Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 35/2010 - 34

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobkyně T.T.T.T., v řízení zastoupené Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalované Policii České republiky, Oblastnímu ředitelství služby cizinecké policie Ostrava, Inspektorátu cizinecké policie Ostrava, se sídlem Bohumín-Starý Bohumín, Slezská 295, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15.4.2010 č.j. CPOV-3490/ČJ-2010-074061-SV, ve věci zajištění cizince,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Ostrava, Inspektorátu cizinecké policie Ostrava, ze dne 15. dubna 2010 č.j. CPOV-3490/ČJ-2010-074061-SV se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5.760,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jiřího Hladíka, advokáta se sídlem Brno, Příkop 8.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podanou k soudu v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalované, kterým byla žalobkyně zajištěna za účelem předání podle mezinárodní smlouvy.

Žalobkyně v žalobě m.j. namítá, že rozhodnutí bylo vydáno předčasně, když o správním vyhoštění žalobkyně nebylo do dne vydání rozhodnutí o zajištění pravomocně rozhodnuto, proto se rozhodnutí o správním vyhoštění nestalo ani vykonatelným. Váže-li pak rozhodné anglické znění readmisní dohody možnost vydání cizince na vykonatelnost rozhodnutí o správním vyhoštění, ta ke dni vydání napadeného rozhodnutí o zajištění nenastala.

Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Vychází z českého publikovaného znění readmisní dohody, podle kterého není rozhodná vykonatelnost, ale právní moc rozhodnutí o správním vyhoštění. Má současně za to, že tato podmínka musí být naplněna až v okamžiku realizace předání podle readmisní dohody, proto postupovala zákonně, pokud žalobkyni zajistila za účelem předání podle readmisní dohody, když žalobkyně se nevzdala práva odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění, a proto nemohlo být vyhoštění realizováno ve lhůtě 48 hodin.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobkyně byla zajištěna pode , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dne 14.4.2010 a téhož dne jí bylo oznámeno zahájení správního řízení o vyhoštění. Po jejím výslechu jí bylo 15.4.2010 předáno rozhodnutí o správním vyhoštění, které neobsahuje výrok o vyloučení odkladného účinku, a napadené rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo vydáno podle , 3 , o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a je odůvodněno zjištěními k neoprávněnosti pobytu žalobkyně na území České republiky, konstatací vydání rozhodnutí o správním vyhoštění a odkazem na Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o předávání a přebírání občanů obou států publikovanou v České republice pod č. m.s. (dříve i dále jen „readmisní dohoda“) se závěrem, že vydání rozhodnutí o správním vyhoštění zakládá důvod pro podání žádosti o převzetí žalobkyně příslušným vietnamským orgánům.

Soudy rozhodující ve správním soudnictví již opakovaně dovodily (srov. zejm. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 31.3.2010 č.j. -66 dostupný na www.nssoud.cz), že již při rozhodování o zajištění cizince podle je třeba zkoumat naplnění podmínek předání cizince podle readmisní dohody, přičemž jejich splnění musí být zřejmé již z rozhodnutí o zajištění vydávaného podle . Současně zdůrazňují, že ve vztahu k readmisní dohodě s Vietnamem je bez ohledu na publikované české znění rozhodné anglické znění readmisní dohody (srov. in fine readmisní dohody), které jako podmínku pro předání nestanoví pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění, ale „an enforceable expulsion order“, tedy vykonatelné rozhodnutí o správním vyhoštění. V případě naplnění podmínek pro zajištění cizince dle je tak třeba zkoumat vykonatelnost uloženého správního vyhoštění.

Žalovaná však, vedena nesprávným právním názorem o tom, že k naplnění podmínek readmisní dohody nemusí dojít již v okamžiku zajištění cizince podle , ale až v okamžiku realizace předání, otázku vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění zcela ignorovala. Z obsahu správních spisů je přitom zřejmé, že tato vykonatelnost ani v okamžiku vydání napadeného rozhodnutí nemohla nastat, když jakkoli bylo rozhodnutí o správním vyhoštění žalobkyni předáno 15.4.2010, neobsahuje výrok o vyloučení odkladného účinku. S ohledem na to, že pro rozhodnutí o správním vyhoštění neobsahuje speciální úpravu a nevylučuje použití , , ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „spr. ř.“), je třeba konstatovat, že podle spr. ř. se mohlo takové rozhodnutí o správním vyhoštění stát vykonatelným nejdříve jeho právní mocí, která by (za situace, kdy se proti němu žalobkyně nevzdala práva odvolání) mohla nastat až oznámením rozhodnutí o odvolání nebo marným uplynutím lhůty k podání odvolání ( spr. ř.). Lhůta k podání odvolání proti rozhodnutí o vyhoštění však žalobkyni v okamžiku doručení napadeného rozhodnutí o zajištění sotva začala plynout.

Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí o zajištění žalobkyně bylo vydáno a žalobkyni oznámeno, aniž byly naplněny podmínky readmisní dohody. Proto je rozhodnutí žalované nezákonné a jako takové ho krajský soud podle zrušil a věc vrátil žalované podle k dalšímu řízení, v němž je žalovaná vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku ( ).

Na okraj soud poznamenává, že uvedené závěry nevylučují obecně zajištění cizince i před vykonatelností rozhodnutí o vyhoštění. K tomu však neslouží postup podle , ale postup podle , příp. .

K dalšímu žalobním bodu – že žalobkyně byla ve skutečnosti zajištěna podle za účelem jejího vyhoštění, nikoli podle za účelem jejího předání podle readmisní smlouvy, soud konstatuje, že v napadeném rozhodnutí je jasně deklarováno ve výroku i v odůvodnění (v tomto ohledu mezi nimi neexistuje rozpor), že vůči žalobkyni je postupováno podle . Pokud se týká naplnění podmínek , o této problematice bylo podrobně pojednáno shora. Vůči žalobkyni současně zjevně nebylo napadeným rozhodnutím postupováno podle , když se to z napadeného rozhodnutí nijak (ani příp. překlepem) nepodává. Tento žalobní bod tedy shledává soud nedůvodným.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z procesního úspěchu žalobkyně ve sporu, kdy žalobkyni tak dle vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří náklady právního zastoupení:

a)

odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 2.100,- Kč bez DPH / / úkon při těchto poskytnutých úkonech právní služby:

§ 7, § 9 odst. 3 písm. f)

vyhl. č.

1)

příprava a převzetí věci

2)

sepis žaloby

4.200,- Kč

b)

paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč bez DPH / / úkon při úkonech právní pomoci vypočtených pod písm. a)

§ 13 odst. 3

vyhl. č.

600,- Kč

g)

DPH 20% z částek uvedených pod písm. a) - b)

960,- Kč

Celkem

5.760,- Kč

Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle ve spojení s , , ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „ “) k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě a , týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. , , ), uložil soud žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 15. července 2010

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu