Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 71/2010 - 20

- 20

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Bc. M. Š., zastoupený advokátem Mgr. Lukášem Wimětalem, se sídlem Veselá 24, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, o návrhu žalobce na vyloučení soudců Krajského soudu v Brně JUDr. Jany Jedličkové, JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D. a Mgr. Milana Procházky z projednávání a rozhodování v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje,

t a k t o :

Soudci Krajského soudu v Brně JUDr. Jana Jedličková, JUDr. Tomáš Foltas, Ph.D. a Mgr. Milan Procházka, n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování v řízení o žalobě podané proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 20. 4. 2010, č. j. JMK 38862/2010.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odbor životního prostředí, ze dne 20. 4. 2010, č. j. JMK 38862/2010, jímž zrušil rozhodnutí Městského úřadu Břeclav ze dne 3. 2. 2010, č. j. MUBR 7846/2010. Tímto rozhodnutím městský úřad zastavil řízení ve věci registrace Honebního společenství Poštorná – Háje.

Poté, co byl žalobce poučen o složení senátu 31 Krajského soudu v Brně, včetně možných náhradníků ze senátů 29 a 30 téhož soudu, podal nyní posuzovanou námitku podjatosti, jež byla krajskému soudu doručena 4. 8. 2010 a následně byla postoupena Nejvyššímu správnímu soudu. V ní vůči jmenovaným soudcům Krajského soudu v Brně namítl, že tito rozhodovali a projednávali věci pod sp. zn. a , které v podstatné části souvisely s nyní projednávaným případem. Tito soudci budou podle žalobce zjevně podporovat svá dřívější rozhodnutí ve věci, což vyvolává důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti. Řízení pod sp. zn. se totiž přímo týkalo zápisu Honebního společenství Poštorná – Háje do rejstříku honebních společenstev, v řízení pod sp. zn. pak krajský soud zamítl žalobu druhého Honebního společenstva Poštorná, jehož předsedou žalobce je, na ochranu před nezákonným zásahem Městského úřadu Břeclav, v němž byl spor o existenci tohoto honebního společenstva.

Všichni tři označení soudci podali vyjádření k námitce podjatosti, v nichž sdělili, že k předmětné věci, účastníkům ani jejich zástupcům nemají žádný vztah, a námitku podjatosti proto považují za nedůvodnou.

Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná.

Princip nestranného, nezávislého a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř a předpoklad fungování soudní moci; tento princip jsou proto všichni soudci povinni ctít a naplňovat. Podle ustanovení , (dále jen „ “), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci mj. i tehdy, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti.

Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález sp. zn. , sv. 6, nález č. 127 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález sp. zn. , sv. 23, nález č. 98 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.

Z nyní posuzované námitky je zřejmé, že žádný z důvodů předpokládaných v dán není a žalobce jej vlastně ani netvrdí. Brojí pouze proti tomu, že jím jmenovaní soudci rozhodovali v souvisejících případech. Jak však uvedl zdejší soud v usnesení ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. , fakt, že soudce krajského soudu již dříve rozhodoval o jiných kauzách téhož účastníka, nemůže být důvodem pro vyloučení soudce. Tento právní názor, potvrzený později například v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. , je třeba vztáhnout i na situace, kdy krajský soud rozhodoval ve věci týkající se související otázky mezi obdobnými účastníky. Jak bylo uvedeno v uvedeném usnesení sp. zn. : „Nejde tu o „předchozí soudní řízení“; takový případ by mohl nastat jen tam, kde by soudce, který o věci rozhodoval u nižší instance, měl rozhodovat také v řízení opravném.“ Je naopak běžnou zásadou rozvrhu práce některých soudů, že věci související či věci týchž účastníků jsou řešeny týmiž senáty, což posiluje i vzájemnou souladnost mezi těmito rozhodnutími.

Protože tedy Nejvyšší správní soud neshledal, že by jmenovaní soudci byli z projednávání a rozhodování věci vyloučeni, vyslovil tento závěr výrokem svého usnesení ( věta čtvrtá ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné ( a contr.).

V Brně dne 31. srpna 2010

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu