projednávala dne 24.4.1975 zdravotní stav I. H., nar. X za účelem zjištění invalidity pro příplatek k přídavkům na děti. Protokol obsahuje klinickou diagnózu dítěte a uzavírá se, že dítě je invalidní a vyžaduje stálé péče. Invalidita byla uznána od narození s termínem kontroly na rok 1978.

Centrum sociálních služeb Jindřichův Hradec potvrdilo, že dcera žalobkyně byla v létech 1977 – 1985 v u sociální péče pro mládež v Černovicích, od roku 1985 do roku 1991 v Dívčím dorostovém u v Čekanicích u Blatné, od roku 1991 v u sociální péče Česká Olešná, od roku 2010 v u Sociální služby Česká.

MUDr. J. K., praktický lékař v Nové Včelnici, vydal dne 12.5.2010 potvrzení na žádost žalobkyně, ve které se uvádí, že dcera žalobkyně byla od 6.1.1977 na doporučení tehdejšího primáře dětského oddělení Nemocnice v Jindřichově Hradci MUDr. V. H. umístěna do Krajského u sociální péče v Černovicích, okres Pelhřimov.

V různých ústavech sociální péče je ze zdravotních důvodů umístěna dodnes. Zdravotní stav je neměnný.

Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 14.12.1999 byla dcera žalobkyně I. H. zbavena způsobilosti k právním úkonům, přičemž stalo se s odkazem na znalecký posudek, podle kterého I. H. trpí mentální retardací středního až těžkého stupně, jde o rozumovou zaostalost vzniku na podstatě ranného asfyktického poporodního syndromu. Projevuje se nerozvinutím rozumových a ostatních psychických schopností, které zůstávají na úrovni malého dítěte bez možnosti dalšího rozvoje mentální výkonnosti. Porucha není léčitelná a nelze ji ničím pozitivně ovlivnit a je trvalého charakteru. Dcera žalobkyně je zcela nesoběstačná, neschopná obstarávat si své záležitosti a pečovat sama o sebe, vyžaduje stálou ošetřovatelskou péči a pomoc opatrovníka.

Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodnutím ze dne 21.5.2010 žádost žalobkyně o starobní důchod zamítla, protože žalobkyně nedosáhla důchodového věku, který při uznání výchovy jednoho dítě činí 60 let. K výchově dítěte I. H. nelze přihlédnout, protože žalobkyně o ně nepečovala po dobu 10 roků, čímž není dodržena podmínka podle § 32 odst. 4 věta první zákona o důchodovém pojištění.

Proti rozhodnutí žalobkyně uplatnila námitky, kdy požadovala zhodnotit výchovu dalšího dítěte, protože jednalo se o dítě těžce zdravotně postižené umístěné v u sociální péče ze zdravotních důvodů.

Námitky žalobkyně byly projednány napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že žalobkyně nesplňuje podmínku podle § 32 zákona o důchodovém pojištění. Cituje se ustanovení § 32 odst. 4, z předložených písemností se osvědčuje, že dcera žalobkyně I. H. byla umístěna nepřetržitě v ústavech sociální péče, dovozuje se, že žalobkyně nesplňuje podmínku § 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle , v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

V souzené záležitosti se jedná o to, zda žalobkyně dosáhla důchodového věku pro přiznání starobního důchodu. Pro posouzení nároku žalobkyně na dávku má význam, zda vychovala jedno či dvě děti.

Podle § 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu 10 roků. Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu pěti roků; to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat.

K citovanému předpisu byla přijata ve , kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, v novelizovaném znění, právní úprava v ustanovení , podle kterého se do doby péče o dítě potřebné ke splnění podmínky výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod započítává též doba, po kterou žena nemohla o dítě osobně pečovat pro nemoc nebo proto, že dítě bylo ze zdravotních důvodů v ústavní péči. V souzené záležitosti je listinnými důkazy prokázáno, že dcera žalobkyně I. H. byla od 6.1.1977 umístěna v ústavní péči, kde se nachází dodnes. V řízení však nebylo zjištěno, zda k takovému umístění dcery žalobkyně v u sociální péče nedošlo pro zdravotní důvody. V tomto ohledu nebyl žádný důkaz proveden a žalovaná se s námitkou žalobkyně o tom, že k umístění dítěte do ústavní péče došlo pro zdravotní důvody, vypořádala tak, že jediné co je prokázáno je skutečnost, že dcera žalobkyně byla v u sociální péče umístěna. Z toho se dovozuje, že podmínky zákona o důchodovém pojištění dodrženy nejsou.

Podle v novelizovaném znění se na řízení o námitkách vztahuje . Ten ve svém ustanovení ukládá správnímu orgánu postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to z rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu se základními zásadami činnosti správních orgánů vyjádřenými v . Tato povinnost nebyla žalovanou při rozhodování o námitkách dodržena a stav věci zjištěn nebyl. Z rozhodnutí o invaliditě vyplývá, že dcera žalobkyně byla uznána invalidní od narození a vyžadovala stálou péči, což mělo v době posouzení v roce 1975 vliv na poskytnutí příplatku k přídavkům na děti.

Přijímání do ústavů sociální péče bylo v době přijetí dcery žalobkyně do takového u regulováno vyhl. č. , kdy podle vyhlášky do ústavů sociální péče mohli být přijati pouze občané, pro které byly tyto y zřízeny. Ve smyslu ) odst. 1 vyhlášky mohli být do u přijati pouze ti, kdo ústavní péči potřebují. V řízení o přijetí do u bylo vycházeno z posouzení zdravotního stavu žadatele s přihlédnutím k jeho sociálním poměrům.

Z toho co bylo uvedeno o přijetí občanů do ústavů sociální péče, vyplývá, že rozhodnou skutečností bylo posouzení zdravotního stavu. Ten posuzovala Okresní posudková komise sociálního zabezpečení zřízená při ONV, kdy bylo vycházeno z lékařských práv.

Je-li veřejná správa službou veřejnosti podle věty první , pak se v řízení o námitkách nabízelo v zájmu řádného zjištění skutkového stavu provést důkaz posouzením zdravotního stavu dcery žalobkyně I. H. Okresní posudkovou komisí sociálního zabezpečení v době přijetí dcery žalobkyně do u sociální péče. Bez provedení takového důkazu nelze spolehlivě usoudit o tom, co bylo důvodem pro přijetí I. H. do u sociální péče, přestože se zřetelem k ) odst. 2 vyhl. č. se nabízí, že mohlo se tak stát pro zdravotní stav I. H. To je však zapotřebí postavit najisto a provést důkaz písemnostmi, které byly podkladem pro přijetí I. H. do u sociální péče. Jestliže takový důkaz proveden nebyl, pak úsudek žalované byl učiněn na základě neúplných skutkových zjištění.

Žalobkyní předložené listinné důkazy byly zhodnoceny tak, že dokládají umístění I. H. v u sociální péče od roku 1977. Je-li tu právní úprava o výchově dítěte platná do doby dosažení zletilosti I. H., tak bylo zapotřebí zabývat se tím, zda žalobkyně měla či neměla možnost o dítě pečovat v souvislosti s umístěním dítěte v ústavní péči. V důsledku toho je zapotřebí přisvědčit žalobkyni, že odůvodnění napadeného rozhodnutí neodpovídá požadavkům .

Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě neúplných skutkových zjištění, nebylo prokázáno, z jakých důvodů byla dcera žalobkyně umístěna v u sociální péče a jde-li o podmínky, na které dopadá ustanovení vyhl. č. účinném do doby zletilosti dcery žalobkyně.

Na základě neúplných skutkových podkladů pak nelze spolehlivě uzavřít, zda žalobkyně vychovala jedno či dvě děti, což má vliv na stanovení důchodového věku podle § 32 zákona o důchodovém pojištění.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně měla v řízení úspěch. Proto jí na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 1 920,- Kč představující odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 500,- Kč, 2x režijní paušál po 300,- Kč a 320,- Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem.

Podle nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože skutkový stav, který vzala žalovaná za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spise a vyžaduje zásadní doplnění.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou

týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu

správnímu soudu v Brně, z důvodů podle

prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 16. září 2010

Samosoudkyně:

JUDr. Věra B a l e j o v á v.r.

Za správnost vyhotovení:

Sládková Blanka