Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 33/2010 - 93

- 93

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Zdeňka Kühna a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: K. M., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2008, č. j. OAM-57/VL-10-19-2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2010, č. j. - 64,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 29. 1. 2008, č. j. OAM-57/VL-10-19-2008, žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Krajského soudu v Ostravě žalobou, který ji rozsudkem ze dne 14. 1. 2010, č. j. - 64, zamítl. Proti rozsudku krajského soudu brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v níž namítal kasační důvody podle ustanovení až e) (dále jen „ “). Spolu s kasační stížností požádal stěžovatel o ustanovení advokáta a o osvobození od soudních poplatků.

Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ). Kasační stížnost však nepodal včas ( ), ačkoliv byl v rozsudku náležitě poučen o délce lhůty k podání kasační stížnosti i o počátku jejího běhu.

Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatel byl v době vydání rozsudku krajského soudu zastoupen advokátem Mgr. Josefem Bartuskem, který mu byl ustanoven usnesením krajského soudu ze dne 8. 10. 2008, č. j. - 41. Napadený rozsudek krajského soudu byl k rukám advokáta doručen dne 16. 2. 2010. Dále ze spisu vyplývá, že kasační stížnost byla stěžovatelem samým podána dne 2. 4. 2010 k poštovní přepravě; krajskému soudu byla doručena dne 6. 4. 2010. Z kasační stížnosti plyne, že stěžovatel jedná sám svým jménem a tedy že se nadále necítí být zastoupen ustanoveným advokátem. O tom svědčí i jeho žádost o ustanovení právního zástupce pro kasační řízení.

Podle ustanovení musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle věty třetí citovaného ustanovení zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Podle ustanovení má-li účastník na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci. Pouze má-li účastník na řízení něco osobně vykonat, doručuje se i jemu.

Napadený rozsudek byl ustanovenému advokátu stěžovatele prokazatelně doručen dne 16. 2. 2010. Rozsudek byl, zcela v souladu s ustanovením , doručován toliko tomuto zástupci. Podle ustanovení lhůta stanovená tímto zákonem počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Lhůta k podání kasační stížnosti tedy počala běžet dne 17. 2. 2010. Podle odstavce druhého ustanovení , lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli, nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den ( ). Dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti tak uplynula v úterý 2. 3. 2010. Stěžovatel tudíž podal kasační stížnost až po uplynutí zákonné lhůty, neboť ta byla podána k poštovní přepravě až dne 2. 4. 2010. Kasační stížnost byla podána opožděně.

K výše uvedenému lze dodat, že lhůta k podání kasační stížnosti počíná běžet ode dne řádného doručení zástupci žalobce ( ). Na počátku běhu lhůty pro podání kasační stížnosti proto nemůže změnit nic ani to, že napadený rozsudek například převzal stěžovatel osobně později. Okamžik, kdy se stěžovatel osobně seznámil s obsahem napadeného rozsudku tak nemůže založit nový běh lhůty pro podání kasační stížnosti (k tomu analogicky srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004, č. j. – 33, publikovaný pod č. NSS). Stěžovatel výslovně v kasační stížnosti uvedl, že ji podává v zachované lhůtě a z důvodu časové tísně žádá, aby ji doplnil advokát, o jehož ustanovení žádá. Z toho lze dovodit, že se stěžovatel mohl mylně domnívat, že lhůta k podání kasační stížnosti činí nikoliv dva týdny, nýbrž dvě měsíce a že jeho kasační stížnost je podána včas. K tomu lze jen dodat, že v rozsudku byl stěžovatel správně poučen o tom, že se kasační stížnost podává ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení rozhodnutí soudu. Pozdní podání kasační stížnosti jde k tíži stěžovatele, přičemž toto pochybení nelze nikterak zhojit, neboť zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Nejvyšší správní soud dále nemůže přehlédnout ani fakt, že stěžovatel, přestože byl vyzván krajským soudem, nedoložil vyplněné potvrzení o svých majetkových poměrech, a proto mu krajský soud advokáta neustanovil a vyzval ho, aby si ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení usnesení zvolil advokáta na plnou moc (usnesení krajského soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. – 86). Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 2. 6. 2010; ten však své zastoupení advokátem, které je další nutnou podmínkou řízení o kasační stížnosti podle ustanovení , ve stanovené lhůtě ani později nedoložil. Absence povinného zastoupení advokátem by tedy byla jen dalším důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu odmítl podle ustanovení za použití jako opožděně podanou.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení ve spojení s ustanovením , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. září 2010

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu