Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 16/2009 - 31

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra, v právní věci žalobce: P. P., zastoupeného Mgr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem, Kadláčkova 894, Kopřivnice, proti žalovanému: Obecní úřad Kozlovice, se sídlem Kozlovice 923, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 5. 2007, čj. OÚ-407/2007, a ze dne 3. 5. 2007, čj. OÚ-408/2007, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2008, čj. - 6,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2008, čj. - 6, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozhodnutími (opatřeními) ze dne 3. 5. 2007, čj. OÚ-407/2007, a ze dne 3. 5. 2007, čj. OÚ-408/2007, Obecní úřad Kozlovice, stavební komise, zrušil opatření ze dne 19. 4. 2004, čj. 403/2004-výst./Pu, a ze dne 12. 12. 2005, čj. 1046/2005-výst./Pu, jimiž podle , o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (stavební zákon), sdělil k podanému ohlášení žalobci, že nemá námitek proti provedení drobných staveb.

II.

Žalobce napadl obě rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji usnesením ze dne 11. 12. 2008, čj. - 6, odmítl [ a d) ].

Krajský soud shledal žalobu nepřípustnou ve smyslu Jejím jediným důvodem totiž byla tvrzená nicotnost napadených rozhodnutí. Žalobce podal dne 27. 11. 2008, tj. v den předcházející podání žaloby, podnět k vyslovení nicotnosti napadených rozhodnutí u Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Podle krajského soudu nebyla splněna podmínka přípustnosti žaloby, spočívající v předchozím domáhání se vyslovení nicotnosti napadených rozhodnutí ve správním řízení, neboť toto správní řízení nebylo při podání žaloby ještě ukončeno. Žaloba tak byla nepřípustná a zároveň předčasná.

III.

Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností. Její důvody nepodřadil žádnému z ustanovení , z podstaty věci však přichází v úvahu pouze důvody podle (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, čj. - 98, č. 625/2005 Sb. NSS).

Stěžovatel namítl, že splnil podmínku přípustnosti žaloby podle Jediným důvodem jeho žaloby sice byla tvrzená nicotnost napadených rozhodnutí, ale stěžovatel dal podáním ze dne 27. 11. 2008 podnět Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje k prohlášení předmětných opatření za nicotná.

Dále stěžovatel tvrdil, že s ohledem na lhůtu k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu nelze vyčkávat na konečné rozhodnutí správního orgánu o jeho podnětu. Nemusel by totiž být schopen dostát dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby proti rozhodnutí. Napadená rozhodnutí navíc byla vydána bez jednání a stěžovatel neměl možnost brojit proti nim opravným prostředkem. Neměl tedy ani příležitost namítnout nicotnost. Stěžovatel mohl podat pouze podnět k prohlášení nicotnosti, což učinil. Uvedené řízení je zahajováno z moci úřední, proto se stěžovatel nemůže domáhat vyslovení nicotnosti před správním orgánem. mu nedává nárok na to, aby řízení bylo vůbec zahájeno. Podle stěžovatele nelze považovat podnět k prohlášení nicotnosti za právní prostředek, jímž by bylo možné domáhat se něčeho před správním orgánem. Samotné podání podnětu k prohlášení nicotnosti předmětných opatření podle stěžovatele stačí k možnosti napadnout nicotnost rozhodnutí žalobou.

Stěžovatel také uvedl, že se i v jiném správním řízení (v řízení o odstranění stavby) domáhal nicotnosti předmětných rozhodnutí (opatření). Krajský úřad Moravskoslezského kraje však v rozhodnutí o odvolání (rozhodnutí ze dne 4. 7. 2008, čj. MSK 24754/2008) setrval na závěrech o pravomoci obce Kozlovice vydat předmětná opatření. Domáhal-li se proto stěžovatel nicotnosti již ve zmíněném řízení, splnil podmínku

IV.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

V.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 3 ).

Kasační stížnost je důvodná.

Posouzení kasační stížnosti vycházelo z toho, zda lze řízením ve smyslu rozumět i úvahu správního orgánu, zda zahájí řízení o prohlášení nicotnosti, vyvolanou podnětem ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů. Jinými slovy, soud zvažoval, zda je uplatnění podnětu podle předpokladem přístupu k soudní ochraně.

Doktrinální náhled na tuto otázku není jednotný (srov. J. Staša, Poznámky k úpravě nicotných rozhodnutí v novém v Nový , , ASPI, 2005, str. 201 a 203; nebo J. Vedral, , Komentář, Bova Polygon, 2006, str. 459 – 460).

Nejvyšší správní soud se přiklonil k názoru, že uplatnění podnětu podle nepodmiňuje přístup k soudu. Tento přístup je podle vyloučen tehdy, pokud se žalobce nedomáhal vyslovení nicotnosti v řízení před správním orgánem. Naplnění dispozice zmíněné normy předpokládá, že žalobce má možnost domáhat se vyslovení nicotnosti v řízení před správním orgánem, resp. takové řízení vyvolat.

Ustanovení umožňuje vyjmenované skupině osob dát podnět k prohlášení nicotnosti. Tento podnět sám o sobě nevede k zahájení řízení. Správní orgán na jeho základě v rámci postupu před zahájením řízení (srov. systematickým výkladem , příp. ) pouze zvažuje, zda zahájí řízení o prohlášení nicotnosti (srov. ). Neučiní-li tak, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů ve stanovené lhůtě podateli. Nelze přitom dovodit, že by toto sdělení bylo rozhodnutím ve smyslu a násl. , resp. zejm. Ostatně, ani podnět ve smyslu není žádostí ve smyslu a a nevede nutně k zahájení řízení.

Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že možnost stěžovatele dát podnět k prohlášení nicotnosti nepředstavuje jeho právo domáhat se vyslovení nicotnosti v řízení před správním orgánem ve smyslu

Výklad krajského soudu by mohl vést k problematickým důsledkům i z hlediska běhu lhůt pro napadení tvrzeně nicotného správního rozhodnutí, jak správně upozornil stěžovatel. Není-li přitom sdělení ve smyslu , část druhé věty za středníkem, zároveň rozhodnutím ve smyslu , mohla by být osoba dotčená nicotným rozhodnutím v některých případech zbavena práva na soudní ochranu.

Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že zákonodárce zvažoval možnost úpravy umožňující domáhat se vyslovení nicotnosti ve správním řízení (srov. a násl. a a násl. návrhu , vedeného Poslaneckou sněmovnou 1998 – 2002 jako Sněmovní tisk č. 1070, dostupný na www.psp.cz). Současný však takovou možnost nezakotvuje.

Stěžovatel navíc uvedl v kasační stížnosti, že napadená rozhodnutí byla vydána bez jednání a není proti nim přípustný opravný prostředek. V tomto směru tedy bylo vyloučeno i to, aby stěžovatel namítal nicotnost, resp. vady řízení k ní vedoucí, již v řízení, z něhož napadená rozhodnutí vzešla.

Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto usnesení krajského soudu zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení ( ). V něm krajský soud rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ).

V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 30. července 2010

JUDr. Jan Passer

předseda senátu