Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 14/2010 - 37

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: N. T. M. L., zastoupené opatrovníkem - Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2009, č. j. OAM-145/LE-BE02-BE03-2009, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2009, č. j. – 14,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2009, č. j. - 14, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 19. 5. 2009, č. j. OAM-145/LE-BE02-BE03-2009, jímž byla žádost o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a řízení bylo zastaveno podle téhož zákona.

Krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost s odůvodněním, že po seznámení se správním spisem má za to, že v něm chybí podstatné informace, ze kterých by mohl zjistit skutečný stav věci. Jednalo v pořadí již o třetí žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany a ve správním spisu chyběl kompletní spisový materiál předcházejících správních řízení. Žalobkyně uvedla, že o mezinárodní ochranu žádá ze stejných důvodů, jako to učinila dříve, a vzhledem k obsahu spisového materiálu se soud nemohl důvody, na něž žalobkyně takto odkázala, zabývat. Navíc se žalovaný v odůvodnění rozhodnutí nezabýval porovnáním důvodů současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany a důvodů žádostí minulých.

V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že v předmětné třetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně uvedla, že o udělení mezinárodní ochrany žádá ze shodných důvodů jako ve svých předchozích žádostech (obava z následků půjčování erotických videokazet). Stěžovatel proto shledal tuto žádost jako nepřípustnou podle a písm. e) , neboť žalobkyně netvrdila ve třetím řízení žádné nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jejího vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení. Stěžovatel má za to, že jeho rozhodnutí je plně přezkoumatelné, neboť zjištěný stav není v rozporu se shromážděným spisovým materiálem. Součástí spisového materiálu ve věci třetí žádosti žalobkyně jsou také fotokopie obou rozhodnutí stěžovatele z předchozích řízení o udělení mezinárodní ochrany, ze kterých jsou důvody uváděné žalobkyní v předchozích řízeních (a tudíž jejich shodnost s důvody nyní uplatněnými) plně seznatelné. Stěžovatel dále poznamenává, že pokud soud přes výše uvedené považoval za nutné doplnit důkazní prostředky o předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, měl možnost si tyto důkazní prostředky v rámci dokazování od stěžovatele vyžádat, případně provést důkaz také soudním spisem o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně. Pro podporu tohoto názoru stěžovatel odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2009, č. j. – 61.

Stěžovatel v kasační stížnosti dále konstatuje, že se domnívá, že tato kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “), neboť se v daném případě jedná o zásadní pochybení krajského soudu, které mělo zásadní dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

Závěrem stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek pro jeho nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Vyjádření žalobkyně k podané kasační stížnosti spis neobsahuje.

Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny veškeré podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, zastoupenou zaměstnankyní stěžovatele s příslušným vzděláním, na základě pověření, a není tudíž nutné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost.

Dále se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou přijatelnosti kasační stížnosti, jak mu je uloženo v , tedy zda kasační stížnost podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze přitom pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39., www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud hrubě pochybil při výkladu práva se zásadním dopadem do právního postavení stěžovatele. Kasační stížnost je proto přijatelná.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení, jež jeho vydání předcházelo, v souladu s a 3 , neshledal přitom vady, k nimž by musel podle přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Jednou ze základních zásad soudního řízení správního je rozhodování na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Ve správním soudnictví nachází tato zásada odraz v tom, že rozhodnutí soudu vychází ze správního spisu, z podání stran a případně z dalších důkazů provedených soudem.

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. - 65 www.nssoud.cz, konstatoval, že Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávaní opakovaných žádostí.

V projednávaném případě žalobkyně ve své třetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, která je součástí obsahu správního spisu, k otázce: Z jakých důvodů žádáte o udělení mezinárodní ochrany ?, výslovně uvedla toliko: Důvody jsou stejné jako minule, jsou pravdivé. Dále pak k otázce: Kdy a z jakého důvodu jste opustil svou vlast ?, výslovně uvedla: listopad 2003. Kamarádka mi dala erotickou videokazetu z Kanady, já jsem ji zkopírovala a dál jsem ji půjčovala. Pak přišla kontrola a obvinila mě, že šířím erotické kazety. Kontroly pak chodily i nadále a hrozily i vězením, pokud budu dál kazety půjčovat. Proto jsem odjela. Žádná jiná vyjádření či údaje žalobkyně k důvodům opuštění země původu, či k důvodům o udělení mezinárodní ochrany předmětná žádost neobsahuje. Součástí obsahu spisu jsou mj. také fotokopie předchozích dvou rozhodnutí ve věci dřívějších žádostí žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, a to rozhodnutí ze dne 15. 8. 2007 a rozhodnutí ze dne 25. 3. 2009, z jejichž obsahu vyplývá, že žalobkyně v těchto řízeních uváděla důvody opuštění země původu a důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany stejné, resp. formulované obdobně, jak to učinila v nyní posuzované věci třetí žádosti v případě důvodů pro opuštění země původu.

Za tohoto stavu věci je Nejvyšší správní soud, shodně se stěžovatelem, toho názoru, že podle ustanovení to musí být právě žadatel, který má v novém řízení uvést nové skutečnosti nebo zjištění, které nemohly být důvodně uplatněny dříve. Žádné takové skutečnosti však žalobkyně při podání žádosti v nyní posuzované věci vůbec nezmínila. Z obsahu správního spisu, byť neobsahoval úplný spisový materiál vedený o jejích předchozích žádostech, však lze naplnění podmínek pro zastavení řízení pro nepřípustnost žádosti zcela bezpečně seznat. Jiná situace by jistě nastala v případě, kdy by žalobkyně tvrdila existenci nových skutečností, a správní orgán by jejich novost rozporoval. To však v daném případě nenastalo. Odůvodnění správního rozhodnutí považuje Nejvyšší správní soud za popsané situace za dostatečné.

S odkazem na svoje rozhodnutí ze dne 23. 4. 2009, č. j. - 61, na které poukázal i stěžovatel, Nejvyšší správní soud dodává, že nejsou-li určité dokumenty obsahem správního spisu, který má krajský soud k dispozici, přičemž soud tyto považuje za potřebné k posouzení věci, je na něm, aby si potřebný spisový materiál obstaral.

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.

O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž bude řízení skončeno ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. května 2010

JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu