Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 40/2010 - 85

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Přípravný výbor občanského sdružení Komise pro kapitálový trh, ve složení: a) JUDr. L. L., Ph.D., LL.M., b) Mgr. B. F., c) Mgr. Bc. P. F., zastoupen JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D. LL.M., advokátem se sídlem Štěpánská 633/49, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2009, č. j. – 45,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným rozsudkem ze dne 30. 12. 2009, č. j. – 45, zamítl žalobu podanou členy přípravného výboru občanského sdružení Komise pro kapitálový trh proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra (dále též „ministerstvo„ nebo „žalovaný“) ze dne 21. 8. 2008, č. j. MV-63482-5/VS-2008, jímž žalovaný odmítl podle ustanovení , o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) registraci občanského sdružení (dále také „sdružení“) s názvem Komise pro kapitálový trh. Městský soud při svém rozhodování dospěl k závěru, že pokud může zvolený název občanského sdružení ve svém důsledku způsobit záměnu občanského sdružení se subjektem působícím v oblasti kapitálového trhu, je třeba konstatovat, že takový název občanské sdružení dostatečně neindividualizuje, není přiměřený jeho poměrům, což je v rozporu s dobrými mravy a ochranou oprávněných zájmů jiných osob. Takto zvolený název sdružení proto dle mínění soudu představuje nedovolený způsob dosahování cílů občanského sdružení, neboť je způsobilý uvést tyto osoby v omyl ohledně povahy zamýšleného subjektu, což je v rozporu s principem právní jistoty. Městský soud, který se i v dalším ztotožnil se závěry žalovaného správního orgánu, zejména stran klamavosti názvu občanského sdružení „Komise pro kapitálový trh“, proto žalobní námitky v celém rozsahu zamítl jako nedůvodné ( ).

Proti tomuto rozsudku městského soudu podal přípravný výbor občanského sdružení Komise pro kapitálový trh (dále je „stěžovatel“) v již uvedeném složení v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou opírá o stížní důvody uvedené v ustanovení a b)

Stěžovatel především vytýká žalovanému správnímu orgánu, že postupoval v rozporu se zákonem o sdružování a zásadou obsaženou v y (správní orgán je oprávněn činit pouze to, co mu ukládá zákon a v mezích a způsobem, který zákon stanovuje). Správnímu soudu pak vytýká, že pokud dal za pravdu žalovanému ohledně právní jistoty u zvolených názvů občanských sdružení, potom porušil zásadu, že občané mohou naopak činit vše, co není zákonem zakázáno. Postup orgánů veřejné moci svědčí o svévolném rozšíření pravomoci způsobené extenzivním výkladem zákonných ustanovení, která takový výklad nepřipouštějí. zcela jasně stanoví, jaké náležitosti musí žalovaný ve správním řízení zkoumat a jakým způsobem, které náležitosti zkoumá po stránce formální a které po stránce věcné. Ze zařazení „názvu“ občanského sdružení do náležitostí stanovených v zákona o sdružování občanů ve spojení s ustanovením téhož zákona je zřejmé, že název občanského sdružení je formální náležitostí stanov sdružení. Z jiného důvodu ani jiným způsobem nemůže být název občanského sdružení přezkoumán, neboť zákon konkrétně nestanoví, jakým způsobem má být název přezkoumáván. Nelze proto souhlasit s posuzováním názvu právnické osoby - občanského sdružení - pod zorným úhlem klamavosti, jak činí žalovaný i správní soud, ve vztahu k ustanovení . však nezakládá pravomoc žalovaného posuzovat klamavost zvolených názvů, tedy správní orgán takto název občanského sdružení ani posuzovat nemůže. Navíc je ryze soukromoprávním předpisem a správní orgán má v řízení týkajícím se registrace občanských sdružení pouze registrační úlohu. Správní soud sám konstatoval, že cíle sdružení nejsou v rozporu s právními předpisy, avšak uměle vytvořil konstrukci, v níž je za důvod pro odmítnutí registrace sdružení uveden klamavý název postavený na roveň způsobu dosahování cílů sdružení. Tuto konstrukci stěžovatel označil za rozpornou s platnými právními předpisy, jakož i se samotnými stanovami sdružení, z nichž je zřejmé že dosažení cílů sdružení nemůže být naplněno vyvoláním omylu u třetích osob. Stejně tak nelze dospět k závěru, že způsobem dosažení cílů je volba názvu. Městský soud se nevyjádřil k otázce, zda mohl žalovaný správní orgán vůbec takto název posuzovat, zda je posouzení názvu věcným přezkumem stanov a zda nedošlo k vybočení z právní úpravy, která prostor pro správní uvážení v tomto smyslu neposkytuje. V rozporu se zákonem je i vydání odmítavého rozhodnutí po uplynutí všech lhůt, které zákon žalovanému poskytuje. Je tomu tak proto, že se ve své podstatě nejedná o lhůty pořádkové. S ohledem na znění navazujících ustanovení a na judikaturu kasačního soudu (sp. zn. 1 Ans 3/2007) není možné ponechat bez dalšího uplynutí lhůty 5 dní pro vytknutí formálních vad a 10 denní lhůty pro odmítnutí návrhu (uplynutí lhůty 5 dní již není možné zhojit). Posouzení názvu občanského sdružení je věcí formálního posouzení stanov a pokud měl žalovaný správní orgán ke zvolenému názvu výhrady, měl v uvedené 5-ti denní lhůtě vyzvat ke zjednání nápravy. Zmeškání této lhůty však nelze žádným způsobem prominout. V rozporu se zákonem je proto umělé prodloužení lhůty podřazením názvu občanského sdružení pod věcný přezkum stanov s tím, že název občanského sdružení je způsobem dosažení cílů tohoto sdružení. Žalovanému by však i v tomto případě uplynula 10-ti denní lhůta pro odmítnutí návrhu. Ustanovení zákona o sdružování občanů ve vztahu k uvedeným lhůtám tudíž umožňuje jediný možný výklad, a to povinnost žalovaného vždy do 10-ti dnů ode dne zahájení řízení rozhodnout o odmítnutí návrhu, popř. provést ve stanovené lhůtě registraci. Později není možné odmítavé rozhodnutí vydat. Zákonná 40-ti denní lhůta je pak lhůtou určenou pro písemné vyhotovení a doručení odmítavého rozhodnutí, přičemž jakékoliv prodlení s vyhotovením písemného rozhodnutí o odmítnutí a s jeho doručením, by mělo za následek vznik občanského sdružení fikcí. Nadto je stěžovatel toho názoru, že pokud žalovaný dospěl k závěru, že podaný návrh trpí vadou věcné povahy, měl stěžovatele vyzvat k odstranění této věcné vady a určit pro zjednání nápravy přiměřenou lhůtu. Tímto postupem mohla být vada odstraněna v průběhu registračního řízení. Stěžovateli však takový postup umožněn nebyl a o důvodu odmítnutí registrace se dozvěděl až ze samotného napadeného rozhodnutí. Takový postup žalovaného není v souladu s právní jistotou a zásadou předvídatelnosti správního rozhodnutí, je tedy zcela v rozporu se zákonem. Závěrem kasační stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný správní orgán ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že zásah do svobody sdružování občanů provedený v této věci je zcela zákonný, sleduje legitimní zájem a je v demokratické společnosti nezbytný. Všechny důvody k odmítnutí registrace sdružení byly v napadeném rozhodnutí vysvětleny. Ve vztahu ke lhůtě uvedené v zákoně o sdružování v ustanovení § 8 odst. 2 žalovaný konstatuje, že se jedná o lhůtu pořádkového charakteru a s jejím překročením není přímo spojen žádný další právní následek. Stěžovatelovu interpretaci ohledně lhůt proto považuje za nesprávnou a vnitřně rozpornou. Žalovaný poukazuje na obecnou úpravu lhůt pro vydání správního rozhodnutí obsaženou v ustanovení a podotýká, že s marným uplynutím lhůt pro vydání rozhodnutí lze spojovat fikci „pozitivního“ nebo „negativního“ rozhodnutí jen tehdy, stanoví-li tak zvláštní zákon. Stejně tak nelze dovozovat nicotnost takového rozhodnutí, jež by bylo vydáno po uplynutí stanovené lhůty, pokud by tak nestanovil zákon. Dále se žalovaný vyjádřil, že lhůty stanovené zákonem o sdružování k posuzování jednotlivých návrhů na registraci jsou velmi krátké, což v případě složitějších návrhů způsobuje obtížnější dodržování stanovených lhůt. Nicméně žalovaný vždy dbá na to, aby neuplynula lhůta 40dní od zahájení řízení o registraci, s níž je na základě zákona spojen vznik právnické osoby. Rozhodně je však třeba odmítnou domněnku stěžovatele, dle níž doba od 11. do 40. dne od zahájení řízení o registraci je pouze dobou pro písemné vyhotovení, vypravení a doručení rozhodnutí přípravnému výboru. Tato domněnka odporuje konstrukci vydání rozhodnutí ve smyslu , dle nějž se vydáním rozhodnutí rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení. Rovněž k námitce týkající se výhrady, dle níž měl žalovaný stěžovatele vyzvat k odstranění věcné vady v důsledku subsidiární aplikace , žalovaný vyjádřil nesouhlas. Řízení o registraci občanského sdružení podle zákona o sdružování občanů je písemným řízením, pro které platí speciální úprava dne zahájení řízení a jsou pro něj stanoveny zvláštní lhůty, tedy požadavek na upozornění na věcnou vadu stanov postrádá v zákoně o sdružování jakoukoliv právní oporu. Na základě výše uvedeného žalovaný správní orgán navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek městského soudu v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost není opodstatněná.

Ze správního spisu vyplývá, že dne 31. 7. 2008 podal přípravný výbor zakládaného občanského sdružení s názvem Komise pro kapitálový trh žalovanému správnímu orgánu návrh na registraci občanského sdružení, včetně potřebného počtu vyhotovení stanov a požádal o registraci tohoto občanského sdružení. Návrh byl žalovanému doručen dne 4. 8. 2008, návrh byl úplný a nevykazoval žádné formální nepřesnosti, které by bránily zahájení registračního řízení. Z předložených stanov vyplývá, že cílem Komise pro kapitálový trh je sdružit obchodníky s cennými papíry, makléře a další subjekty kapitálového trhu v České republice i v Evropském hospodářském prostoru, a poskytovat jim platformu pro jejich diskuze, disputace a zkvalitňování procesu dotváření legislativy v oblasti kapitálového trhu. Cílem činnosti této komise je dále pořádání přednášek a seminářů ve vztahu k situaci v oblasti kapitálového trhu a podávání návrhů České národní bance obdobně jako dalším subjektům podílejícím se na tvorbě legislativy v oblasti kapitálového trhu.

Nejvyšší správní soud předesílá, že se již zásadně vyjádřil v rozsudku ze dne 1. 8. 2007, č. j. 1 Ans 3/2007 - 235, dostupném na www.nssoud.cz, k problematice registračního řízení a jeho zahájení, k odstraňování případných vad návrhu na registraci a k povaze lhůt, v nichž mají být odstraněny vady návrhu nebo rozhodnuto o odmítnutí registrace či doručeno toto rozhodnutí zmocněnci přípravného výboru.

Kasační soud vyslovil v tomto rozsudku následující závěry:

Ustanovení § 6 odst. 2 zákona o sdružování občanů vyžaduje, aby návrh na registraci byl podán přípravným výborem tvořeným nejméně třemi občany, z nichž alespoň jeden musí být starší 18 let, dále aby členové přípravného výboru návrh podepsali a uvedli v něm svá jména, příjmení, data narození, bydliště, a kdo z členů starších 18 let je zmocněncem oprávněným jednat jejich jménem. K návrhu musí být připojeny stanovy ve dvojím vyhotovení, v nichž musí být uveden název a sídlo sdružení, cíl jeho činnosti, orgány sdružení, způsob jejich ustavování, určení orgánů a funkcionářů oprávněných jednat jménem sdružení, ustanovení o organizačních jednotkách sdružení, pokud budou zřízeny a pokud budou jednat svým jménem, a zásady hospodaření.

Podle ustanovení § 6 odst. 4 zákona o sdružování občanů se název sdružení musí výrazně lišit od názvu právnické osoby, která již vyvíjí činnost na území České republiky, od názvu orgánu veřejné moci České republiky, od názvu mezinárodní organizace, jejího orgánu nebo její instituce a od názvu Evropské unie a jejích orgánů. Podle § 7 odst. 2 zákona o sdružování občanů, nemá-li návrh na registraci náležitosti podle § 6 odst. 2 a 4 (anebo jsou-li údaje v něm neúplné nebo nepřesné), ministerstvo na to přípravný výbor bezodkladně, nejpozději do 5 dnů od doručení návrhu, upozorní s tím, že dokud tyto vady nebudou odstraněny, řízení o registraci nebude zahájeno

Ustanovení § 7 odst. 3 zákona o sdružování občanů podmiňuje zahájení registračního řízení tím, že je ministerstvu doručen návrh, který nemá vady. Odstraňování případných vad návrhu dle § 7 odst. 2 citovaného zákona se tedy v porovnání se standardním správním řízením zahajovaným na návrh děje ještě před zahájením samotného registračního řízení. Proto může ministerstvo posuzovat pouze to, zda má návrh všechny v § 6 odst. 2 a 4 zákona o sdružování občanů vyžadované náležitosti tak, aby bylo možné řízení o něm zahájit. Jestliže § 7 odst. 2 zákona o sdružování občanů považuje za vadu návrhu také nepřesnost údajů v něm uvedených, musí jít o takovou nepřesnost, která by bránila zahájení řízení, typicky nepřesně uvedený název či sídlo sdružení. Jakékoli věcné posuzování stanov ministerstvem v této „předprocesní“ fázi je nepřípustné. Opačný výklad by totiž vedl k tomu, že zahájení registračního řízení by mohlo být oddalováno nesplněním podmínek – náležitostí návrhu, jež nejsou v § 6 odst. 2 a 4 zákona o sdružování občanů vypočteny a zakládají se tak pouze na úsudku správního orgánu. Proto je také vyloučeno, aby ministerstvo v upozornění provedeném dle § 7 odst. 2 zákona o sdružování občanů přípravnému výboru vytýkalo i vady návrhu stanov, které mohou být důvodem odmítnutí návrhu dle § 8 odst. 1 citovaného zákona, a to navíc takovým způsobem, z něhož není patrné, které z vytýkaných vad brání zahájení řízení a které by byly důvodem odmítnutí návrhu. Postupovalo-li by ministerstvo popsaným způsobem, překračovalo by své zákonem stanovené pravomoci.

Uvedenému výkladu rozsahu oprávnění ministerstva dle § 7 odst. 2 zákona o sdružování občanů svědčí i délka (či spíše krátkost) lhůty, v níž může ministerstvo přípravný výbor sdružení na vady návrhu upozornit. Ministerstvo by mělo upozornění provést bezodkladně, nejpozději do pěti dnů od doručení návrhu. Ve skutečnosti tak uvedené ustanovení stanoví nikoli jedinou lhůtu, ale lhůty dvě. První z nich je stanovena poněkud neurčitě, a (tím spíše) s jejím uplynutím není spojen žádný nezvratitelný právní následek; je tedy především projevem obecných zásad činnosti správních úřadů, jestliže vybízí ministerstvo, aby zjišťovalo vady návrhu a provedlo upozornění bez neodůvodněných průtahu od jeho doručení. Druhá ze lhůt však jasně stanoví, že takové upozornění může být provedeno nejpozději do pěti dnů od doručení. Tím je vymezena nejzazší lhůta pro upozornění přípravného výboru na vady návrhu; po jejím marném uplynutí již tedy ministerstvo nemá možnost toto upozornění provést. Pětidenní lhůta objektivně nahlíženo ani nedává ministerstvu dostatečný časový úsek na to, aby mohlo náležitým způsobem vyhodnotit vnitřní poměry vznikajícího sdružení. Naopak tato lhůta reálně poskytuje ministerstvu toliko čas na formální kontrolu náležitostí návrhu. K uvedenému je pak možné pro úplnost učinit do jisté míry technickou poznámku, že vzhledem k tomu, že sám , nikterak neupravuje běh lhůt, je z důvodů právní jistoty nanejvýš vhodné při jeho aplikaci využít obecných pravidel počítání času zakotvených ve ( , ve znění pozdějších předpisů). V zájmu zachování právní jistoty je třeba z uvedeného dovodit, že neučiní-li ministerstvo upozornění dle zákona o sdružování občanů ve stanovené lhůtě, byť shledal podaný návrh vadným, má se návrh za bezvadný a řízení za zahájené dnem doručení návrhu ministerstvu.

Nejvyšší správní soud z uvedeného shrnuje, že registrační řízení je zahájeno dnem doručení bezvadného návrhu na registraci ministerstvu, a to bez ohledu na to, zda jej za bezvadný považuje ministerstvo, a dále doručením podání, jímž přípravný výbor k upozornění ministerstva, učiněnému v souladu s ustanovením § 7 odst. 2 zákona o sdružování občanů odstranil vady návrhu. Řízení je však zahájeno rovněž v případě, že ministerstvo, přestože doručený návrh shledá vadným, přípravný výbor na vady v zákonem stanovené lhůtě neupozorní. O dni zahájení řízení by mělo ministerstvo bezodkladně vyrozumět zmocněnce přípravného výboru (druhá věta § 7 odst. 3 zákona o sdružování občanů).

V samotném registračním řízení pak ministerstvo přezkoumává doručený návrh, především tedy stanovy vznikajícího sdružení, po obsahové stránce, a to konkrétně z hledisek taxativně stanovených v § 8 odst. 1 zákona o sdružování občanů, resp. v těch ustanoveních zákona, na něž § 8 odst. 1 odkazuje. Tato ustanovení zákona pak dávají ministerstvu poměrně široký rámec pro hodnocení stanov sdružení, když například ustanovení ve spojení s zákona o sdružování občanů vymezují jako důvod odmítnutí návrhu okolnost, že by sdružení sledovalo dosahování svých cílů způsoby, které jsou v rozporu su a zákony. Ministerstvo je nicméně fakticky limitováno tím, že v této fázi může závěry o odmítnutí činit toliko na základě předložených stanov. Dospěje-li ministerstvo k závěru, že nejsou dány důvody pro odmítnutí návrhu stanovené v zákona o sdružování občanů, provede do 10 dnů od zahájení řízení registraci a v této lhůtě zašle zmocněnci přípravného výboru jedno vyhotovení stanov, na němž vyznačí den registrace ( zákona o sdružování občanů). O registraci se nevydává rozhodnutí ve správním řízení. Pokud naopak ministerstvo shledá, že jsou dány důvody pro odmítnutí návrhu na registraci sdružení, musí o tom vydat rozhodnutí do 10 dnů od zahájení řízení a toto rozhodnutí doručit zmocněnci přípravného výboru ( zákona o sdružování občanů). Toto rozhodnutí je pak přezkoumatelné ve správním soudnictví. Ustanovení zákona o sdružování občanů, který upravuje možnost podání opravného prostředku k nejvyššímu soudu republiky, je pak třeba vyložit jako pouhou zákonnou deklaraci možnosti nechat přezkoumat rozhodnutí o odmítnutí registrace (od 1. 1. 2003) v řízení dle .

Jako jistou formu ochrany před nečinností ustanovení § 8 odst. 5 zákona o sdružování občanů stanoví, že pokud do 40 dnů od zahájení řízení ministerstvo nedoručí přípravnému výboru rozhodnutí o odmítnutí registrace, vzniká sdružení dnem následujícím po uplynutí této lhůty; tento den je dnem registrace. Sdružení proto v tomto případě vznikne fikcí registrace 41. dnem následujícím po dni zahájení řízení.

Sdružení tedy vznikne buď registrací provedenou ministerstvem do 10-ti dnů od zahájení řízení (§ 9 odst. 1 zákona o sdružování občanů) nebo fikcí registrace 41. dnem následujícím po dni zahájení řízení. V obou případech však platí, že vyznačení data registrace na vyhotovení stanov je osvědčením o registraci sdružení.

Stěžovatelovy výtky lze shrnout do tří základních okruhů. Stěžovatel namítá v kasační stížnosti, že žalovaný správní orgán překročil svou pravomoc, jež spočívá v přezkumu navrhovaného názvu sdružení jakožto věcné vady stanov dle § 4 písm. b) zákona o sdružování občanů, dále nesouhlasí s vadným a nepřípustným posouzením navrhovaného názvu sdružení z hlediska jeho klamavosti a nakonec vznáší výhrady k posouzení charakteru lhůt uvedených v ustanovení § 7 odst. 2 a § 8 odst. 2 zákona o sdružování občanů a následků spojených s jejich uplynutím.

V nyní projednávané věci žalovaný správní orgán konstatoval, že stěžovatelem předložený návrh na registraci občanského sdružení Komise pro kapitálový trh je po formální stránce bezvadný, zahájil tedy registrační řízení a následně v rámci posuzování materiálních podmínek registrace sdružení dospěl k závěru, že jde o občanské sdružení nedovolené ve smyslu § 4 písm. b) zákona o sdružování občanů, a proto registraci podle § 8 odst. 1 písm. c) citovaného zákona odmítl.

Vzhledem ke stěžovatelově námitce se tedy spornou jeví otázka, zda je možné v rámci fáze před zahájením registračního řízení posuzovat navrhovaný název občanského sdružení z hlediska jeho případné obsahové závadnosti či nikoliv a zda je vůbec možné, aby správní orgán v registračním řízení tuto „závadnost“ posuzoval.

Nejvyšší správní soud již judikoval ve vztahu k jednotlivým fázím registračního řízení (srov. citovaný rozsudek ze dne 1. 8. 2007, č. j. 1 Ans 3/2007 - 235, dostupný na www.nssoud.cz), že se žalovaný správní orgán zabývá při hodnocení návrhu ve fázi před zahájením registračního řízení (§ 7 odst. 2 zákona o sdružování občanů) pouze formální stránkou návrhu a nikoliv jeho obsahem a pokud návrh na registraci sdružení a stanovy k němu připojené prokazatelně obsahují formální náležitosti vyžadované ustanovením a 4 zákona o sdružování občanů, pak registrační řízení zahájí. Kasační soud v uvedeném rozsudku zcela konkrétně vyslovil, že: „Odstraňování případných vad návrhu na registraci občanského sdružení dle , o sdružování občanů, se děje ještě před zahájením samotného registračního řízení. Proto může Ministerstvo vnitra posuzovat pouze to, zda má návrh všechny v a 4 téhož zákona vyžadované náležitosti tak, aby bylo možné řízení o něm zahájit. Jestliže téhož zákona považuje za vadu návrhu také nepřesnost údajů v něm uvedených, musí jít o takovou nepřesnost, která by bránila zahájení řízení. Jakékoli věcné posuzování stanov ministerstvem v této „předprocesní“ fázi je nepřípustné; zahájení registračního řízení nesmí být oddalováno nesplněním podmínek – náležitostí návrhu, jež nejsou v a 4 citovaného zákona vypočteny, a zakládají se tak pouze na úsudku správního orgánu. Je tedy vyloučeno, aby žalovaný v upozornění provedeném dle zákona přípravnému výboru vytýkal i vady návrhu stanov, které mohou být důvodem odmítnutí návrhu dle zákona, a to navíc takovým způsobem, z něhož není patrné, které z vytýkaných vad brání zahájení řízení a které by byly důvodem odmítnutí návrhu“.

Název občanského sdružení je nezbytnou formální náležitostí registrace sdružení ve smyslu zákona o sdružování občanů. Podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) citovaného zákona je nutné k návrhu na registraci sdružení připojit stanovy ve dvojím vyhotovení, v nichž musí být uveden mimo jiné i název sdružení. Název právnické osoby (§ 2 odst. 3 zákona o sdružování občanů) je jedním ze zákonem stanovených povinných identifikačních znaků občanského sdružení, který ji od ostatních právnických osob odlišuje, a proto musí být povinně určen již při jejím zřízení nebo založení. Tato povinnost je primárně stanovena v ustanovení pro všechny právnické osoby, tedy i občanské sdružení ( zákona o sdružování občanů), a jejím odrazem je rovněž ustanovení zákona o sdružování občanů. Aby název právnické osoby byl dostatečným identifikačním a distinktivním znakem, musí být zvolen tak, aby byl především způsobilý právnickou osobu individualizovat. Zcela výstižně se k této problematice vyjadřuje kolektiv autorů v komentáři k (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv: I, II, 2. vydání, Praha 2009, s 247-252). „Název právnické osoby má být volen tak, aby odpovídal maximě v . To znamená, že má být zásadně pravdivý a přiměřený poměrům konkrétní právnické osoby, název právnické osoby má být rovněž zvolen tak, aby byl veřejnosti srozumitelný a aby vůči ní nepůsobil klamavě. Při tvorbě názvů právnických osob je třeba rovněž respektovat ten fakt, že zvláštní právní předpisy povolují použít určitá slova nebo označení jen v názvech některých právnických osob (např. slova banka, burza, spořitelna, obecně prospěšná společnost nebo nadace).“

Ve světle výše uvedené platné judikatury Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že správní orgán splnění formálních náležitostí zkoumá ještě před zahájením samotného registračního řízení. Název proto musí být zejména srozumitelný, úplný a přesně uvedený. Neúplnost nebo nepřesnost údajů, jíž má na mysli zákonodárce v ustanovení § 7 odst. 2 zákona o sdružování občanů by musela být takového charakteru, aby bránila zahájení registračního řízení (typicky nepřesně uvedený název či sídlo sdružení). Cílem ustanovení § 6 odst. 4 zákona o sdružování občanů je mimo jiné především zamezit paralelní existenci shodného nebo snadno zaměnitelného názvu občanského sdružení, které je právnickou osobou, s názvem jiné právnické osoby, která již vyvíjí činnost na území České republiky. O takový případ v projednávané věci však nejde. Navrhovaný název sdružení „Komise pro kapitálový trh“ zcela jistě splnil požadavky na srozumitelnost, přesnost a určitost názvu. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že správní orgán nepochybil, pokud v nyní projednávaném případě shledal předložený návrh na registraci sdružení bezvadným po formální stránce a zahájil registrační řízení. Nebylo žádných důvodů k postupu žalovaného správního orgánu podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona o sdružování občanů a k vydání bezodkladného upozornění přípravnému výboru stran formálních nedostatků názvu občanského sdružení. Jak již bylo výše řečeno, případnou obsahovou závadnost názvu občanského sdružení, jež svojí povahou nespadá pod podmínky stanovené v § 6 zákona o sdružování, nelze v této fázi před zahájením registračního řízení posuzovat.

Nelze souhlasit s námitkou stěžovatele, že správní orgán nemá pravomoc posuzovat, krom podmínky stanovené v § 6 odst. 4 zákona o sdružování občanů, název z žádných jiných hledisek, neboť ve vztahu k názvu sdružení citovaný zákon žádné další podmínky nestanovuje.

V samotném registračním řízení ministerstvo přezkoumává doručený návrh, především tedy stanovy vznikajícího sdružení, po obsahové stránce, a to konkrétně z hledisek taxativně stanovených v § 8 odst. 1 zákona o sdružování občanů, resp. v těch ustanoveních zákona, na něž § 8 odst. 1 odkazuje. Tato ustanovení zákona pak dávají ministerstvu poměrně široký rámec pro hodnocení stanov sdružení, když například ustanovení ve spojení s zákona o sdružování občanů vymezují jako důvod odmítnutí návrhu okolnost, že by sdružení sledovalo dosahování svých cílů způsoby, které jsou v rozporu su a zákony. Ministerstvo je nicméně fakticky limitováno tím, že v této fázi může závěry o odmítnutí činit toliko na základě předložených stanov. Název občanského sdružení, tak jako název každé právnické osoby ( ), musí odpovídat požadavkům na něj kladeným obecně závaznými právními předpisy, jakož i maximě vyslovené v . Proto i název sdružení musí být zvolen tak, aby byl veřejnosti srozumitelný a aby vůči ní nepůsobil klamavě. Užití názvu sdružení „Komise pro kapitálový trh“ shledal správní orgán v nyní projednávané věci ve vztahu k třetím osobám, zejména v běžné korespondenci, v úředním styku se státními orgány nebo při navazování kontaktů se zahraničními subjekty, za zjevně klamavé a matoucí, neboť takový název je způsobilý uvést tyto osoby v omyl ohledně povahy občanského sdružení.

Nejvyšší správní soud ve vztahu k uvedenému závěru konstatuje, že označení právnické osoby zcela formálně korektním názvem, který je však v důsledku okolností schopen vyvolat ve veřejnosti klamný dojem ohledně povahy subjektu sdružení, nelze v právním státě akceptovat. Navrhovaný název občanského sdružení „Komise pro kapitálový trh“ sice nepoužívá názvu existujícího či již zaniklého orgánu veřejné správy, nicméně svojí konstrukcí, zejména ve spojení se slovem „komise“, je takový název schopen vyvolat ve veřejnosti mylný dojem veřejnoprávního charakteru subjektu. V této souvislosti se nabízí poukázat na skutečnost, že v České republice užíval velmi obdobný název „Komise pro cenné papíry“ správní úřad pro oblast kapitálového trhu, zřízený , který vykonával dozor nad tímto trhem od roku 1998 do roku 2006. Pod hlavičkou tohoto správního úřadu byla vydána i celá řada povolení, stanovisek a doporučení, na jejichž existenci zánik správního úřadu nemá vliv. Přes skutečnost, že tento správní orgán od roku 2006 již nevykovává dohled nad kapitálovým trhem, struktura a podobnost názvu navrhovaného sdružení „Komise pro kapitálový trh“ může veřejnost, u níž nelze předpokládat dostatečnou orientaci v problematice kapitálového trhu, vnímat jako název regulátora kapitálového trhu či jiné instituce vykonávající dohled nad kapitálovým trhem. Tato skutečnost proto může, jak uvedl žalovaný, u veřejnosti vyvolat omyl nebo záměnu dvou zcela rozdílných subjektů, zejména co se týče povahy takového subjektu.

Nejvyšší správní soud nesouhlasí s kasační námitkou stěžovatele, že by se v případě přezkumu „klamavosti“ názvu sdružení jednalo o překročení pravomoci správního orgánu a extenzivní výklad ustanovení zákona o sdružování občanů ohledně požadavků kladených na navrhovaný název sdružení, což by v důsledku vedlo k nepřípustnému omezení základního lidského práva sdružovat se svobodně ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích (d). Je na místě uplatnit princip právní jistoty, který spočívá zejména ve vytvoření rovnováhy podmínek pro to, aby nikdo nebyl bez zákonného důvodu omezen na svých subjektivních právech a zároveň, aby byl zákonnou cestou postižen každý, kdo právní povinnosti porušuje. Klamavost názvu sdružení není zákonem o sdružování nikterak upravena. Ve vztahu k požadavkům na název sdružení lze proto použít obecné úpravy obsažené v a základní zásady občanského práva – ochrany dobrých mravů. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že správní úvaze, jíž žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí použil nelze nic vytknout, neboť dostatečně a zcela v souladu principem legality správního řízení uvedl, z jakých důvodů považuje navrhovaný název „Komise pro kapitálový trh“ za klamavý. Dojem veřejnoprávního charakteru subjektu je totiž schopný ve veřejnosti vyvolat vyšší stupeň důvěry v úkony a status subjektu, čímž je pozměněn přístup a jeho vnímání třetími osobami. Z názvu sdružení samozřejmě není seznatelné, že jde skutečně o občanské sdružení ryze soukromoprávního charakteru. Vzhledem k nedávné existenci správního úřadu obdobného jména, vyvolává název „Komise pro kapitálový trh“ možnost záměny či nástupnictví orgánu veřejné správy, což nelze považovat za situaci, jež by byla ve vztahu k třetím osobám v souladu s dobrými mravy a principem právní jistoty. Nelze proto žalovanému správnímu orgánu vytýkat, že v souladu se zásadou legality správního řízení postupoval v řízení dle platných zákonů, chránil zájmy státu a společnosti a registraci sdružení s takovým názvem odmítl.

Jak již bylo výše uvedeno, ve fázi před zahájením samotného registračního řízení je správní orgán oprávněn posuzovat pouze formální náležitosti předloženého návrhu a jakékoliv věcné posouzení je v této fázi vyloučeno. Možnou klamavost názvu občanského sdružení „Komise pro kapitálový trh“ nebylo lze posuzovat v rámci ustanovení § 6 odst. 4 zákona o sdružování občanů. Otázka možné klamavosti názvu, podle jiných než v tomto ustanovení uvedených kritérií (např. zde použití názvu již zaniklého orgánu státní správy), proto spadá do fáze posuzování materiálních podmínek registrace sdružení, které jsou stanoveny v § 8 zákona o sdružování. Podle ustanovení § 4 zákona o sdružování občanů nejsou dovolena sdružení, a) jejichž cílem je popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, podporovat násilí, anebo jinak porušovatu a zákony; b) která sledují dosahování svých cílů způsoby, jež jsou v rozporu su a zákony; c) ozbrojená nebo s ozbrojenými složkami; za taková se nepovažují sdružení, jejichž členové drží nebo užívají střelné zbraně pro sportovní účely nebo k výkonu práva myslivosti.

Podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. c) zákona o sdružování občanů ministerstvo registraci odmítne, jestliže z předložených stanov sdružení vyplývá, že jde o sdružení nedovolené (§ 4).

Žalovaný správní orgán odmítl registraci sdružení podle zákona o sdružování občanů, neboť shledal způsob, jímž sdružení sleduje dosahování svých cílů, v rozporu su a zákony ve smyslu citovaného zákona. Tento rozpor su a zákony je spatřován právě v použití názvu občanského sdružení, který je ve vztahu ke třetím osobám klamavý, matoucí a způsobilý vyvolat u třetích osob omyl ohledně povahy zamýšleného sdružení, i když deklarované věcné cíle sdružení uvedené ve stanovách nikterak neodporují zákonu. Klamavost názvu, jak bylo výše argumentováno, odporuje nejen maximě stanovené v , ale i principu právní jistoty (y), který je jedním ze základních předpokladů právního státu. Vymezení těchto pojmů zákonodárce neposkytuje, jejich obsah je tvořen převážně na základě judikatury a praktického používání. Občanské sdružení, které je schopno ovlivnit přístup a vnímání veřejnosti, tedy vlastní postavení a vymezení se vůči obdobným uskupením na kapitálovém trhu, v důsledku užití názvu, který evokuje dojem veřejnoprávního charakteru subjektu, je jistě jedním ze způsobů, kterým lze stanovených cílů sdružení na kapitálovém trhu dosahovat. Tímto způsobem lze zvýraznit své postavení, přilákat vyšší pozornost, vzbudit důvěru v jednání subjektu. Výkonu sdružovacího práva, prostřednictvím klamavého názvu, ale nelze přiznat právní ochranu z důvodu dosahování cílů občanského sdružení způsoby, jež jsou v rozporu su a zákony. Nejvyšší správní soud proto shledal závěry městského soudu zcela v souladu se zákonem.

Stěžovatel nakonec vznáší výhrady k posouzení charakteru lhůt uvedených v ustanovení § 7 odst. 2 a § 8 odst. 2 zákona o sdružování občanů a následků spojených s jejich uplynutím. Především pak namítá, že z žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že by tyto lhůty byly lhůtami pořádkovými, jež by bylo možné ve své podstatě ignorovat.

Řízení o registraci bylo v nyní projednávané věci zahájeno dne 4. 8. 2008 a žalobou napadené rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 21. 8. 2008, č. j. MV-63480-5/VS-2008, stěžovatel obdržel dne 26. 8. 2008. Z uvedených dat je zřejmé, že žalovaný stihl vydat rozhodnutí před uplynutím 40 denní lhůty od zahájení řízení, s níž zákon spojuje vznik sdružení fikcí (§ 8 odst. 5 zákona o sdružování občanů).

Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona o sdružování občanů, nemá-li návrh náležitosti podle § 6 odst. 2 a 4 (anebo jsou-li údaje v něm neúplné nebo nepřesné), ministerstvo na to přípravný výbor bezodkladně, nejpozději do 5 dnů od doručení návrhu, upozorní s tím, že dokud tyto vady nebudou odstraněny, řízení o registraci nebude zahájeno.

Podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona o sdružování občanů, o odmítnutí registrace rozhodne ministerstvo do 10 dnů ode dne zahájení řízení. Rozhodnutí doručí zmocněnci přípravného výboru.

Podle ustanovení § 8 odst. 5 zákona o sdružování občanů, nebylo-li zmocněnci přípravného výboru do 40 dnů od zahájení řízení doručeno rozhodnutí ministerstva o odmítnutí registrace, sdružení vznikne dnem následujícím po uplynutí této lhůty; tento den je dnem registrace. Na žádost zmocněnce přípravného výboru mu ministerstvo zašle jedno vyhotovení stanov, na němž vyznačí den registrace.

Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o sdružování občanů, pokud ministerstvo nezjistí důvod k odmítnutí registrace, provede do 10 dnů od zahájení řízení registraci a v této lhůtě zašle zmocněnci přípravného výboru jedno vyhotovení stanov, na němž vyznačí den registrace, kterým je den odeslání. O registraci se nevydává rozhodnutí ve správním řízení.

Vzhledem k tomu, že žalovanému správnímu orgánu byl dne 4. 8. 2008 doručen návrh na registraci občanského sdružení s názvem „Komise pro kapitálový trh“, který neměl vady uvedené v ustanovení § 6 odst. 2 a 4 zákona o sdružování občanů, bylo řízení o registraci tímto dnem zároveň i zahájeno. Lhůta stanovená v § 7 odst. 2 zákona o sdružování občanů je pro posouzení nyní projednávané věci irelevantní. Nejvyšší správní soud v této souvislosti poukazuje na závěr vyplývající z rozsudku tohoto soudu ze dne 1. 8. 2007, č. j. 1 Ans 3/2007 - 235, který je dostupný na www.nssoud.cz. Kasační soud v tomto rozhodnutí vyslovil, že: „Ministerstvo vnitra musí upozornění podle § 7 odst. 2 zákona o sdružování občanů provést bezodkladně, nejpozději do pěti dnů od doručení návrhu. První z uvedených lhůt je především projevem obecných zásad činnosti správních úřadů, když vybízí ministerstvo, aby zjišťovalo vady návrhu a provedlo upozornění bez neodůvodněných průtahů od jeho doručení. Druhá pak vymezuje nejzazší lhůtu pro upozornění přípravného výboru na vady návrhu; po jejím marném uplynutí již tedy ministerstvo nemá možnost toto upozornění provést. Registrační řízení je tak zahájeno i v případě, že ministerstvo, přestože doručený návrh shledá vadným, přípravný výbor na vady v zákonem stanovené lhůtě neupozorní.“

Z výše uvedeného je zřejmé, že neučiní-li žalovaný upozornění dle § 7 odst. 2 zákona o sdružování občanů ve stanovené 5ti denní lhůtě, byť by shledal podaný návrh vadným, považuje se návrh za bezvadný a registrační řízení za zahájené dnem doručení návrhu žalovanému. Žádný další právní následek krom uvedeného však zákonodárce s uplynutím 5ti denní lhůty nestanovil. Nejedná se o lhůtu určenou k vydání rozhodnutí, nýbrž o lhůtu pro vyrozumění přípravného výboru na vady návrhu, po jejímž marném uplynutí nemá možnost správní orgán toto upozornění znova provést.

Jiná situace je již v případě lhůty stanovené v zákona o sdružování občanů. Obecná právní úprava obsažená v zákoně č. , , v ustanovení říká, že správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Úprava lhůt pro vydání rozhodnutí ve správním řízení slouží především účastníkům řízení, jimž dává právní jistotu ohledně lhůty, v níž musí být věc vyřízena a v návaznosti na úpravu nečinnosti správního orgánu, též efektivní nástroj, jak se domoci vydání správního aktu v přiměřené lhůtě. Dojde-li v důsledku nečinnosti správního orgánu ke škodě, nastupuje odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. Speciální úprava lhůty k vydání rozhodnutí o odmítnutí registrace sdružení stanovená v zákona o sdružování občanů je 10 dní ode dne zahájení řízení. S jejím marným uplynutím zákonodárce nespojil žádný závažný důsledek v tom smyslu, že by zaniklo oprávnění k vydání rozhodnutí nebo by byl opožděně vydaný správní akt nicotným. Jak již uvedl městský soud v napadeném rozsudku, otázka, zda došlo nedodržením lhůty k vydání rozhodnutí o odmítnutí registrace ke vzniku škody a případně k nesprávnému úřednímu postupu, není předmětem tohoto přezkumného řízení.

Z uvedeného vyplývá, že zákonodárce jenom v ustanovení § 8 odst. 5 zákona o sdružování občanů spojil vznik občanského sdružení na základě zákona s právními skutečnostmi tam uvedenými (zmocněnci přípravného výboru nebylo do 40 dnů od zahájení řízení doručeno rozhodnutí ministerstva o odmítnutí registrace). O takový případ však v dané věci nešlo.

Nejvyšší správní soud na základě výše uvedené argumentace konstatuje, že se městský soud nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky ( ), ani vady ve smyslu kasačního důvodu dle ustanovení

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost opodstatněnou, a proto ji podle ustanovení zamítl bez jednání postupem podle ustanovení , podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věty první ve spojení s ustanovením , podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti úspěch neměl a žalovanému správnímu orgánu v tomto řízení nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. června 2010

JUDr. Jaroslav Hubáček předseda senátu