Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 175/2009 - 26

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: M. Z., zastoupené Mgr. Janem Panošem, advokátem, se sídlem V. P. Čkalova 5/396, Praha 6, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 1. 2009, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2009, č. j. - 8,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2009, č. j. - 8, kterým bylo odmítnuto její podání ze dne 6. 5. 2009, protože toto své podání nedoplnila dle pokynů uvedených v usnesení soudu ze dne 20. 5. 2009. Usnesení soudu s výzvou k doplnění podání bylo žalobkyni zasláno na jí uvedenou adresu jejího trvalého bydliště, kde si však žalobkyně usnesení nevyzvedla, a proto jí bylo v souladu s , , v tehdy platném znění (dále jen „ “), doručeno fikcí doručení.

V kasační stížnosti stěžovatelka namítá nezákonnost rozhodnutí městského soudu o odmítnutí návrhu. Stěžovatelka poukazuje na to, že sice ve svém podání uvedla adresu svého evidenčně vedeného trvalého pobytu, ale že následně adresovala městskému soudu sdělení o své faktické doručovací adrese, kterou je S. 20/1678, P. 6 - Ř., na niž žádala doručovat úřední písemnosti. Stěžovatelka nezákonnost rozhodnutí soudu o odmítnutí svého podání spatřuje v tom, že soud, ačkoli pro řízení disponoval upřesňujícím sdělením stěžovatelky o místu, na které žádá doručovat, trval na účincích původního doručení a tím odňal stěžovatelce možnost řádně doplnit a opravit své podání, tedy jednat před soudem a hájit své zájmy.

Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

Nejvyšší správní soud konstatuje z obsahu spisu, že stěžovatelka dne 11. 5. 2009 doručila žalované podání, které označila jako odvolání ve věci č. X, kde uvádí, že se její zdravotní stav nezlepšil, ale naopak zhoršil. V tomto podání je uvedena jako doručovací adresa stěžovatelky B. 108, P. 6. Usnesení městského soudu č. j. - 5, jímž soud vyzývá stěžovatelku k doplnění jejího podání, je datováno dnem 20. 5. 2009 a soudu bylo vráceno dne 19. 6. 2009, protože zásilka nebyla stěžovatelkou vyzvednuta do patnácti dní od uložení. Dále Nejvyšší správní soud konstatuje z obsahu soudního spisu, že stěžovatelka dne 11. 8. 2009 doručila městskému soudu své podání, datované dnem 8. 8. 2009, v němž soudu sděluje novou adresu svého bydliště S. 20/1678, P. 6 - Ř.

Nejvyšší správní soud posoudil podanou kasační stížnost a dospěl k závěru, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo, a tuto kasační stížnost podala včas ( ). Podmínka povinného zastoupení právním zástupcem ve smyslu je také splněna.

Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje kasační důvod dle Nejvyšší správní soud pro tento důvod kasační stížnost shledává přípustnou. Nejvyšší správní soud za této situace napadené usnesení městského soudu v mezích řádně uplatněného kasačního důvodu a v rozsahu kasační stížnosti podle a 3 přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou v jejím tvrzení, že soud má povinnost účastníkovi řízení doručovat na adresu jiného místa v České republice, které účastník soudu sdělí, což vyplývá z věta druhá Stěžovatelka však městskému soudu oznámení o nové adrese svého bydliště doručila až dne 11. 8. 2009. Od doručení tohoto oznámení soud stěžovatelce poštu doručoval na tuto novou adresu, což stěžovatelka potvrdila i v kasační stížnosti, kde poukázala na to, že usnesení o odmítnutí jejího podání jí bylo na její novou adresu doručeno.

Nejvyšší správní soud tedy musí odmítnout stěžovatelčinu námitku, že městský soud, ačkoli pro řízení disponoval upřesňujícím sdělením stěžovatelky o místu, na které žádá doručovat, trval na účincích původního doručení. Stěžovatelka totiž městskému soudu oznámení o svém novém bydlišti doručila teprve až dva měsíce poté, kdy jí bylo usnesení městského soudu ze dne 20. 5. 2009, č. j. - 5, obsahující výzvu k doplnění jejího podání, doručováno a fikce doručení ve smyslu se naplnila.

Pokud jde o další možnosti vyvrácení fikce doručení, tedy tvrzení a prokázání, že se v rozhodné době stěžovatelka na adrese, kam jí soud doručoval, nezdržovala podle , této možnosti stěžovatelka ve své kasační stížnosti nevyužila, tudíž tuto možnost Nejvyšší správní soud nemohl posuzovat.

S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší správní soud nemohl stížní námitce stěžovatelky vyhovět a ani nedospěl k závěru, že napadený rozsudek či řízení mu předcházející trpí vadou, pro kterou by Nejvyšší správní soud musel zrušit napadený rozsudek ex officio ( , 3 ), proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalované rovněž právo na náhradu nákladů nenáleží, neboť přiznání nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění je podle vyloučeno. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalovaná, přestože měla ve věci plný úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. května 2010

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu