Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Na 114/2010 - 57

- 60

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci navrhovatele: F. O., proti odpůrci: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o návrhu na obnovu řízení vedeného u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. , v němž bylo vydáno usnesení ze dne 24. 3. 2010, č. j. – 41, ve věci kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2009, č. j. – 18,

t a k t o :

I. Návrh na obnovu řízení s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 24. 3. 2010, č. j. – 41, odmítl kasační stížnost stěžovatele (dále též „navrhovatele“), která směřovala proti usnesení Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) ze dne 20. 7. 2009, č. j. – 18, jímž městský soud podle , (dále jen „ “), ve spojení s , odmítl stěžovatelovu žalobu, jíž napadal přípis žalovaného ze dne 4. 11. 2008 – vyrozumění k podnětu na přezkoumání rozhodnutí ve věci dávky státní sociální podpory (příspěvek na bydlení dle , , ve znění pozdějších předpisů).

Jako důvod pro odmítnutí žaloby městský soud uvedl, že tato přes výslovnou výzvu soudu k odstranění nedostatků podání neobsahovala údaj, které výroky rozhodnutí jsou žalobou napadány a z jakých důvodů, nebyl v ní formulován návrh rozsudečného výroku a také k ní nebyl přiložen stejnopis napadeného rozhodnutí (vyrozumění). Městský soud současně konstatoval, že přípis, jímž Ministerstvo práce a sociálních věcí oznamuje, že neshledává důvod pro zahájení přezkumného řízení, není rozhodnutím ve smyslu , a je proto vyloučeno ze soudního přezkumu. Proto by soud odmítl podání i podle ve spojení s v návaznosti na téhož zákona.

V kasační stížnosti stěžovatel namítal, že městský soud nespravedlivě aplikoval procesní předpisy. Další jeho námitky směřovaly proti postupu správních orgánů, zejména Ministerstva práce a sociálních věcí při vyřizování jiných jeho záležitostí, zejména starobního důchodu, kde odpůrce jako ústřední orgán státní správy dovolil ČSSZ porušování d, jakož i příslušných článků y. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutím uložil odpůrci zrušit rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 4. 1996, č. X, a nařídil jí, aby rozhodla podle , o soudní rehabilitaci, , o mimosoudních rehabilitacích, a , o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Vytýká soudkyni projednávající tuto věc, že nedoručila vyjádření odpůrce k replice a nevyžádala si správní spisy od dalších účastníků řízení.

Jelikož v řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, městský soud vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení výzvy předložil soudu plnou moc udělenou advokátovi, který jej bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti ze dne 22. 7. 2009. Zároveň jej poučil, že pokud tak neučiní, bude kasační stížnost odmítnuta. Navrhovatel na výzvu reagoval podáním, v němž sdělil, že mu byl v totožné věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. , ustanoven advokát JUDr. Vít Vohánka. Městský soud – bez dalšího – předložil stěžovatelovu kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o ní.

Nejvyšší správní soud výše již označeným usnesením kasační stížnost odmítl s odůvodněním, že stěžovatel vzdor výzvě městského soudu učiněné podle ods.t 1 neodstranil vady kasační stížnosti, neboť nedoložil, že je v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem podle , ačkoliv takové zastoupení je povinné. Shodně s městským soudem shledal, že ustanovení zástupce JUDr. Víta Vohánky na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2007, č. j. – 11, nelze vztáhnout na řízení o kasační stížnosti podané dne 22. 7. 2009 proti usnesení městského soudu ze dne 20. 7. 2009, č. j. – 18, byť v obou řízeních jsou totožní účastníci. Zdůraznil, že v předchozím řízení žaloba směřovala proti jinému úkonu odpůrce, konkrétně proti sdělení ze dne 10. 7. 2007, č. 2007/42199 – 212, zatímco v řízení vedeném pod sp. zn. směřuje proti sdělení odpůrce ze dne 4. 11. 2008, č. j. 2008/57600 – 212.

Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. – 41, bylo doručeno účastníkům a nabylo právní moci dne 7. 4. 2010.

Městskému soudu v Praze bylo dne 9. 4. 2010 doručeno podání navrhovatele sepsané dne 7. 4. 2010, nadepsané jako „žaloba na obnovu řízení podle proti usnesení NSS – 41, senátu Vlašína ze dne 24. 3. 2010, doručeného dne 7. 4. 2010“. Navrhovatel vyslovuje přesvědčení, že rozhodnutí je nezákonným protiprávním zásahem do u, u a zákonem zaručených práv navrhovatele se zjevným porušováním , , Ústavního , kterému některá ustanovení citovaná v napadeném usnesení č. j. – 41, musí být podřízena. Navrhovatel se domáhá, aby „soud ve svém zjišťování tvrzených skutečností, tj., že žalobce má právní nárok na starobní důchod namísto sociálních almužen, vycházel z již zmíněného ústavního zákona a v součinnosti se žalovanou MPSV dle , a a jak stanoví s aplikací , provedl důkaz rehabilitačním řízením nezákonného komunistického odsouzení z roku 1967 v rejstříku trestů, jak je podáno v příloze s odůvodněním, že provedením důkazů této skutečnosti může být výsledek obnoveného řízení pro poškozeného žalobce příznivější dle citace , kterou je soudce při rozhodování dle a y vázán“. Navrhovatel přiložil ke svému návrhu podání adresované Městskému soudu v Brně, nadepsané jako rehabilitační žaloba k rejstříku trestů, v níž vylíčil své potíže s komunistickým režimem v době před emigrací v roce 1968 a v němž se domáhá výroku rozsudku, jímž by soud zajistil doručení rozsudku vojenského soudu, zrušení tohoto rozsudku pro nezákonnost, vymazání trestu z rejstříku trestů, odůvodnění, proč se dnešní státní orgány vzpírají provedení rehabilitace celých 19 let, spravedlivého zadostiučinění podle Připomíná, že bez výmazu z rejstříku trestů nemohl podnikat, což jsou miliardové ztráty, nemluvě o upírání starobního důchodu podle Žádá dále nařízení, aby Všeobecná deklarace lidských práv OSN visela na každých dveřích soudu a byla ctěna a chráněna tak jak ukládá y ČR.

Městský soud v Praze s ohledem na ustanovení postoupil spis k rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení proti usnesení č. j. – 41, ze dne 24. 3. 2010, Nejvyššímu správnímu soudu.

od 1. 1. 2003 zavedl obnovu řízení jako mimořádný opravný prostředek vedle kasační stížnosti. Učinil tak v zásadě v tradičním pojetí tohoto procesního institutu, ovšem přizpůsobeného pro účely správního soudnictví. Jelikož ve správním soudnictví soudy rozhodují v jednom stupni, o povolení obnovy rozhoduje tentýž soud, který napadené rozhodnutí vydal (proti kterému návrh na obnovu řízení směřuje) a povolí-li obnovu řízení, pak tentýž soud v obnoveném řízení pokračuje. Proto o navrhovatelově návrhu na obnovu řízení rozhoduje v této věci Nejvyšší správní soud.

Podle řízení ukončené pravomocným rozsudkem se na návrh účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce, jestliže výsledek obnoveného řízení může být pro něj příznivější. Podle je účastníkem řízení ten, kdo podal návrh na obnovu řízení, a dále ti, kdo byli účastníky řízení před soudem, proti jehož rozhodnutí návrh na obnovu řízení směřuje. Podstatná úprava je však, a to právě pro posuzovaný návrh, obsažena v , který pozitivně i negativně vypočítává taxativním způsobem, ve kterých věcech lze návrh na obnovu podat; jinými slovy upravuje přípustnost návrhu. Podle a písm. b) je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických hnutí. Podle téhož ustanovení, obnova řízení není přípustná proti rozhodnutí o kasační stížnosti. Podle třetího odstavce téhož ustanovení obnova řízení není dále přípustná, směřuje-li návrh jen proti důvodům rozhodnutí nebo proti výroku o nákladech řízení.

Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že proti rozsudku (tím spíše pak i usnesení) vydanému v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu není obnova řízení přípustná. Zejména z něho však pro souzenou věc vyplývá, že není přípustná proti rozhodnutí (tedy jak rozsudku, tak usnesení) o kasační stížnosti.

Podle nestanoví-li tento zákon jinak, soud jej usnesením odmítne, jestliže je návrh podle tohoto zákona nepřípustný. Podle s toto ustanovení užije přiměřeně i pro řízení o kasační stížnosti a obnově řízení. Protože navrhovatelův návrh na obnovu řízení, který směřoval proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. – 41, je ve smyslu návrhem nepřípustným, musel jej Nejvyšší správní soud odmítnout podle , aniž by se mohl zabývat důvody takového podání.

Jen nad rámec potřebného odůvodnění (obiter dictum) Nejvyšší správní soud poznamenává, že v projednávané věci podle obsahu spisu směřovala žaloba navrhovatele proti přípisu – vyrozumění odpůrce k podnětu na přezkoumání rozhodnutí ve věci dávky státní sociální podpory, konkrétně příspěvku na bydlení. Jednalo se o rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru sociálních věcí ze dne 25. 6. 2008, č. j. JMK 78937/2008, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce v Hodoníně, odboru státní sociální podpory ze dne 12. 5. 2008, č. j. 4504/7/HOB-1/8, kterým byla zvýšena dávka státní sociální podpory - příspěvek na bydlení navrhovatele z částky 402 Kč na částku 535 Kč měsíčně od 1. 4. 2008 do 30. 6. 2008. Odvolací orgán (Krajský úřad Jihomoravského kraje) se ztotožnil s právním názorem prvoinstančního správního orgánu, a napadené rozhodnutí potvrdil. Odpůrce navrhovatelovo podání posoudil podle obsahu jako podnět k přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení a jelikož shledal, že správní řízení proběhlo v souladu s ustanovením a násl. , , ani v právním hodnocení věci správní orgán nepochybil, vyrozuměl napadeným přípisem ze dne 4. 11. 2008, že neshledal důvod pro zahájení přezkumného řízení, ani pro případnou jeho obnovu. V žádném případě se řízení netýkalo stěžovatelova nároku na starobní důchod podle předpisů důchodového pojištění, či nároků na odškodnění podle rehabilitačních zákonů, které stěžovatel zmiňuje v kasační stížnosti či návrhu na obnovu řízení. Ostatně účastníkem takových řízení by byla Česká správa sociálního zabezpečení, která však v projednávané věci nebyla nejen účastníkem řízení soudního, ale ani předchozích řízení správních, neboť rozhodnutí, k jehož přezkoumání dal navrhovatel podnět a jímž se zabýval odpůrce, bylo vydáno Krajským úřadem Jihomoravského kraje a týkalo se dávky státní sociální podpory – příspěvku na bydlení. Téhož se pak týkalo i přezkumné řízení soudní vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. a u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. , jehož obnovy se stěžovatel domáhal.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2010

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu