Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 44/2010 - 17

- 19

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně Odborové organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém u, se sídlem 783 25 Bouzov 8, zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem Blanická 917/19, 779 00 Olomouc, proti žalovanému Ministerstvu kultury, se sídlem Maltézské náměstí 1, 118 11 Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o námitce podjatosti soudkyň senátu 6 A Městského soudu v Praze JUDr. Dany Černé, JUDr. Karly Cháberové a JUDr. Naděždy Treschlové,

t a k t o :

Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Dana Černá, JUDr. Karla Cháberová a JUDr. Naděžda Treschlová n e j s o u v y l o u č e n y z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou na ochranu proti nečinnosti podanou dne 28. 4. 2010 u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost rozhodnout o stížnosti žalobkyně ze dne 14. 1. 2010, podané podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, ve lhůtě do 15 dnů od nabytí právní moci rozsudku.

Podáním doručeným městskému soudu dne 10. 5. 2010 namítla žalobkyně podjatost senátu 6 A Městského soudu v Praze „pro jeho negativní osobní poměr k osobě předsedkyně žalobkyně, datující se od doby, kdy právní předchůdkyně žalobkyně jednající osobou stávající předsedkyně žalobkyně podala podnět orgánům činným v trestním řízení kvůli postupu senátu 6 Ca, který opakovaně přiznával odměny ustanovené zástupkyni z řad advokátů za úkony, které neprovedla, a takto ji bezdůvodně obohacoval. Samy členky senátu se prohlásily podjatými a žalobkyně má tak zato, že u nich není dána záruka nestranného a objektivního rozhodnutí za situace, kdy se vůči právní předchůdkyni žalobkyně samy negativně vymezily“.

Soudkyně senátu 6 A k námitce podjatosti vznesené žalobkyní uvedly, že se necítí být podjaté, neboť nemají žádný poměr k projednávané věci, k účastníkům řízení či k jejich zástupcům, což stvrdily svými podpisy dne 17. 5. 2010. Následně byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „ “).

Podle prvého odstavce ustanovení jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d (dále též „Listina“) a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též „Úmluva“), je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát ( y).

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, dostupné na www.nssoud.cz).

Nestrannost soudce se zkoumá jednak ze subjektivního a jednak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu svědčí o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv legitimní pochybnosti v tomto ohledu.

V dané věci bylo subjektivní stanovisko žalobkyně skutečně podnětem k tomu, aby se Nejvyšší správní soud podjatostí soudkyň senátu 6 A Městského soudu v Praze zabýval. Subjektivní náhled uvedených soudkyň, jak vyplývá z jejich vyjádření, svědčí o tom, že se za podjaté v souzené věci nepovažují.

Žalobkyně v předmětném řízení vznesla obecnou námitku proti postupu soudkyň uvedeného senátu, které mají mít negativní poměr k osobě předsedkyně žalobkyně, a dále zdůraznila, že samy členky senátu se v minulosti prohlásily být podjatými ve vztahu k právní předchůdkyni žalobkyně jednající její stávající předsedkyní.

Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům - kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů - mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V projednávané věci však žádný z těchto důvodů ze spisového materiálu nebyl zjištěn. Jmenované soudkyně se rovněž nepodílely na projednávání nebo rozhodování věci u žalovaného správního orgánu ani v předchozím soudním řízení.

Rovněž námitka, že členky senátu 6 A městského soudu se v minulosti prohlásily být podjatými z důvodu podání podnětu orgánům činným v trestním řízení právní předchůdkyní žalobkyně, nezakládá důvod pro vyloučení uvedených soudkyň z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že ve zmiňovaném případě se sice soudkyně senátu 6 A městského soudu subjektivně cítily být podjaty, nicméně Nejvyšší správní soud v řízení o námitce podjatosti vyslovil, že „[p]odání trestního oznámení na soudce účastníkem pro jeho rozhodovací činnost jistě může za určitých okolností v soudci vyvolat nepřátelský postoj vůči tomuto účastníku. Na druhé straně lze jen těžko uzavřít, že tato skutečnost vždy a automaticky vyvolá negativní vztah soudce k účastníku řízení. V tomto směru se však posouzení jednotlivých případů vzpírá zobecnění a vždy se bude odvíjet od vážení různých skutečností, pojících se s konkrétní věcí“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2009, č. j. - 49, dostupné na www.nssoud.cz). V citovaném případě neshledal zdejší soud důvod pro vyloučení soudkyň z projednávání a rozhodnutí věci a uvedl, že „z obsahu spisů nikterak nevyplývá, že by jmenované soudkyně městského soudu v souvislosti s podáním trestního oznámení (jehož nedůvodnost byla v zásadě zřejmá) bez dalšího mohly získat negativní vztah k PhDr. H. P., který by je vylučoval z dalšího rozhodování. Jejich oznámení místopředsedovi městského soudu je třeba vnímat jako poukaz na podaná trestní oznámení, nikoliv jako vyjádření jejich poměru k PhDr. H. P.“.

Závěry shora citovaného usnesení jsou aplikovatelné i na posuzovaný případ, kdy žalobkyně usuzuje o podjatosti soudkyň v souvislosti s podáním trestního oznámení. Nejvyšší správní soud v souladu s citovanou judikaturou uzavřel, že samotná skutečnost, že předsedkyně právní předchůdkyně žalobkyně (PhDr. H. P., nynější předsedkyně žalobkyně) podala v minulosti trestní oznámení na soudkyně senátu 6 A Městského soudu v Praze, nezakládá důvod pro vyloučení uvedených soudkyň z rozhodování věci, neboť neznamená, že by uvedené soudkyně v souvislosti s podáním trestního oznámení PhDr. H. P. mohly bez dalšího získat negativní vztah k osobě předsedkyně žalobkyně, potažmo i k samotné žalobkyni.

S ohledem na výše uvedené právní závěry Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyloučení jmenovaných soudkyň, proto rozhodl, že soudkyně JUDr. Dana Černá, JUDr. Karla Cháberová a JUDr. Naděžda Treschlová nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování této věci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. června 2010

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu