Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 35/2009 - 64

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: T. T. L., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, 602 00, Česká republika, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, Praha 3, Olšanská 2, P. O. Box 78, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2008, č. j. CPR-7804-1/ČJ-2008-9CPR-V221, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2008, č. j. – 31,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2008, č. j. – 31, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie, Ostrava, Inspektorát cizinecké policie Přerov, ze dne 8. 4. 2008, č. j. CPOV-4623/ČJ-2008-4066, bylo podle ustanovení , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) rozhodnuto o správním vyhoštění žalobce z území České republiky na 1 rok, neboť žalobce pobýval na území České republiky bez platného víza, ač k tomu nebyl oprávněn. Uvedený správní orgán v prvním stupni, dále (s odkazem na ustanovení zákona o pobytu cizinců) stanovil žalobci lhůtu k vycestování z území České republiky do 12. 5. 2008, podle ustanovení tohoto zákona rozhodl též o tom, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování podle ustanovení téhož zákona a konečně vyslovil, že se podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) vylučuje odkladný účinek odvolání.

Odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 7. 2008, č. j. CPR-7804-1/ČJ-2008-9CPR-V221, zamítl a toto rozhodnutí potvrdil.

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou městský soud kasační stížností napadeným usnesením odmítl podle a Dospěl k závěru, že žalobce nerespektoval výjezdní příkaz s platností do 3. 2. 2008 a území České republiky neopustil a zdržoval se na území České republiky před zahájením řízení o správním vyhoštění (zahájeném dne 8. 4. 2008) neoprávněně. Shledal proto naplnění podmínek (správně – poznámka NSS).

Proti usnesení městského soudu podal kasační stížnost žalobce (dále stěžovatel), v níž namítal, že udělením správního vyhoštění bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod. Byl porušen především a 3 d. Výkonem uloženého správního vyhoštění mu bylo znemožněno vykonávat zaměstnání, za jehož účelem mu bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu. Z dikce zákona vyplývá, že citovaný článek se vztahuje na každého, nejen na občany České republiky. Podle d se může každý, „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle y.“ Z uvedeného vyplývá, že odmítnutí žaloby bylo v příkrém rozporu s u a tedy ústavním pořádkem České republiky. Tento názor stěžovatele se opírá i o rozhodnutí Ústavního soudu , kterým bylo ustanovení , zrušeno ke dni 17. 12. 2008, neboť bylo v rozporu s y. Stěžovatel v kasační stížnosti uváděl další námitky, které však směřovaly proti rozhodnutí správních orgánů. Kasační stížností se domáhal zrušení napadeného usnesení městského soudu a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Kasační stížnost je důvodná.

Nálezem Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. , bylo ustanovení , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění , zrušeno dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Ústavní soud dospěl v citovaném nálezu k těmto závěrům:

„Podle d (dále jen „ “) nesmí být z pravomoci soudu vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle y. Toto právo je formulováno obecně, není omezeno na občany České republiky. Pokud je tedy rozhodnutím o správním vyhoštění možné zasáhnout do nějakého základního práva či svobody cizince, neobstojí ustanovení zákona vylučující jeho soudní přezkum.

Přestože subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky neexistuje, cizincům nepochybně zaručuje práva, která mohou být vyhoštěním dotčena. přitom nijak nerozlišuje mezi tím, zda se cizinec zdržuje na území ČR oprávněně, či nikoliv. I rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který na území ČR nepobývá oprávněně, může zasáhnout do řady jeho základních práv, např. do práva na život, práva nebýt podroben mučení a jinému ponižujícímu zacházení nebo trestání, do práva na ochranu soukromého a rodinného života atd. Ustanovení zákona o pobytu cizinců, které za této situace vylučuje soudní přezkum rozhodnutí o správním vyhoštění, je proto v rozporu s y.“

Z těchto závěrů vychází Nejvyšší správní soud i v této projednávané věci, protože jsou na ni zcela použitelné. Z toho vyplývá, že žalobu stěžovatele měl městský soud věcně projednat. Protože tak městský soud neučinil z důvodu svého právního závěru uvedeného v napadeném usnesení, zrušil Nejvyšší správní soud toto usnesení a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení ( ), v němž bude vycházet ze závěrů vyjádřených v nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. .

V novém rozhodnutí rozhodne městský soud i o nákladech tohoto řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. května 2010

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu