Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 107/2010 - 70

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: R. P., zast. Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2010, č. j. - 14,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 1600 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutími žalovaného ze dne 13. 1. 2010, č. j. MHMP 939810/2009 a č. j. MHMP 948717/2009, byla zrušena a vrácena k novému projednání a rozhodnutí odvoláními napadená rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 ze dne 22. 10. 2009, č. j. 11830/2009/AAL, a ze dne 26. 10. 2009, č. j. 11884/2009/AAL, kterými žalobkyni nebyl přiznán příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. V odůvodnění obou těchto rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobkyně dne 15. 7. 2009 podala žádost o příspěvek na živobytí (doplatek na bydlení), o které bylo pravomocně rozhodnuto dne 2. 11. 2009. O přiznání této dávky pak požádala znovu dne 30. 9. 2009, tedy v době, kdy ještě nenabylo právní moci rozhodnutí vydané ve věci předchozí žádosti ze dne 15. 7. 2009. Přitom podle lze totéž právo z téhož důvodu téže osobě přiznat pouze jednou. Žalovaný tedy podle závěrů obou rozhodnutí o odvolání zjistil pochybení, neboť byl dán důvod pro zastavení řízení o žádostech žalobkyně o dávku pomoci v hmotné nouzi ze dne 30. 9. 2009.

Proti uvedeným rozhodnutím žalovaného podala žalobkyně žalobu, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2010, č. j. - 14, ve vztahu k oběma těmto rozhodnutím odmítnuta. Podle soudu z obou žalobou napadených rozhodnutí vyplývá, že jimi byla zrušena rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, čímž bylo žalobkyni vyhověno. Podání žaloby proti zrušujícím rozhodnutím správního orgánu druhého stupně lze tak za dané situace přirovnat k nevyčerpání řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem a hodnotit ji jako nepřípustnou podle (dále jen „ “). S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobu podle jako nepřípustnou odmítl.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonem stanovené lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v , e)

V ní stěžovatelka namítla, že žalovaný vyhověl odvoláním a napadená prvoinstanční rozhodnutí zrušil. Takto však nepostupoval z důvodů, které byly uvedeny v odvoláních, nýbrž kvůli tomu, že v obou případech shledal důvod pro zastavení řízení o žádostech o přiznání dávek pomoci v hmotné nouzi, čímž dal jasně najevo, jak by měl prvoinstanční orgán o těchto věcech rozhodnout.

Dále stěžovatelka namítla, že se soud měl žalobou řádně zabývat a projednat ji. Z žalobou napadených rozhodnutí žalovaného totiž nevyplývá, zda žádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi ze dne 30. 9. 2009 se týkají stejného období jako žádosti, které byly podány dne 15. 7. 2009. Přitom tyto žádosti se vztahují k obdobím různým, takže nebyl dán důvod pro odmítnutí žaloby.

S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2010, č. j. - 14, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s a 3 , podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

V projednávané věci byla žalobou napadenými rozhodnutími podle zrušena rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc mu byla vrácena k novému projednání. V takovém případě podle uvedeného ustanovení odvolací správní orgán (žalovaný) vysloví právní názor, kterým je správní orgán prvního stupně při novém projednání věci vázán. V posuzovaném případě odvolací správní orgán rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání správnímu orgánu prvního stupně, protože shledal, že byl dán důvod pro zastavení řízení. Nerozhodl tedy podle ustanovení , které odvolacímu správnímu orgánu umožňuje napadené rozhodnutí nebo jeho část zrušit a řízení zastavit. Žalovaný tak zavázal správní orgán prvního stupně k tomu, aby vydal rozhodnutí, kterým řízení zastaví. I v případě naprostého respektování závazného právního názoru odvolacího správního orgánu v následném rozhodnutí prvního stupně jsou nadále přípustné řádné opravné prostředky na úrovni veřejné správy. To ostatně stanoví , podle kterého lze proti novému rozhodnutí podat odvolání. Tato možnost pak vyplývá i z .

V posuzovaném případě jde sice o rozhodnutí odvolacího správního orgánu, vůči němuž obecně nejsou přípustné řádné opravné prostředky, nicméně věc nadále zůstává na úrovni veřejné správy, přičemž posléze připadá v úvahu uplatnění řádných opravných prostředků. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu, ačkoliv vyslovuje závazný právní názor, nenaplňuje materiální znaky rozhodnutí podle , čímž postrádá hmotněprávní důsledky na sféru veřejných subjektivních práv a povinností (shodně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2005, č. j. - 56, dostupný na www.nssoud.cz). Podle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, č. j. - 107, publikovaný pod č. 923/2006 Sb. NSS) „pojem „rozhodnutí“ ve smyslu je třeba chápat v materiálním smyslu jako jakýkoliv individuální právní akt vydaný orgánem veřejné moci z pozice jeho vrchnostenského postavení.“ Aby úkon správního orgánu byl přezkoumatelný v režimu , musí naplňovat znaky v tomto ustanovení uvedené. Proto nerozhoduje jeho označení. Ačkoliv je tedy úkon žalovaného označen jako „rozhodnutí“, nesplňuje jeho znaky po stránce materiální, neboť se netýká veřejných subjektivních práv a povinností. V takovém případě je třeba postupovat podle , podle kterého jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.

Nelze tedy souhlasit se závěrem Městského soudu v Praze, že žaloba byla nepřípustná z důvodů nevyčerpání řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem ( ). Žaloba totiž byla nepřípustná proto, že se v ní stěžovatelka domáhala přezkoumání úkonů, jež jsou ze soudního přezkumu vyloučeny, neboť se nejednalo o rozhodnutí v materiálním smyslu ( , ). I existence kompetenční výluky zakotvené v je však důvodem pro odmítnutí žaloby podle , takže Městský soud v Praze nepochybil, když takové rozhodnutí učinil.

Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že stěžovatelce bylo odvoláními vyhověno, ačkoliv ve skutečnosti žalovaný prvoinstanční správní rozhodnutí zrušil a věci mu vrátil k dalšímu projednání se závazným právním názorem je zastavit. Tato nepřesnost však nemá žádný vliv na výrok napadeného usnesení soudu, neboť úkony žalovaného, jimiž došlo k zrušení prvoinstančních rozhodnutí a vrácení věcí k novému projednání, nemohly být považovány za rozhodnutí ve smyslu bez ohledu na to, z jakých důvodů k jejich vydání došlo.

Správností závěru žalovaného o nutnosti zastavení řízení ve věci žádosti stěžovatelky o dávky pomoci v hmotné nouzi ze dne 30. 9. 2009 ani s tím související totožností či rozdílností této žádosti ve vztahu k předchozí žádosti ze dne 15. 7. 2009 se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, neboť „odmítl-li krajský soud žalobu jako neprojednatelnou a nezabýval-li se jí věcně, přezkoumává Nejvyšší správní soud v kasačním řízení jen to, zda krajský soud správně posoudil nesplnění procesních podmínek; věcný obsah žaloby přezkoumávat nemůže.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006, č. j. - 65, www.nssoud.cz). Dále i kdyby se tyto žádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi skutečně vztahovaly k jiným obdobím, nemělo by to žádný vliv na zákonnost napadeného usnesení Městského soudu v Praze, neboť ten se nemohl zabývat věcnou správností úkonů žalovaného, které nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu , a musel žalobu jako nepřípustnou odmítnout, jak již bylo zmíněno. Proto otázka totožnosti či rozdílnosti žádostí stěžovatelky o dávky pomoci v hmotné nouzi ze dne 15. 7. 2009 a 30. 9. 2009 může být řešena až v případném dalším řízení o žalobě, která by byla podána po vyčerpání řádného opravného prostředku proti novému rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle věty druhé zamítl. Současně v souladu s a a 2 nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka v něm neměla úspěch a správnímu orgánu takové právo ve věcech pomoci v hmotné nouzi nepřísluší.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2010, č. j. - 49, byla stěžovatelce ustanovena zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti advokátka Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová. V takovém případě její hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát ( a věta první ). Nejvyšší správní soud proto přiznal ustanovené zástupkyni v souladu s jejími požadavky odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů v celkové výši 1600 Kč, která se skládá z částky 1000 Kč za dva úkony právní služby (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení zahrnující i studium spisu a podání doplnění kasační stížnosti podle , a , d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů) a z částky 600 Kč za s tím související dva režijní paušály po 300 Kč ( a 3 ). Tato částka bude ustanovené zástupkyni vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu v obvyklé lhůtě.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. září 2010

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu