Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 15/2010 - 42

- 43

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: B. R., zastoupeného Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Kloknerova 2212/10, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2008, č. j. OAM-538/VL-07-PA03-2008, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2009, č. j. - 24,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2008, č j. OAM-538/VL-07-PA03-2008. Tímto rozhodnutím neudělil žalovaný žalobci mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Krajský soud nepřisvědčil žádné z žalobních námitek. Z podkladů, které si žalovaný opatřil, nevyplynulo, že by v mezidobí od podání v pořadí první žalobcovy žádosti o azyl došlo ke změnám, které by měly vliv na skutková zjištění. K porušení čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech nemohlo dojít, neboť manželství, jenž žalobce uzavřel s paní L. R., bylo manželstvím účelovým a obecně rodinné vztahy žalobce na území ČR nebyly funkční. Nemohlo dojít ani k porušení čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, jelikož toto ustanovení na žalobce nedopadá (soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, č. j. - 56, publ. pod č. 721/2005 Sb. NSS). Z informací o zemi původu nakonec nevyplynulo, že by obecná situace v Alžírsku byla takového charakteru, aby sama o sobě byla důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, nebylo tedy důvodu, aby se touto problematikou žalovaný zabýval ve vztahu k . Situaci v Alžírsku vyhodnotil žalovaný ve vztahu k ; v jeho úvahách soud neshledal pochybení.

Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností z důvodu vymezeného v , (dále jen „ “). Stěžovatel opírá svou žádost o humanitární důvody, chce žít v bezpečí důstojným životem. Ministerstvo vnitra podle něj porušilo , a . Politická a humanitární situace v Alžírsku je podle něj obecně známá, hlavním problémem jsou extrémní chudoba obyvatelstva a neschopnost státních orgánů tento problém řešit. Toto jsou podle stěžovatele dostatečné důvody pro aplikaci , dány jsou však dle jeho názoru rovněž důvody , podle něhož lze udělit azyl z humanitárních důvodů. V úvahu nakonec připadá rovněž udělení doplňkové ochrany podle . Těmito otázkami se správní orgán nezabýval náležitě pečlivě. Podle stěžovatele nemohl žalovaný správně usuzovat na skutkové a právní otázky, porušil zásadu materiální pravdy, neboť nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a neprovedl náležitě a řádně všechna potřebná šetření k objasnění okolností rozhodných pro posouzení věci. Žalovaný neshromáždil poznatky o zemi původu stěžovatele z nezávislých a objektivních zdrojů, jako např. organizace Human Rights Watch nebo Amnesty International k vývoji politické situace v rozhodné době a postojům státní moci k otázkám rasovým, náboženským, či dodržování lidských práv a nekonfrontoval tyto se stěžovatelovými tvrzeními. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele musel nejprve Nejvyšší správní soud posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je-li kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. , tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu ust. K postupu správního orgánu při opakovaných žádostech o mezinárodní ochranu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. - 65, rozsudek ze dne 30. 6. 2009, č. j. - 64, či rozsudek ze dne 20. 11. 2009, č. j. - 61, všechny dostupné na www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost dle ust. pro nepřijatelnost odmítl.

Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ust. ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 13. května 2010

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu