Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 Az 11/2010 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou v právní věci žalobce: A. U., státní příslušnost: Mongolsko, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odboru azylové a migrační politiky, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o udělení mezinárodní ochrany, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2010, č. j.OAM-67/LE-BE02-P12-2010, E.č. L008556,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný podle ustanovení , o azylu a změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů , ve znění pozdjších předpisů (dále jen „ “) zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci z důvodu nepřípustnosti žádosti podle ustanovení . Žalobce namítá porušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť žalovaný nezjistil stav věci náležité a v potřebném rozsahu, jež je nezbytný pro rozhodnutí v dané věci. Podle žalobce nebyly dány podmínky k postupu podle ve spojení s , neboť umožňuje zastavit řízení jen v případě, kdy žádost o udělení mezinárodní ochrany není přípustná. Důvody nepřípustnosti jsou upraveny v . Jedním z důvodů nepřípustnosti je to, že cizinec opakovaně podává žádost, aniž by v ní uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly uplatněny v předchozím řízení. Žalobce však uvedl nové skutečnosti, a to pronásledování v zemi původu rodinou bývalé přítelkyně, neboť ta mu půjčila peníze s vysokým úrokem a po nějaké době chtěla půjčku i s úroky vrátit, kdy tato částka vyrostla až na 7. 000,- EUR, které by v žádném případě neměl jak v Mongolsku vydělat. Žalobce dále poukázal na ustanovení a odkázal na zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA o dodržování lidských práv v Mongolsku za rok 2009, z nichž vyplývá, že korupce u policie a v justici je tu závažným problémem. Na základě shora uvedeného má tedy za to, že v případě návratu by mu hrozilo pronásledování podle a zároveň skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu . Jako další důvod v žádosti uvedl, že zde v ČR má rodinný a soukromý život. Jeho přítelkyně je držitelkou pracovního víza a sestřenice se provdala za Čecha, s nímž má dvě děti. Tato nová skutečnost však byla správním orgánem odmítnuta s tím, že se nejedná o důvod, který by byl azylově relevantní. Žalobce však má za to, že jde o důvod, který lze podřadit pod . Žalovaný měl také vzít v úvahu žalobcem uváděné důvody, pro které se nemůže vrátit do rodné země a jeho situaci posoudit s ohledem na pravidlo non-refoulement z hlediska obecného mezinárodního práva, Úmluvy o právním postavení uprchlíků, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

Žalovaný v písemném vyjádření popřel oprávněnost žaloby a projevil nesouhlas s jejím obsahem, neboť neprokazuje, že by žalovaný rozhodl nezákonně. Současně odkázal na obsah spisu, především na žádost o udělení mezinárodní ochrany a napadené rozhodnutí. Sdělil, že i nadále trvá na tom, že žalobce uvádí shodná fakta jako v předchozím řízení a jediným důvodem, proč podal žádost, byla jeho snaha o legalizaci pobytu v ČR. nicméně mu nic nebránilo v tom, aby ji uplatnil již v prvním řízení, neboť ji již v té době znal. Žalobce sice v tomto řízení uvedl novou skutečnost - půjčení peněz před odchodem z vlasti – a je proto zcela logické, že mu tato okolnost musela být známa i v předchozím řízení a že mu nic nebránilo uplatnil ji již v prvním řízení, neboť ji již v té době znal. Další důvod, který žalobce uvádí (snaha zůstat v ČR a žít s přítelkyní), není podle názoru žalovaného azylově relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný má za to, že druhá žalobcova žádost o udělení mezinárodní ochrany je jen účelová, neboť opakovanou žádost podal žalobce až poté, co byl zadržen Policií ČR a umístěn v ZZC v Bělé, kde mu bylo uloženo v pořadí již druhé správní vyhoštění a to na dobu 10 let. Závěrem žalovaný uvedl, že jím vydané rozhodnutí je zcela v souladu se zákony i Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a navrhl proto žalobu zamítnout jako nedůvodnou.

Při jednání konaném dne 2. 7. 2010 účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích; žalobce pouze k věci doplnil, že v Mongolsku pracoval jako řidič guvernéra, který je otcem bývalé přítelkyně a její starší bratři jsou policisté. Doma má jen velice nemocnou matku, která žije v pronajatém bytě a pokud by se vrátil zpět, neměl by kde bydlet.

Z obsahu správní spisu žalovaného vyplývá, že žalobce podal první žádost o udělení mezinárodní ochrany již v roce 2007, přesněji dne 25. 2. 2007, v níž uvedl, že do ČR přijel vydělat nějaké peníze, aby mohl koupit byt nebo malinkatou chatu a měl v Mongolsku kde s rodinou bydlet, neboť předchozí byt museli prodat a zaplatit bance peníze, které po nich požadovala. Za byt dostali 5. 000,- USD, bance dali 3.500,- USD, za 800,- USD matce pronajal byt a za zbytek vycestoval do ČR. Rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 7. 2007 nebyla žalobci mezinárodní ochrana udělena. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, ta byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě zamítnuta. Žalobce poté podal k Nejvyššímu správní soudu kasační stížnost, kterou však soud rozsudkem ze dne 19. 2. 2009, č.j. -47 odmítl pro opožděnost. Dne 5. 3. 2010 pod č.j. CPPH-4005-17/ČJ-2010-004063 rozhodla Policie ČR, služba cizinecké policie o tom, že se žalobci ukládá správní vyhoštění na dobu 10 let. Na základě shora uvedeného rozhodnutí byl žalobce poslán do ZZC v Bělé, kde dne 16. 3. 2010 podal, v pořadí již druhou, žádost o udělení mezinárodní ochrany. V této žádosti uvedl, že není členem politické strany nebo jiné organizace, vojenskou službu nikdy nevykonával, z Mongolska do ČR odcestoval v roce 2006, neboť tam neměl práci, jeho matka přišla o byt a on jí chtěl pomoci, pronajal jí tedy byt nový a do ČR odjel vydělat peníze. Opakovanou žádost podal z týchž důvodů jako žádost předchozí. Navíc sdělil, že má další problém, neboť před odjezdem si půjčil peníze od otce přítelkyně, aby mohl matce pronajmout byt a měl na cestu sem. Přítelkyně se však po jeho odjezdu vdala, a její otec po něm nyní vyžaduje peníze zpět i s velkými úroky. V případě návratu zpět do vlasti by neměl možnost si tam vydělat peníze a ze strany otce bývalé přítelkyně mu hrozí, že po něm bude peníze vymáhat. Nadto si zde našel přítelkyni, se kterou by chtěl zůstat žít v ČR. Žalovaný vydal dne 13. 4. 2010 pod č.j. OAM-67/LE-BE02-P12-2010 rozhodnutí, ve kterém konstatoval nepřípustnost žádosti, pro kterou řízení o mezinárodní ochraně zastavil. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že žalobce sice v této žádosti uvádí nový důvod, pro který se nemůže vrátit do vlasti, tímto důvodem je skutečnost, že v Mongolsku má u otce bývalé přítelkyně dluh, který mu vznikl před jeho odchodem. Podle žalovaného mohl žalobce tuto skutečnost uvést již v průběhu prvního řízení a pouze jeho zaviněním nebyl tento důvod v řízení zkoumám. Co se týče žalobcem uváděného dalšího důvodu, má žalovaný za to, že přání žalobce žít v ČR s přítelkyní nelze v žádném případě považovat za azylově relevantní důvod a tudíž k tomuto důvodu nepřihlédl. V závěru žalovaný uvedl, že žalobce druhou žádost podal mj. až poté, co mu bylo uloženo správní vyhoštění na dobu 10 let.

Krajský soud v Praze přezkoumal rozhodnutí žalovaného a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Správní orgán vyšel při posouzení opakované žádosti žalobce z jím předestřených tvrzení a uzavřel, že jsou dány podmínky pro zastavení řízení o mezinárodní ochraně z důvodu nepřípustnosti žádosti. Uvedený právní názor sdílí i soud, protože i pro něj je rozhodující, že základní důvod, pro který žalobce opakovaně žádá o udělení mezinárodní ochrany, je týž (finanční problémy). Nově žalobce v druhé žádosti uvedl, že žádá o mezinárodní ochranu také proto, že musí bývalé přítelkyni a jejímu otci vrátit půjčku s vysokým úrokem, na což však nemá peníze. K tomu soud uvádí, že toto tvrzení nelze považovat za nové, protože nejde o skutečnost, která by žalobci nebyla známa již v předchozím řízení. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení a žalovaný proto rozhodl v souladu se zákonem. Z uvedeného vyplývá, že to byl žalobce sám, kdo správnímu orgánu, ať již z jakéhokoliv příčin, neuvedl v prvním řízení všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti, a nemůže se proto s poukazem na osobní situaci a soukromý život (vztah s přítelkyní) úspěšně dovolávat zásady non-refoulement a právní úpravy zakotvené v jím zmiňovaných úmluvách. Na tomto místě soud pouze pro úplnost odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2010, č.j. – 56, podle kterého: „Tyto mezinárodní závazky totiž nemohou být jakékoliv povahy, ale musejí se vztahovat k samotné zásadě non-refoulement, tj. k objektivní hrozbě vyjmenovaných skutečností (uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu), a nemohou vykročit ze systematiky a smyslu tohoto ustanovení…“. Pro posouzení této žalobní námitky jako nedůvodné je však zcela určující ta skutečnost, že v řízení podle ustanovení ve spojení s ustanovením není povinností správního orgánu zkoumat otázku zákazu vycestování žadatele z území ČR, neboť tuto otázku musí řešit pouze v případě rozhoduje-li o udělení mezinárodní ochrany ( ), což však nebyl případ žalobce. Z téhož důvodu pak nebylo povinností žalované zabývat se možností udělit žalobci humanitární azyl podle .

Soud má proto za prokázané, že žádost žalobce je nepřípustná a že správní orgán postupoval v souladu se , když řízení o nepřípustné žádosti podle ustanovení zastavil.

Soud neshledal opodstatněnou ani námitku poukazující na nedostatky ve skutkových zjištěních, neboť správní orgán vyšel zcela v souladu se zákonem především z tvrzení žalobce, která řádně posoudil a přijal právní řešení, které neodporujš zákonu. Žalobce navíc v žalobě ani blíže neuvádí, které skutečnosti, pro rozhodnutí významné, žalovaný opomněl zjistit, ani nenavrhuje provedení nějakých důkazů.

Z důvodů právě předestřených proto soud konstatuje, že žalovaný neporušil ustanovení ani , a že jím vydané nerozhodnutí netrpí ani nedostatkem odůvodnění právního závěru, který žalovaný na základě tvrzení žalobce učinil.

Ze všech výše uvedených důvodů proto soud žalobu zamítl podle ustanovení

Protože soud rozhodl ve věci samé, nezabýval se z důvodu nadbytečnosti návrhem žalobce na příznání odkladného účinku žalobě.

Žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly; soud proto podle rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ( a násl. ).

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Praze ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. Jiné opravné prostředky nejsou přípustné.

V Praze dne 2. července 2010

JUDr. Věra Šimůnková, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Lopourová