Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 63/2010 - 144

- 146

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: Rödl & Partner Consulting, s. r. o., se sídlem Platnéřská 2, Praha 1, zastoupený JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem AK Rödl & Partner, v. o. s., Platnéřská 2, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2010, č. j. - 107, vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. , o námitce podjatosti žalobce proti soudcům Nejvyššího správního soudu JUDr. Petru Průchovi, JUDr. Jaroslavu Vlašínovi a JUDr. Milanu Kamlachovi,

t a k t o :

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Petr Průcha, JUDr. Jaroslav Vlašín a JUDr. Milan Kamlach n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností, doručenou Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) dne 13. 5. 2010, vedenou u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. , se žalobce domáhá, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí městského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 3. 2007.

Nejvyšší správní soud vyrozuměl stěžovatele o složení třetího senátu Nejvyššího správního soudu, který v souladu s rozvrhem práce bude shora specifikovanou věc projednávat a rozhodovat (písemnost ze dne 21. 6. 2010, č.j. - 129, doručená stěžovateli dne 23. 6. 2010). Na poučení reagoval žalobce podáním námitky podjatosti proti všem soudcům třetího senátu Nejvyššího správního soudu s odůvodněním, že senát ve shodném složení již rozhodoval v řízení, které řízení vedenému pod sp. zn. předcházelo. V předcházejícím řízení vydal třetí senát Nejvyššího správního soudu ve shodném složení rozsudek ze dne 3. 2. 2010, č. j. - 86, kterým zrušil pro stěžovatele příznivý rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. S ohledem na skutečnost, že ve věci vedené pod sp. zn. je napadán právě rozsudek městského soudu, který vycházel z právních závěrů vyslovených uvedenými soudci v předcházejícím řízení vedeném pod sp. zn. , jsou splněny podmínky jejich podjatosti ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Věc byla v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2003, č. j. – 5, publikované pod č. NSS), předložena k rozhodnutí jinému senátu tohoto soudu. Pro řízení o námitce podjatosti jí byla přidělena sp. zn. .

K námitce podjatosti se vyjádřili všichni soudci třetího senátu Nejvyššího správního soudu, tj. JUDr. Petr Průcha, JUDr. Jaroslav Vlašín a JUDr. Milan Kamlach, s tím, že nemají žádný vztah ani k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, nemají žádný poměr k projednávané věci a necítí se být podjatí.

Při posouzení namítané podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z následujících úvah. Součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát ( y ČR). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně nález Ústavního soudu sp. zn. ).

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Jedním z důvodů pro vyloučení soudců je dle ustanovení skutečnost, že se tito podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení, za předpokladu, že jde o totožnou věc. Podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu , který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se však týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně. Podílem na předcházejícím soudním řízení tak bude např. situace, kdy soudce působil ve věci jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak, kdy jako člen senátu Nejvyššího správního soudu by věc vrátil krajskému soudu, kde by zasedal jako člen senátu, nebo jako specializovaný samosoudce, a měl by ji znovu projednávat. Smysl a účel věty druhé spočívá mimo jiné v rozvinutí principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces.

Ustanovení dále také stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodovací činnost respektive právní názory soudců na určitou otázku proto nemohou samy o sobě zakládat důvod k jejich podjatosti.

S ohledem na skutečnost, že žádný z členů třetího senátu Nejvyššího správního soudu se nepodílel na rozhodování věci vedené pod sp.zn. v předchozím stupni, tedy v žalobním řízení před Městským soudem v Praze, a vzhledem k tomu, že ani samotní soudci se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni, přičemž jejich rozhodovací činnost sama o sobě nemůže podjatost založit, neshledal Nejvyšší správní soud návrh žalobce na vyloučení shora uvedených soudců třetího senátu Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. důvodným.V uvedené věci budou proto dále rozhodovat shora uvedení soudci třetího senátu Nejvyššího správního soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2010

JUDr. Radan Malík

předseda senátu